babča pismenkuje

pinda obecná

2012-02-14T08:42:00.000+01:00

Na nitce korálku neuvěřitelných pindu nesmí chybět korálek pindu obecných bo jak po velkym třesku vypukla artikulační evoluce se teho v naši familii napindalo,že pindy obecné zdomácněly a uzrály do podoby rodinných šperku, pár napindaných korálku zapustilo kořeny v mozkovně bo stejně jak Pavlovy psy reflexivně slimtají,pohled na určitou pindu cenzor vyvolává automaticky napindané reakce,
jak naše potomstvo už od capáčku ke komunikaci začalo využívat artikulační dar evoluce sme spolu ze spřátelenou rodinou ypsilonu dbali na artikulačně mravni výchovu nezbedného potomstva a tak jak raz dorazila spřátelená rodina ypsilonu na návštěvu na pisku náš tenkrát asi čtyřletý po sobě štěkali a při tom se šarpali o lopatku asi tež tenkrát ze čtyřletou ypsiolnkou,malá ypsilonka na čtyřletého mravně jak pavián ječela prý chceš do budkyyyy co v mluvě neumravněného neandrtálca má význam cosik jako že chceš na pysk náš čtyřletý po prodělaným zánětu měl problém s eustachovým potrubím ji praví eště nejsou jahůdky a tak pinda budka zdomácněla a jak drtivá většina sapiensu budky používá na krmení ptactva a k jiným praktickým nebo nepraktickým účelům u nás rostou na záhoně,

raz tež byla sezona jak na biciklu spařená jak salát dorazila tenkrát eště galanka našeho dospěláka,lapla pozadím na lavičku jak ze záhonu s úrodou budek dorazil drahouš,budky v kuchyni oplachoval a z okna se vtíral do přízně a na galanku volal chceš tež do budky,děvucha zcepeněla bo o našich budkách neměla ani tucha v domění,že ju chce drahouš vylákat do jakésik dřevěné šopy zamlžila a praví nikam nejdu bo mě z teho biciklu bolí nohy,jak drahouš děvuše strčil misku s budkama pod nos ji praví kam bys chodila začala artikulační estráda a jak dospělák zapindal,že děvucha si prý přisedla kabel bo cenzor ne a ne zapnout a spojení jahůdky a budky ji rozum nebral ji praví ty si moje blběnka a tak pinda obecná blběnka tež zdomácněla a zatím co já sem stará blbka,mladé roštěnky sou blběnky,

zdomácnělý reflexivně slimtající korálek pindy obecné je podle geograficky vymezeným regionu v mluvě jak nám zobák narostl i kus vepřového špeku po našemu špyrky v podobě výpečku či škvarky bo to raz po mě vnuk chtěl piškvorky jak sem se začala shánět po brku a pergamenu,že budeme kolečkovat a křížkovat se na mě díval jak nevím či na blbku či blběnku bo chtěl na chleba škvarky,které zbožnuje a přejmenoval je na piškvorky,piškvorka v mozkovně mojeho drahouša zapustila kořeny hodně hluboko, raz jak sme byli v marketu pro proviant drahouš se sháněl po čerstvé špyrce,že temu našemu malému gizdovi zrobi piškvorky domácí bo ty sou nejlepší,dneska se dbá i na zdravou výživu prasat,které si drží šlang liniu a tak špyrka je nedostatkový sortiment a v masně visel prázdný hák,zatím co já sem tupě zírala do blba,drahouš trošku rozvrkočený,že mastná huba od čerstvých teplých piškvorek nebude jak výr čuměl do tukového štelářa a přebíral a přebíral asi po deseti minutách jak už sem z teho tupého zírání hlupla se ho ptám co tam furt čumí porvu kelímek a jdu drahouš mi praví starko je to v kelu sádlo s piškvorkama nemají k slzám dojatá peru hlavou o štelář a pravím že či už mu náhodou nehrabe a pak že ja sem blbka a mladá blběnka,lapla sem kelímek a pravím že co myslí že co to v tym sádle asi je že by škvarky a až mu cenzor zapne piškvorky si můžou s malým gizdem čmárat až ten kelímek škvarku zežerou a tak piškvorka povýšla z pindy obecné na pindu de exluziv

tidli gratulace

2011-11-05T08:05:00.001+01:00

nový rok se překulil do třetího měsíce v kalendáři se to zajařilo,ale venku to eště furt bylo na hubertus se naše familie rozrostla o nového člena náš sladký uzlíček štěstí nejmladší člen je milované,vymodlené miminko,zázrak přírody a vědy lékařské,díky moderním lékařským čuramentům a nadměrnému výskytu růžových hadříku sme pohlaví miminka i ti co vědět nechtěli ,věděli už od fazolku a tak se novopečené rodičovstvo rozhodlo nás jak kšandy napínat a co se týkalo jména se tvářilo jak tajemný hrad v karpatecha jméno pro miminko bylo tajnější jak státní tajemství,

jak věda lékařská a medicinmen uznal,že fazolka dozrála přišel naplánovaný den D a jak můj tidliaparát zatidlal pismenkové sdělení,že

