santa versus ježíšek

Je tu zas vánoční čas,natěšená,plná očekávání si krátím chvilku čekáním na Ježíška srkáním svojeho oblíbeného kofi Photobucketze svojeho oblíbeného hrnečku a že můj drahouš je šporovný denní tisk odhlásil brouzdám tym internetem jak mě strýček gugl poinformoval,že proběhla soutěž,kde děti povolilily uzdu svoji fantaziii a kreativitě a malovaly jak si představujou Ježíška, Photobuckettak pravím mojemu drahoušovi snad se tym našim českým děckám konečně rozvítí v makovicach a už nebudou toužit po tom sedět na klíně americkému obtloustlému staříkovi co byl stvořeny pouze ku komerčním účelům a že Ježíšek je prostě Ježíšek a že právě on betlém a parta andělů jsou ten kouzelný a tajemný duch našich českých vánoc

  Photobucketna to mi drahouš praví starko sundej si ty růžové brýle bo dokud televizní bedny nepřestanou ovládat americké hovadiny s šaškem v červeným hubertusu Ježíšek nebude v bezpečí,ani sem eště článek nedočetla do konce jak bum rána a růžové brýle mi spadly bo článek pokračoval,že obrázky byly moc vydařené a tak zasedla jakási komise a tak už i český Ježíšek má svoji tvář,
  Photobucketno pravím si potěš koště, jak dlouho asi bude trvat,kdy z něho jakýsik financů chtivý vykuk stvoří blikající obludné monstra v nadživotní velikosti co budou strašit ve vylohách nebo zahradach českých sapiensu,nebo budou české děti v obchodnich centrach tež sedat Ježíškovi na klín??
  PhotobucketHusí skuru mám po celým těle a protestuju děkuji nechci,nechci znát jeho podobu,pro mě zůstane napořád kouzelný a tajemný duch vánoc ať si ho představuje každý jak chce,fantazii se meze nekladou.Český Ježíšek je prostě originál tak proč ho nahrazovat nějakou atrapou.
Osobně proti Santovi nic nemám, Photobucketale nedovolím,aby překročil hranici našeho pozemku bo nechtěla bych dopadnout jak naša suseda bo ta jenom raz povolila Santovi vstup na pozemek a byly z teho policejní manevry.
Před pár rokama sused robil v zahraničí a na vánoce se

vyuzení šmoulové

Raz tež byl tu zas,adventu čas,děcky kolektiv byl natěšený na ježíška,domácí kolektiv dříve narozených byl natěšený na sváteční chvíle obžerství a tak sme našeho bravka,spisovně vepřa,pašíka či kdo jak chce třeba čuníka co byl k tomuto účelu vykrmený s náležitými poctami zpracovali do jelitek,jitrniček ovárku a podobných pochutin,aby po sladkém pocukrovaným mámení naše vánoční chuťové pohárky zažily pravou chuťovou nirvánu se část masa tetelila naložená v soli a česneku bo byla určená k pochutině nejlahodnější jak se u nás mluví do vynzoka na lahodnou domácí vynzonku,přeloženo:do udírny na uzení,asi po dvou týdnech slintání a překládaní masa přišla dlouho očekávaná chvíle,uzení vepřové pochutiny,vlastní vynzok nebo tež udírnu sme neměli tak akce vyndění nebo tež uzení se konala ve vynzoku nebo tež uzáku našeho suseda bo ten měl vynzok nebo tež uzák vyzděný,velký a betelný,

sused si přidal tyčku suchého fuřtu a par klobásek od kuropění s drahoušem posedávali u vynzoka,přikládali,ochutnávali,popíjeli plnotučný čaj s rumem,ozonem se nesla vůně vánoc a olšového dřeva,říznuté vůni uzeného masa,kromě teho,že

