aneb.jak jsem k pěstování přišla
Druhou zimu sme s našim miminem a druhou várkou kytiček přežili celkem v pohodě.Vysloužila sem si maličkou pochvalu a pár dobrých rad od dědy a jako prověrku z domácího reparátu mi děda přidal moji první gloxinii s poznámkou cosik ve smyslu nech brouka žít.
Dědova důvěra mně sice potěšila,ale zůstal stín pochybnosti či zas nebudu kytko vražedkyňa a gloxince se předem omlouvala.Naše mimino zjistilo na co má nohy a začalo samo běhat a tak se pasovalo na samochodící batole,připominající závodního chrta,které mně chtělo uštvat a tak sme spolu čím jak nejvíce času trávily venku procházkama,spojené s čumendou po okolních zahrádkách
.
Sused blíže ku nám stejmě jak moje babička a můj tata kulakoval a tak hned jak si s mojim tatou potřepali mozolama se hned zakámošili bo tam se po kopach chovaly zvířata patřící do skupiny žrací a tam se naše věčně neposedné batolící se batole rychle naučilo je poznávat a napodobovat.
Chov zvířectva žracího napovídalo,že susedi byli zaměřeni na pěstování čehokoliv co se dalo zežrat či zfutrovat od brambor,řepy,luštěnin i máku až po obilniny a kukuřici.Druhý sused ten kousek dál od prvního suseda jak sem vysondovala byl profi zahradník ovocnář s vyuční litanii a z teho sem měla i v červencu husí skuru bo jeho zahrada byla pastva pro oči a myslím,že to bylo poprvé co mi v hlavě zahlodal červ co mi našeptával že či bych neměla přehodnotit svůj záporný názor zažraného pubescenta a že či ten obor zahradník nemá co do sebe,
náš vysněný domeček můj drahouš pasoval na chýši jedovou bo furt se cosik s čím se nepočítalo pokazilo a tak na nové okna nám furt chyběl financ
v chýši jedové kytičky celkem normálně prospívaly,zřejmě jim pomohlo,že věčným doháněním našeho batolete sem neměla moc času na jejich přehnanou péči a tež dědou vybraný sortiment,tak pod vlivem okouzlení ze susedovic profi zahrádky sem se rozhodla přesunout svoje pěstovací aktivity ven na zahradu.
Naše zahrada se v té době podobala velkosadu,obsahovala na 70 různých ovocných stromů o kterých sem neměla ani tucha
bo upřimně napismenkované,stromy a keře mě do te doby zajímaly až se na nich objevily příslušné plody,no jak prvňáček aspoň cosik,pravil můj drahouš,tež tam po prastrýcovi zůstal celkem slušný úhor co mi sused kulakmen ochotně nalajnoval a přidal i pár dobrých rad při kterých sem se asi moc valně netvářila
bo prý cha cha cha děvucho bez urážky praví tváříš se jak bys vyšla z pomocné školy,
zatím sem se rozhodla,že úhor zůstane úhorem bo při vzpomínce na sběr mandelinek mi vyrazila kopřivka a naše neposedné batole bych asi musela uvázat za nohu vedle susedovic pasoucí se koze
no upřímě přiznám se že někdy sem byla tak ulítaná že sem s tou myšlenkou občas i zakoketovala.Před chýši jedovou tež po prastrýcovi zůstal hezký záhonek růží no hezký?
hezky zarostlý a pak eště druhý záhonek který se podobal tomu prvnímu co sem až do té osudné chvíle co sem se rozhodla s tym cosik zrobit jak pravil můj drahouš zkulturnit, přehlížela,pěstování pokojových kytiček byl slabý odvar toho co následovalo
.Zatím co naše batolící se batole bylo rodinou a susedama obdivované a milované,já už sem nebyla jenom kopyto nebo trotl,ale pasovala sem se přímo na negramotného analfabeta.