„po ranním budíčku,povila jsem holčičku,koukala ji ofinka jmenuje se Sofinka“

sem zatlačila slzu dojetí ,poslala vřelé díky na nebeskou bránu,že všechno dobře dopadlo v zápětí sem si začala připadat jak negramotná dementní hňupka bo mi naše členstvo jeden po druhém začli tidlat prý babi už to víš holčička je Sofinka,

jak už aparát tidlal po sedmé sem k slzám dojatá,zmáčkla tlačítko a celá načepýřená do aparátu zaštěkala že eště sem nezdementnila a pismenkové sdělení si přečetla takže joooo už to vím v tom okamžiku se moje myšlenka o negramotné hňupce proměnila v realitu bo kdo mi tidlá nečtu bo na to stejně nevidím mi z aparátu do ucha zašpital plachý tichý hlásek prý omlouvám se tady je pipka z týmobile a chtěla bych vám nabídnout výhodný tarif,no hrklo ve mně jak ve starým budíku,sklidnila sem hormon,tarif odmítla,pipce se omluvila a zapřísahla se že jestli eště raz kdosi zatidlá ten aparát zežeru

s pozadím na gauču sem bojovala s tidliaparátem,že novopečenému tatíkovi vyšlu hlasovou gratulaci než sem v aparátním seznamu vyhledala spojení na uzlíčka novopečeného tatíka,vyklepaným,neohrabaným pazurem se mi zadařilo a místo gratulace sem postupně prozvonila celou familiu a tak bylo tidli repete bo zas tidlali jeden po druhým,že prý babi co potřebuješ jak už sem prala hlavou do stolu bo huba už se mi od omlouvání za nedopatření začínala křivit si pravím že než ten aparát zežeru si cosik zrobím,

zrobím si kofi,usrkávám kofi ze svojeho hrníčku jak se ve svoji metle přifařil novopečený tatík a hned ve dveřach mě zeřval jak smrada co ho načapali na susedovych hruškáchpry si normální co furt robiš s tym aparátem nerva mám z teho špitálu jak kšandy napnuté,hodinu tidlám jak blbec a ty si furt nedostupná, pravím si klid děvucho o pokusu vyslání nepodařene gratulace ani fň a mlela sem cosik ve smyslu ja nic ja muzikant to tvoji sourozenci se furt cpou do mojeho tidliaparátu a tidlají a tidlají,novopečený tatík mě ujistil,že děvuchy sou v okeju obě dvě spokojeně hnípou kopnul do vrtule a byl pryč,

dopíjím svoje kofi jak mě napadlo jak by v tym novym pokrokovym století asi dopadl náš kamarád ypsilon bo ten je vášnivý kaktusář a jak čekali narození prvního potomka jeho jeden z exemplářu měl nahozené poupě v rachotě si vzal dovolenku a celé dny i noci vysedával ve skleníku a čekal,aby kvetení neprošvihnul

bo to byl jakýsik vzácný typek co kvete raz za štyry roky,zrána za ním přišla jeho těhulka a praví mu hodina ha udeřila volej sanitku,ypsilon praví vydrž pět minutek a rosil a čuměl,rosil a čuměl na teho týpka,jak už asi po padesáté uběhlo tych pět minut se zpamatoval a po baráku se začal shánět po svoji těhulce,nikde nikdo,

začul průser a honem honem do garáže pro sardinku v garáži stojí jak opařený a řešil dilemma či volat policii a pak taxíka či napřed taxíka a pak policii bo sardinka nikde,zvítězil pud sebezáchovy a zavolal taxíka,

jak se asi po hodině ve špitále doklepal na příslušné dveře a zmateně vykládal,že mu jakýsi šmejd šlohnul sardinku a že hledá svoju ztracenou těhulku ho horizontálně urostlá sestřička ze slušným předstihem chtěla nechat odvezt na záchytku bo se domnívala že je nasáty,nakonec se všechno vysvětlilo a sestřička mu oznámila, že čáp už dorazil a tak už je asi hodinu tata roztomilého synka,ypsilon se v knajpě ožral jak zákon káže,kvetoucího týpka prošvihnul a na policii šel až za dva dny,

přišla středa a to byl návštěvní den,kdysi se přenáramě dbalo na hygienu a tak v porodnicach byly návštěvy nepřípustné a návštěvy probíhaly stylem,že novopečení tatíci stepovali venku pod oknem a s novopečenou maminou komunikovali tak,že na sebe vzájemně hulákali z a do třetího patra, matka ypsilonka zahulákala na ypsilona jak si přijel,ypsilonovi naskočila husí skura,chvílu se ošíval a zahulákal busem drahoušku bo nám kdosi šlohnul sardinku,matka ypsilonka zmizla z okna a ypsilon už viděl rozvodovou litaniu na stole,jak mu na hlavu přistartovaly klíče a prý povíme si to jak přidu domů bo musím jít kojit,

ypsilon v hlavě díru, krev mu z čela valila a jakýsik spolu stepující tatík prohlásil matku ypsilonku za šílenou krávu ,odvlekl ypsilona na chiru,kde mu čelo zalátali třema štychama,domů už jel ypsilon ve svoji sardince bo mu ju nikdo nešlohnul,ale těhulka pochopila,že pomoci se od svojeho šíleného kaktusářa nedočká a sardinkou se do porodnice odvezla sama.