vivat advent

Můj milý deníčku,zatím co markety  systematicky stresujou psycha nakupujících sapiensu nabídkou a vánoční výzdobou a blbnou s vánocema už od října,sou to žabaři a na mě si nepříjdou bo já zocelená starýma časama,kdy se furt cosik shánělo,dárky nakupuju už od léta,je sice fakt,že občas moja skleroza na jakýsik ten prezent jak nastane ta dlouhá a čarovná noc zapomene a tak se pod naší jolkou prezenty objevujou občas i na nový rok,zatím co v ostatních rodinách se pouští lodičky ze skořápek a do lavoru leje olovo u nás se uzavírají sázky kolik prezentu moja skleroza zas nechala kajsik ležet,
před pár rokama sem štěstím dojatá brečela jak se mi našim tenkrát dvouletým pošukům podařilo zehnat spešl hrací kolotoč na kolečkách a že to bylo v létě sem usoudila,že  zahrabaný mezi odloženýma bebechama na skříni ve škatuli bude v bezpečí,bezpečně tam byl ukrytý tři roky,kde ho jak se malovalo drahouš tež k slzám dojatý objevil v té době už synci měli jiné zájmy a pod jolkou očekávali autodráhu,kolotoč by mohl  zhmoždit jejich ega sem zaúkolovala ježíška a transportoval kolotoč tenkrát ročnímu vnukovi,
jak raz drahouš tři dny po vanocach ve skříni objevil nový svetr zahlásil,že ježíšek je stará skleroza bo zapoměl,že prezenty se dávají pod stromeček,náš mládežnik mu praví co rýpeš do ježíška buď rád,že ti ho nedal do chlívka do jesliček bo to by se tež mohl v tvojim svetru na bidle naparovat náš bláznivý pipen a tobě by zůstal tvůj starý opelichaný hubertus.

únor bílý

únor 2011

Můj milý deníčku Image and video hosting by TinyPic venku se grofka zima roztahuje a roztáčí mejdan kde podle tanečního pořádku s větřiskem tančí svoje hula,hula a tak jako přídavek nasmolila kalamitkové závěje s mrazíkem to roztáčí ve stylu bum,bác a tak všude kolem sou k vidění různé taneční kreace nejenom na chodníkách bo někteří šofeři i na cestách předvádějí akrobatické kejkle na letních křuskach.
Mluví se Image and video hosting by TinyPic únor bílý a zatím co já sem už z té zimy a krátkého dne vyšťavená tak pro pole to neplatí bo to se tetelí pod bílou peřinou a zatím co prý sílí i naša lopata teho už má plnou násadu.