Jak ypsilon ze zalátanou hlavou na polici podával vysvětlení koktal jak prvňáček,že nikde vytržnosti nerobil ani se nepopral,že zranění mu zrobila jeho robka co ma na svědomí i zmizení sardinky,všechno se vysvětlilo novorozený už je ženatý a po klíčích zůstala malá jizvička jako připomínka na šlohnutou sardinku

bramboroviny

2011-10-26T11:02:00.000+02:00

Černou perlou naši familie perliček do korálku neuvěřitelných pindů je hantýrka, akademická odbornologie praví,že hantýrka,

dialekt či nářečí je ustálená forma národního jazyka,kterou používá jen část národa v geograficky vymezeném regionu a slang je útvar jazyka, který je charakteristický pro mluvčí náležející k určité zájmové nebo profesní skupině

no a že sem z teho jak by řekli naši pošuci mačo tak se odbornologii ani nesnažím porozumět a že je to mluva nespisovného charakteru tak jednoduše a krátce je to mluva jak nám v tym či onym regionu zobák narostl a guláš v mozkovně umí uvařit hantýrka sleng i nářečí

z mojeho pohledu slengového devianta v žebříčku neuvěřitelných pindu vede brambor bo je oblíbený ne jenom na talířu,ale v hantýrce se z něho dá uvařit celkem slušný guláš,důkazem je útvar lidové slovesnosti jiný kraj jiný nejenom mrav,ale i brambor,zemák,grule,erteple…

moje první setkání s bramborovým gulášem bylo jak sem jako prváček strejdovi a stínové tetě robila křoví na výletě v geograficky vymezenym regionu na radhošťu a strýc se rozhodl,že před tetou zamachruje a pozval nás na oběd do hvězdičkové knajpy „Vlčina“
jak přinesli jídelní pergamen strýc s tetou ze slinou u huby se do pergamenu začetli jak do románu

a ja že sem byla písmenkový začátečník sem jenom tupě zírala po hvězdičkové knajpě na hvězdičkové pingly jak po knajpě frkali,

jeden z hvězdičkových pinglu už netrpělivě stepoval kolem našeho stolu jak se strejda připtal pry děvuchy už ste někdy žvýkaly pampuchy? a jak sme s tetou obě svorně pravily,že ne strejda prý zní to exoticky to sem tež eště nežral zavřel jídelní pergamen a namachrovaně zvolal tak nám to dejte třikrát

po strycově hlášce pingl zvedl obočí hodil hvězdičkový usměv od ucha k uchu a frkal pro objednané pampuchy,

jak nám hvězdičkový pingl s hvězdičkovým úsměvem pampuchy prostíral, strýc byl zaražený jak prd ve střevach bo teta co byla rodilá pražačka jak hvězdičkový pingl zvedla obočí a s úsměvem od ucha k uchu zazpívala jéééé to jsou bramborovýýý placky

v hlavě mi zašrotoval bramborový guláš
a že už od děcka sem měla slengovou průpravu geografické oblasti kde sem vyrůstala a že placek měl stejný význam jako buchta potom co sem ji pravila teto to není buchta to je stryk byla stejně zaražená jak strýc bo ji rozum nezebral jak sem ku buchtě přišla a jak bramborový placek ku stryku přišel,

strýc domachroval a od te doby už v žádné knajpě ani v te hvězdičkové nikdy neobjednal nic s exotickým názvem,

sou,ale situace,kdy i ostravský chachar před strykem nevyjde z úžasu bo jak měl náš dospělák asi štyry roky raz byl na čumendu u susedu jak se ho sused připtal prý co dneska mama vaří náš tenkrát štyřletý praví řízky, sused no to si pěkně žerete ve středu řízky co budete jíst v nedělu,štyřletý mu praví no řízky,

odpoledne náš štyřletý běhal venku ze strykem v pazuře bo u nás sou populární a tak jich smažím ne jak pro rodinu,ale pro regiment, jak viděl sused štyřletého lítat ze strykem mu praví ty chachare mě si pravil cosik o řízku a ty máš stryka,štyřletý mu praví strýcu to je řízek z brambor z masa bude v nedělu.

maminčin dar

2011-10-19T08:46:00.000+02:00

Jak po velkým třesku kdy evoluce pořádala svoje bouřlivé mejdany při kterých se v koktejlovým baru všechny ty chromozony různě pomíchaly a primát spadnul ze stromu,vyvinul se sapiens, jak se zkulturnil a se namnožil začal se nejenom tlupit bo evoluce mu jako jedinému druhu dala do vínku dar řeči,odbornologie praví,že

“řeč je artikulovaný,nejčastěji zvukový projev člověka sloužící především ke komunikaci”

a tak sapiens začal i artikulovat z naartikulovaných perliček naši tlupy se časem staly tlupové perly,které jak by se daly navlíknout na nitku by byly nekonečné korále neuvěřitelných pindů,

občas mi moji mozkovnou proletí zpomínka jak naši malí tlupaři dar řeči bravůrně ovládali a různé říkánky a básničky znali nazpaměť a já sem je předváděla jak cvičené opičky a nad umem svojich potomku ovládat dar řeči sem se naparovala jak páv,jak malí tlupaři odrůstali sem nabyla podezření,či kajsik evoluce nezrobila chybu a či se z našich tlupových sapiensu nestávájí neandrtálci bo občas přemýšlím co se stalo s jejich maminčinym darem

bo jejich odrostem se jejich slovní zásoba omezovala na slova jo,ach jo,ne,nevím,nic,šmarjá zase jááá,hm,hmmmm a podobné skřeky a tak si s nima jeden fajně pokecal bo dialog se pravidelně zvrhnul na monolog a cimru hrachem zasypanou až po strop,

jak nás od děcka doma učili,že poděkovat a pozdravit je základ slušnosti sem se snažila štafetu dál předávat ale tak si pravím kaj se stala chyba zanedbaná výchova či se artikulační evoluce nevrátila na startovní čáru neandrtálcu
bo někdy nevycházím s údivu co se nám to vlastně po chýši trousí bo příchozí se oslovují ahoj strupe,kvaku,hybride….

uklidňující by mohlo být zjištění že to postihlo i tlupy kamarádu našich tlupařu bo sice poděkovat jim i mezi sebou třeba za lupeny na koží koncík hubu neskřiví,ale žasnu nad darem řeči poděkování ve smyslu děkan hybride,nebo kuji si koží roštěnka,

co pozdravení se týká se ani tady artikulační evoluce s ničím nepárá bo kdosi zašpitá brýýý eeen,další zas brýýý a ti výřečnější štěknou jednoduše a zřetelně dobry,
raz jak jeden z kamarádu našich tlupařu vrazil hlavu do dveří a zapěl na moji existence dobrýýýý sem se snažila výchovně zapůsobit a štěkla sem dobrý je paryzol jak prší se na mě drahouš rozvrkočil prý starko co furt do tych mládežníku rypeš,
pravím mu ja že rýpu??? ja umravněná Sněhurka???

a připoměla sem mu kdo je rýpal bo jak náš pošuk robil autoškolu a jak přišel s tym,že jízdy musí opakovat a kamufloval to sdělením,že mu dali fiakra co jel moc rychle se drahouš rozvrkočil a zrobil scénu jak z národního divadla bo autoučitel už je tež vysloužilý slunečník co dbá na dobré mravy a kdyby ho slušně a to zdůraznil pozdravil celou větou dobrý den by se za něho určitě přimluvil bo co to je za pozdrav dobry a že mládež je dneska tlupa nevycvalaných existencí co neví co sou dobré mravy,
pravím mu tak to mi rozum nebere bo asi místo uchem posloucháš ďuravým břuchem či si měl uši zavřené v přikazané sedmdesátce jel osmdesát tak si nejsem jista či by to dobrý mrav zachránil,

drahouš suše zkonstatoval,že chybička se vloudí a hned využil svůj dar zabrnkat na jinou strunu

a praví mi ty umravněná Sněhurko kaj se poděla tvoje výchova bo už si zapoměla jak tenkrát náš čtyřletý našeho suseda co jel z roboty na biciklu pozdravil dobrý den pane vole a ten z teho šoku bicikl zaparkoval ve škarpě z pozdravení čtyřletého měl lišaj na hubě a pochroumané haksny,no co co pravím chybička se vloudí zalezu do ulity a pravím si čert to vem zanedbaná výchova či artikulační evoluce hlavně,že ví co je poděkovat a pozdravit.

husy

2011-09-26T11:27:00.004+02:00

Další kapitolou lekce nedávej jméno mazlíčkovi co je zařazený do kategorie žrací je chov hus kachen a krůt.K chovu hus mně přemluvili potomci bo rok před tym co mně ukecali měl souseduv synek vážnou známost tak chystali svatbu a k tomu účelu si pořídili hejno hus

a tak se spolu se sousedovými housaty naše perpetamobile batolily po louce a paní sousedka je učila jak se husy pasou,vypadali všichni rozkošně a jenom já sem se klepala hrůzou a vymýšlela únikové cestičky bo zákonitě ty malé dlouhokrkaté usyčené potvory vyrostou a nastane husí teror,no ale ten rok sme byli husího teroru ušetřeni bo ty chudinky byly určené na svatební tabuli,tak se musely podrobit vykrmovací kůře a procházky po louce zkončily,přiznám se že občas mi jich bylo i líto jak sem viděla jak se jim přímo do krčisek cpou šišky uplacané z kukuřičného těsta,vykrmené husy skončily v žaludkách svatebních hostů

a další rok sem se za vydatné sousedovy podpory nechala ukecat našima drahouškama a pořídili sme si také malé hejničko tych usyčených potvor,všichni kolem mě přesvědčovali,že na svojeho živitela husy nesyčí ani je neštípou a podobné bludy,dokud byly krásně žluťoučké vládla pohoda a podle rad mojeho taty žádné jména to byly naše děvuchy,holky,holčičky z některých holčiček se ale vyklubali
husí synci,
kteří čím byli starší bylo jim jedno či ste nebo nejste jeho živitel,zbloudilý kolemjdoucí nebo listonoška, syčeli, krčiska natahovali a v běhu by na olympiádě určitě trhli rekord a nejenom oni,po tym co listonoška vznesla stížnost na naše rozjívené husí chuligány a odmítla doručovat,sme si pro poštu museli chodit sami a tak to byli hajzlové,parchanti,zmetci a podobně,husímu teroru udělal konec drahouš,ohradil další kus zahrady zbouchal z prken letní husí sídlo a tam byli chuligáni deportování a tak listonoška mohla opět doručovat.Jak přišla husí zabíjačka aby naše potomstvo neorodovalo či nechat toho či onoho sme naše perpeta deportovali na čas ku babičce a husí chuligáni skončili v mražáku,když na novoročním stole skončil jeden z husích chuligánu naši drahouškové vedli debatu o tom či je to ten hajzl či ten zmetek a tak sme museli s drahoušem i přes tatovo varování přehodnotit husí seznam jmen a na další chovatelské roky se husí chuligáni jmenovali vypadni,zmizni,padej,mazej……