oprášené křusky

Já a moje zhmožděná dušička s cejchem recidivisty zakřuskovala ku zastávce,splynula s davem a nastoupila sem do abusu, kde na předním sedadle u dveří seděla kondukterka ze svoji koženou kabelou,vedle ní jakási matrona a spolu kvokaly,chtěla sem zahlásit Bonkov,ale že byl abus plný kondukterka zahlásila postupujte dál do vozu,
tak sem postoupila,
sedla si dozadu,klátila nohama a s přilepeným nosem na okně bedlivě sledovala cestu,abych nepřehlídla most za kterým byla oblíbená dědova knajpa u Pindura bo zastávku za Pindurem bylo třeba vystupovat,než sme ku Pindurovi dojeli byl abus poloprázdný i matrona vystoupila,Bonkov se blížil, zakřuskovala sem ku dveřam,kondukterka jak mě zmerčila mi praví tu nemůžeš stát di si sednout,pravím ji ja na Bonkově vystupuju,kondukterka začula čertovinu,znejistěla otočila se na zbylé spolucestující a praví my sme rychlík na Bonkově nestojíme a položila kvízovou otázku čí je ta holčička,
V abusu to zašumělo jak bublinky v teplým šampaňským a spolucestující si mě začli prohlížet jak svatý obrázek, jedna paní spolucestující co mi tež byla povědomá bo sem ju vídala kvokat u babičky v konzumu,zahlásila dyť to je vnučka od ypsilonu a že z babiččiného vyprávění znala historii mojeho křuskování mě naprášila že sem recidivista a že sem asi zas zdrhla se nabídla, že mě ku babičce odvede,kondukterka byla zjevně labilnější povahy bo pravila,že by mě zlátala na kvašné jabko a zbytek naši rodiny upřímě politovala,ale prý dotyčnou paní nezná a tak že musím jet na konečnou kde mě bude muset předat orgánovi,
zatím co já uražená až na půdu sem s kondukterkou jela na konečnou,povědomá spolucestující jak o zastávku dál vystoupila z busu ,letěla babičce všechno za tepla vykvokat,zatím co babička s mrtvicou za zádama letěla do konzumu telefonem poslat echo strejdovi,který měl doma služební aparát,aby k nám zakřuskoval poinformovat tatu,který už doma dusil moje starší sourozence prý či sem jakási smradlavá fusekla,abych se ztratila a sliboval,že si cosik zrobí,zrobí si kij a umlátí nás všechny tři,
strejda,aby se přiblížil ku zdárnému plnění socialistických zavazku vyfasoval místo kola zbrusu nový motorvý prckolet a tak než tata stačil splnit svůj slib s echem od babičky dorazil včas,
to už děda ze susedem záběh,nezáběh na doraz žhavili susedovic nového varburga,aby na konečné byli dřív jak orgán,jak ze zavařeným varburgem dojeli na konečnou se dědovi pleška naježila bo policejní fiakr už tam stál,nevím či sem měla štěstí já či děda ale orgán co si mě přijel vyzvednout nebyl žádný potížista a tež mě znal bo to byl soused z vedlejšího vchodu a potom co se rozklepaný děda legitimoval mě dědovi předal a že to nebyl žádný labil bo byl službou zocelený dodal dejte děvuše kouli na nohu,zasalutoval a ve služebním fiakru odfičel.
Jak sme dorazili k babičce domů už se stmívalo v kuchyni sedělo rodinné komando bylo tam nahulené,že by se sekyra zabodla bo tata ze strejdou nervy neudrželi na uzdě a hulili jak Hanuv komín,jak mě tata vytočený jak korkový špunt z flašky viděl,místo toho, aby byl štěstím bez sebe že sem živá a zdravá,vyletěl jak rozzuřený džin z láhve a sápal se po kuchyňské vychovatelce,že prý mi zpřeráží klepeta,jak se tata probojoval ku šuflodě kde vychovatelka přebývala sem slibovala hory,doly a řvala jak by mě na nože brali,
duchapřítomná babička mě bránila vlastním tělem, děda nadýchaný cigaretovým dýmem kuckal jak starý tuberák a na doporučení babičky mě lifroval z kuchyně do podkrovního pokoje,
poprali se nepoprali se??jak akční scéna skončila nevím, ale zbylé tři měsíce povinného křuskovani do školky mi moje trpělivá a akční babička na dopoledne bez oběda a spání zajistila u nich na dědině,kde,aby družstevnice mohly vklidu ohýbat hřbety v JZD kde jeho předseda byl kladně nakloněný novým zítřkům v knihovně školku zřídil a jak se mu donesly zvěsti o mojim busovém křuskování tak abych prý jako recidivista neskončila v polepšovně mě jako městského exota přijal do řad zemědělského dorostu.A tak sem vklidu svoje busové křuskování mohla odložit na podzim,kdy mi začalo pěšobusové křuskování do školy…..
1 2  3  4  5  6  7  8  -