Nehodící se škrtněte

2011-09-26T11:25:00.000+02:00

Nehodící se škrtněte Můj milý deníčku nedávno mě můj drahouš zas k slzám dojal bo jak můj moribundus a já se jak lemry plužíme tak sem se já a můj moribundus před časem dohodli, že se budeme vzájemně hýčkat a jeden druhého opatrovat tak můj drahouš s pošukama jeden z mojich skleníku rozebrali a poslali na smetiště mojich zahradnických dějin ve skleníku si pár roků spokojěně vegetilo hroznové víno,které jak se ukázalo bylo pěkně zhýčkané bo bez skleníku zkryplatělo a později i zheblodrahouša to trošku rozvrkočiilo a na jaře si do mě rýpnul prý to víno je jak tvoja kopia fukne na něho a zkryplatí,nastartoval drožku a zadrožkoval pro novou sazenicu a aby to prý nebyl rozmazlený jedináček koupil sazenice dvě,

celé léto je rozmazloval pravidelnou zálivkou,přihnojoval a kochal se jak pěkně mu prospívají,jak kohout na smetišti se čepýřil,že prý jak mu kolonáda pěkně prospívá a jeho kříčky sou jak šviháci lázeňští a jak před jeho bobulama budeme padat na prdele ,

nedávno jak se tak tetelím ze svojim moribundusem na houpačce,přiletěl jak furija a praví mi starko jak starý cyp lítám,hnojím zalívám a ti šviháci nevděční zhebli,zaplužím se na vizitu ku hroznám a po vizitě mu pravím kde ti co zheblo,nic nezheblo,drahouš zareagoval prý si slepá asi plíseň či co dyť všechny listy popadaly s obavami o jeho zdraví se držím za palu a k slzám dojatá se ptám, robí ti to často?prý co?pravím ty zkraty ve vedení bo to už tak bývá,že na podzim rostliny listy zhazujou,

můj drahouš má vzácnou vlastnost,zakamuflovat vlastní překlepy a pohotově zabrnkat na jinou strunu a tak opřený o rýč se snažil mi valit klíny do hlavy a rýpnul si do mojich borůvek co sousedí s jeho hroznem a prý starko to tvoje borůvčí to je apokalypsa, atrapy,hambářky hambaté špetí tady moji kolonádu asi ti je zlikviduju,zocelená dlouholetým soužitím sem se nenechala zviklat a bráním borůvčí vlastním tělem a štěkám,že tu apokalypsu má na svědomí on bo už pět roku je mu zatěžko jich oplotit a tak nejenom že každé jaro se na ně vrhnou paroháči z lesa a do mrtě je ožerou pak jak borůvčí znova naraší on se přivalí ze sekačkou a ty ubohé chudinky bo nemají sílu se uhnout,eště dorazí a pohrozila sem dotkni se jich a tvojim švihákum zkrátím fasádu u samé prdele,

drahouš tež zocelý dlouholetým soužitím nechtěl svoje šviháky vystavit nebezpečí a tak mojim hambářkám hambatým konečně postavil ochranu před nenažraným paroháčem a rýpnul si do mě,že prý je zvědavý kolik kuliček příští rok z tych atrap dá do huby, pravím mu mě nedojmeš na to si najdi jinou Sněhurku rýpale a připomněla sem mu jak před pár rokama jak byly děcka malé mě přesvědčil,že si fakt nutně musí vydychnout sem mu dala propustku na dva dny a s kamarádem ypsilonem na svoji jawě 350 vyrazili na Slovensko do oravských hvozdů,přijel sice za tři dny a jako omluvenku přivezl dva plné kible borůvek a já jako správná mladá blbka sem mu zežrala jeho báchorku o tym,že ty modré bobulky se vlastně ani na zavaření nehodí a tak je do poslední kuličky zpeněžil

z výnosu obratem koupil ojetinu spartaka a že byl barevně naladěný jak borůvka sme mu začli říkat čučorietka jak sme s čučorietkou raz byli v Beskydach na chatě tchyně moji sestry tak já sem na dotaz jak k čučorietce sme přišli,jak slepica vykvolala drahoušovou báchorku,jak sem u modrých bobulek zaškrtla kolonku nehodící se a tak ku spartaku sme přišli se tchyňa moji sestry zatvářila jak tajemný hrad v Karpatech odběhla a přinesla zavařeninu borůvek na kterou se naše děcka vrhly jak hladoví psi a od huby sem jim i sklenicu musela odervat bo ju chtěli tež zežrat sem si připadala jak blbka korunovaná , dopadlo to tak,že sme byli bez borůvek i bez čučorjetki bo v zimě drahouš spartaka napasoval do stromu,tak mu pravím odval se s tym rýčem bo sem se poučila, že ne všechno nehodící se škrtněte