křusky pudové

 V pondělí jak sem dokřuskovala do mateřinky v šatně hned ve dveřach mě štorclo,začala sem snoplit a snažila se otočit na kramfleku a vykřuskovat roha bo tam místo moji oblíbené záskokové soudružky byla uzdravená ručníková soudružka,sestra mě předala do jejich pařátu a z šatny vyletěla jak holubička ze skály, ručnikářka se vtírala prý jak dlouho sme se neviděly a prý že sme ji my jako děcka chyběly,byla dobrá že by se na chleba dala namazat,
ja sem te její báchorce moc nevěřila a že sem zrobila dobře sem se ujistila hned po svačince bo sme šli na procházku na kterou nás vodili na špagátu na kterým sme měli každý svoje držátko a chodili v zástupu jak husy na pastvu,stáli sme na startu ve vycházkových křuskach,drželi se špagátu připraveni vykřuskovat jak po mě ručnikářka začla štěkat,že jak se špagátu pustím mě ku němu přiváže jak psa ku budě.
Na oběd byla dušená mrkvička,kterou sem celkem i ráda žvýkala jenom ju nesměla vařit jakási pomatená kuchařka co do ní dávala hrášek,než sem mrkvičku začala žvýkat sem si pracně hrášek vycvrnkala na kraj talířa, jak to zmerčila ručníkářka zamíchala mi hrášek zpátky do mrkvičky a prý snězené bude všecko a rvala mi plnou lžičku te nechutnosti do huby,při třetím soustu sem ji to v kompletu i s bramborama a hráškem vrátila zpátky do talířa, vytočená ručnikářka valila hlavou o stůl a prý co komu zrobila,že vyfasovala zrovna mě.
Po vyblitym obědě sme šli hnípat,zatím co záskokové soudružce nikdy nevadilo,že sem hnípala s otevřenýma očima, ručnikářka dostála svoji pověsti a na hubu mi zas přistartoval pruhovaný ručník bo spát se prý musí,
jak odpoledne sestra pro mě přišla sem snoplila,že už tam nechcu chodit a začala sem sestru vydírat,že jak mi nekoupí tu zmrzlinu,abych mohla chachrat doma,že tatovi připomenu báchorku o zabouchnutých dveřach,sestra byla neoblomná a zavřela mi tipec,že prý báchorku o zabouchnutých dveřach jaksi rozdýchá, ale moje chachraní si na svědomí neveme bo to by tež mohla chytit na pysk a hausarest na doživotí,
moje dětská dušička byla zhmožděná a zatoužila po odvetě či vřelým obětí??nevím,ale pamatuju si jak sem před konzumem měla čekat na sestru, která nakupovala proviant,mi padnul do oka abus na zastávce kde sme s babičkou nastupovaly jak mě každý pátek odvážela k nim na dědinu v hlavě mi zaharašilo,probudil se pud delikventa a křusky předškolní se rázem přetransformovaly v abus křusky ……
1 2  3  4  5  6  7  -  9

vánoční trendy

Nejenom hadry,nábytky a kdo ví co eště,ale i vánoční stromky prý podléhají modě,ne stromek jako takový tam na výběr moc není buď anebo,ale jeho zdobení,no modní navrháři sou tež jenom lidi a tež potřebujou financ na prezenty tak se tváří jako vánoční samaritáni a tak prý
 trendy jsou tu proto,aby se nám náš stromeček,který zdobí naše sluje jednou do roka pár dnů neokoukal,aby byl pokaždé jiný
to mi  připomnělo naši pratetu,šťastná to žena bo

vypečený Mikuláš

Můj milý deníčku a je tu zas Mikuláše čas kdy podle tradice se část odrostlých homo sapiens navleče do kostýmu skutečné historické postavy svatého Mikuláše,který pro pořádek,aby zlo i dobro bylo v rovnováze do spolku přibral anděla a čerta a vyrážejí do domácnosti potomky obdarovat a pár rozjívených jedinců třeba i kapku umravnit.Aktuálně sem vyslechla psycho odborníka co doporučoval z Mikulášské z party čerta vyloučit bo prý z něho mají potomci traumata a rodiče co straší čertem stojí za starou bačkoru,jaksi mi to rozum nebere bo v době mojeho dětství jak jeden z mojich rodičů co měl zrovna silnějšího nerva a vystál kultovní frontu na kultovní banány a pomeranče,nacpali je do fusekle, 
pak zazvonil zvoneček a objevil se Mikuláš a za ním čertisko i když viděli že sem vyklepaná jak startka mě nutili přednášet či zazpívat,nepozoruju na sobě žádné trauma,dokonce sem přesvědčena,že stáli za víc jak za starou bačkoru i potom co sem málem nalapala pár pohlavků bo jak při jedné takové návštěvě čertisko po mě gabalo mu pravím jedeš ty syčáku a v sebeobraně sem ho praštila paličkou na maso