zkrocené atmosféry

2011-08-31T16:49:00.000+02:00

Můj milý deníčku,ozvala se mi moja stará známá kámoška depka,že prý ju zanedbávám a přehlížím tak,že už i ona ma z teho deprese,pravím ji děvucho vyfič nemám na tebe náladu bo sama ze sebou mám problém a nebudu na hrbu nosit eště tebe, bohatě si vystačím ze svojim moribundusem,zdeprimovaná kamoška depka chytla nerva a prý neopouštěj staré známé pro nové a di s tym svojim moribundusem do kelu bo o co je lepší jak já?
pravím ji o nic oba dva ste pěkní šmejdi o které nikdo nestojí a na to abych si cosi zrobila,třeba kij a kohosik zmlátila na to mám svojeho drahouša
bo jak se od podzimu plužím jak lemra ze šmejdem moribundusem a jak sem svoji předloňskou vánoční hvězdu od října piplala jak debil sem ju přikryvala a

odkryvala furt dokolečka a konečně listečky začaly měnit barvu můj drahouš ju v prosincu prý nedopatřením nechal na radiatoru na tabák vysušit a pak,aby to zakamufloval mě chtěl ožrat rohlíkem,koupil novou a myslel si že sem blbka co to nepoznám,jak sem to zjistila,moribundus nemoribundus byla sem v pokušení hodit květináč drahoušovi na hlavu,nakonec sem hvězdu v polovině ustřihla a začala ji zalívat a světe div se pomalu začíná pouštět nové listy,
pokušení sem odolala potom co mojeho drahouša málem kleplo bo jak už by si jeden myslel,že předvánoční hororový maraton přežil bez tiku v oku nebo svěrací kazajky se potvrdilo že

nic nefunguje tak spolehlivě jak Murphyho zákon schválnosti,že se podělá něco co nečekáte.
Byl poslední advetní víkend jak mi v neděli v pět hodin ráno v hlavě zakokrhal můj bio kohout,vypeleším se z pelechu a pravím si do čerta co to kurnik rumpluje,jakési divné pazvuky jak z podkroví s hrůzou v očich přiletěla mládežnica našeho mládežnika a praví slyšíte to……kajsik blízko se zprdelilo letadlo,pravím ji děvucho,děvucho co sis šlehla to není letadlo to asi vaří radiátor, děvucha na mě vytřeštila oči že radiátor to není bo by na nim jeden i holým zadkem useděl jak je vlažný a furt mlela o zprdeleným eroplánu,pravím ji děvucho ty máš halucinace z horečky a v obavě o její zdraví sem ji nabídla čaj a aspirin,
otočila sem v kuchyni vodovodním kokrháčkem, že si napustím vodu do konve na čaj a kofi jak kokrháček vystřelil jak z děla,proletěl kuchyní a zastavil se o protější zeď z trubky se valila místo vody horká smradlavá pára já sem stála dřevěná jak vyřezaný svatý a mládežnica začala jak pavian vřeštět na celou chýšu,drahouš přiletěl celý rozčepýřený,že pipen eště nekokrhal a slušní lidi eště hnípou a my robíme kravál jak o půlnoci o silvestru,
jak viděl tu parní spoušť mu cenzory v hlavě okamžitě seply,pleška se mu naježila,chytil se za hrudník a jak neohrožený rytíř jenom tak na lehko v negližé letěl do sklepa,kde natlakovaný bojler tančil hula,hula a ohříval už i trubky ze studenou vodou bo jakýsi pojstkový čuramend bez varování vypověděl službu a tak bojler bublal a bublal,
jak se mluví za pět minut dvanáct tak v ten den to bylo asi za vteřinu dvanáct,jak se drahoušovi podařilo zkrotit atmosféry v bojleru.
Na lačno celý vynervovaný se hned z rána nadopoval vitamínem ze švestek a praví starko sme v řiti teplá voda nebude a jestli kdosi čekal na svojeho anděla strážného měl smůlu bo všichni byli u nás bo kdyby ne po chýši by zůstala ďura a my by sme fičeli až kajsik na mars a už by nás ani gugl nenašel,
drahouš zatidlal kamarádovi ypsilonovi co má přes kokrháčky a podobné bazmechty vyuční pergamen, ypsilon jak přijel vyhodnotil situaci ve smyslu blbý můžeš být,ale štěstí musíš mít a tak ste přátelé přišli o svoju minutu slávy v telce v jobových zvěstech, kupte nový bojler a doporučuju meteleskum bleskum bo jinak teplá vám poteče až na jaře tu časovanou bombu opravovat nebudu…………

biotop

2011-08-31T15:46:00.000+02:00

Jak člověk přichází do let všechno ho začíná bolet se zpívá v jedné staré písničce já jenom dodám tež začíná blbnout bo můj drahouš vloni na jaře zblbnul porval rýč a pod barákem kde je menší bažina a v ní malá louže kde se kdysi rochnily naše kačeny a husy, kaluž naše děcka pojmenovaly kačok tak z teho kačoku začal budovat rybník no rybník rybníček kalužníček bo na staré odrbané kolena si prý musí splnit jakési to přání na Ferrari nemá tak aspoň tu loužičku na jakéhosi šupináče bo naša rodina je tak trošku pošahaná bo chýša je plná bláznivých rybářů co loví kapry v rybeně bo po celonočním rybolovu nezabere ani šupinka ryby prostě nežerou ale na splávek u vody čumí i celou noc no ale zas kdo si hraje nezlobí tak sem jenom sledovala to budovatelské nadšení,jak byla díra hotová drahouš koupil jakousi obrovskou plachtu a díru plachtou vyplnil to bylo poprvé co sem se do budování vložila bo pravím drahoušovi myslím,že ta plachta zimu nepřežije,drahouš do mě prosím tě ty raději nemysli….kalužník se pomalu plnil vodou

drahouš mně pomalu začal očkovat že by nebylo marné pozjištˇovat co by se do kalužníka dalo zasadit,tak sem pobrouzdala internetem a vyrazila na nákup vodních krasavic,nakoupila vodní kosatce,lekníny,tež jakési ty potvůrky co plavaly volně na hladině,no frkala sem kolem kalužníku jak magor,sadila do vodních květináčů jak blbec

jak bylo všehno posazené chlapstvo přivezlo ryby bo kalužníček bez rybiček? Chlapstvo celé léto u kalužníku vysedávalo,

krmili a pozorovali ryby jenom já sem tiše prskala bo jejich zbožnˇované ryby které stejně nežerou veškeré rostlinstvo splanýrovaly a tak i přes drahoušův přísný zákaz sem začala přemýšlet o svojim vlastním vodním světě,uvažovala sem o koupi jakéhosi menšiho vodního jezírka,myšlenku na jezírko zakopané v zemi sem ale musela vyhnat z hlavy bo to bych tež mohla z jezírka lovit utopené vnuky a navíc kopat něco do země ve svahu tež není jenom tak, jak se ale moje rostlinky z kalužníku vytrácely a vytrácely sem chytla nerva a pravím a dost synci,hezky vysmyčite tu starou vanu zpozaroha a ty torza rostlinek si tam přestěhuju,sešla se rodinná rada,kde bylo usneseno,že vana je nepřípustná a tak se rozhodlo z bezpečnostních důvodů vybudovat cosi ne do země ale na povrchu a tak se vyrobilo bednění,zarovnat teren,navozit balvany,vložit plachtu,napustit vodu a čekat co bude,trvalo to celé léto,zbytky rostlinek sem přesadila a čekala na jaro, konečně sem se dočkala,jaro je tu,

moje nádrž zimu přečkala,blatouchy začínají kvést,kosatce se zazelenaly,lekníny narašily,

eště bude potřeba doupravit terén a čekat co bude dál.To co sem si myslela se stalo,drahoušova plachta zimu nepřežila,drahouš se ale nevzdává, zas porval rýč,kalužníček eště zvětšil,koupil jakousi už teda bytelnější folii,raději už nepřemýšlím bo snad vydrží,kalužníček napustil vodou a samozřejmě už tam plave pět kaprů a dva amuři

eště musím dodat,že jak nás tak vloni popadla ta vodní manie sme s drahoušem dostali od našich potomků každý svojeho vodníka drahouš velkého Pepu

a já malého Pepánka

kteří opustili svoje zimoviště a už si vysedávají každý u svoji louže,můj drahouš letošní velikonoční výzdobu pojal netradičním způsobem a tak veselé velikonoce všem přeje babča a vodník Pepa.

pošuci a rybolov

2011-08-31T06:48:00.001+02:00

Je sobota pět hodin ráno otevřu oko a pravím si teho mojeho bio kohouta raz podříznu nedá si říct a nedá si říct,prostě zakokrhá z lůžka mně vyštve bo už stejně nezaberu i kdybych po hlavě skákala,uvařím si moje oblíbené kofi,postavím si putnu na svoje bylinkové té,vykuknu z okna a tam se promenáduje bažant asi tež má v hlavě bio kohouta a neporadí dospat

po kuchyni se začínají trousit pošuci s mládežníkem,balí bágly,svačinu,spacáky,svoje nádobíčka bo jim začíná rybařský víkend,venku po zahradě lítají jak pošahani shánějí čerstvé červíky bo se zaregistrovali,zaplatili přihlášku a jak magoři až do neděle budou sedět a tlemit do vody*** bo sou jakési ty závody v rybaření co mně až k slzám dojímá bo doma klapačky nezavřou,ale na rybách mlčí jak by ani jazyk neměli a navíc rybu do huby nedají,

raz tež tak byli na tych rybách už od večera
a ráno je přivezli policajti,drahoušovi se hrůzou naježila pleška,že co kaj porobili za maras a celý brunátný připravený k výchovnému liskacímu kroku šel ven pozjišťovat situaci,uniformovaní jak viděli rozčepýřeného drahouša hned volali klid otče nic se neděje synci cosi vytáhli v pytlu z vody tak nás zavolali byl to jenom utopený pes tak sme vám je přivezli bo sou jacýsi zelení a není jim z teho dobře,myslím,že to byl asi jejich největší kardinální úlovek.

jak lemra sem se vyplužila ven,že pozalívám květenu tam bylo mlhavo a zima tak dobrá na hubertus,jak pošuci odjížděli sem skočila do pláštěnky bo se mooooc pěkně rozpršelo tak sem jak duhová víla v pláštěnce lítala po zahradě a děkovala všemohoucímu že s konvou lítat nemusím bo konečně dopustil a konečně spustil,pošuci na rybách v té slotě seděli do neděle a i když pár macku ulovili domů nedonesli ani šupinku bo rybu do huby stejně nedají.

blbka v rozpuku

2011-04-28T11:21:00.005+02:00

Můj milý deníčku to sem se zas raz vyznamenala a pěkně si zhmoždila svoje ego,svoje varietní číslo sem okomentovala ,že nikdo není dokonalý a i mistr tesař se utne, ale můj drahouš suše zkonstatoval,prý starko tak to je akorát omluvenka pro blbca bo kdyby blbost kvetla si v rozpuku,

kořeny mojeho zblbnutí sem zapustila už vloni na jaře,jak sem svůj moribundus vezla na konzilium do asi 30 kilometrů vzdáleného krajského hošpitálu ,
kterému předcházel tří denní detox kdy sem nesměla zobnout ani zrníčko co se vztahovalo i na zobání kinedrilu před sednutím do fiakra,30 kilometrů pro drtivou většinu brnkačka pro mě minuty nekonečných manévru,kdy nejenom v aleji je nablito,

jak už asi po čtvrté drahouš sešlapoval rychlobrzdu a můj žaludek už byl vytahaný jak zaprané triko sem si všimla,že sem pana žaludka málem vyplivla na jakési lopuchy co se sice jako lopuchy tvářily,ale lopuchy to nebyly,byla to jakási mě neznámá květena s obrovskými zubatými listami,pár metrů od te mě neznámé květeny stála jakási polozbořená chatrč,
jak sem tak před další žaludeční invazi poposedávala a nabírala druhý dech mě napadlo si do zahrady urvat revika lopuchu co lopuch nebyl,ten,se ale držel a nepovolí a nepovolí,

drahouš už na mě zas štěkal co že sem za stvora,že sem variot co i jak na marach bude ležet bude reviky stříhat i z věnců
a že mu s tyma lopuchama zasmolím jeho nablýskaného japonského fiakra,štěkám na drahouša,že umírajícímu se má splnit poslední přání,drahouš zas štěkal,že nemám vyhrožovat bo ja stejně dobrovolně nepojdu,že mě budou muset zastřelit,nakonec pro klid v rodině z fiakra vytáhnul jakýsik ten žabíkuch
a aby mi pysk zavřel tři sazeničky vyrýpnul a prý víc ani ťuk,konzilium detox ukončilo a tak sem se nazobala a odpoledne sem ty vyštěkané lopuchy nelopuchy zasadila,dva se opustily a v létě se v zahradě zaparádily,jeden to vzdal a pošel,
zimou sem se jaksi proklepala bo jak musíš tak musíš,venku se to konečně začlo jařit
a sluníčko mě vytáhlo ven na zahradu,která pomalu začínala rašit,sotva si promnula oči už na mě vybafla prý kaj se flákáš,plevel se tu začíná rozpínat a ty válíš pozadí na houpačce,pravím ji děvucho zas mě tak nehoň bo dobře víš,že sem v kelu a žádné zázraky s tebou neporobím,zahrada se naježila a začala škemrat prý přece mě celou nenecháš na pospas pošukům a sekačce,

pravím ji hubu drž dobře ukecala si mě a co mě moje depka v závěsu s moribundusem chtěli s mojimi klasickými zahradnickými čuramentami poslat na smetiště mojich zahradnických dějin sem se zaplužila pro svoje bárbí nářadí co sem si pořídila,abych je oba dva poslala do kelu
a pěkně pomaloučku a polehoučku,abych zas hubou nerýpala v zemi sem plevelek za plevelkem rýpala ze země,

pravím si kurnik,ale že tu teho svinstva roste,jakési malé mrchy co sou mi jaksi povědomé,ale ani za zlaté prase si nezpomenu na jméno,no co plevel jako plevel na co znát jeho jméno a záhonek sem vzorně vyplela,pak vyšťavená jak citron sem do dílny zatidlala svojemu prduchovi,že sem KO a tak se odpolední nákupy odkládají a tak cestou z roboty,aby se stavil v konzumu pro svůj oblíbený chmel ve flašce a chleba a aby přibral kulatý sušenky bo si zasloužím medaili,

večer si tak chroupám svoje prý zasloužené kulaté medaile, můj drahouš relaxoval s flaškou svojeho chmelového moku,
jeden by řekl rodinná idylka,jak drahouš praví starko pamatuješ jak si vloni u té chatrče turovala žaludek?chtěl sem ti zrobit radost a přivezt eště pár revíku tych lopuchu,ale už to tam je srovnané buldozerem
v tom mi sepnul cenzor,peru hlavou do stolu bo sem si zpoměla,že ten mě neznámý plevel vlastně nebyl plevel,ale maličké,rozmnožené vyštěkané lopuchy nelopuchy,medaile se mi v hubě zpříčila a se rozprášila až mi zaskočila kajsik v patě,drahouš mě do zad mydlil hlava nehlava a že je fakt pozorný mu hned zecvaklo ,že sem se zas raz vyznamenala a tak moje vyštěkané lopuchy nelopuchy skončily zahrabané v kupě kompostu na smetišti mojich zahradnických dějin.

zastřel se jak si mladý

2011-04-28T11:16:00.015+02:00

28 dubna 2010

Můj milý deníčku už delší dobu válím svoju scepenělou skuru ve společnosti svoji depky,rochním se na hnojišti sebelítosti a pomalu a jistě se propadám na smetiště beznaděje bo jak se mluví v zdravém těle zdravý duch tak jak tělo pomalu kapituluje bílou vlajku vyvěsil i duch,ráno vyklepaná jak startka sem ze svojeho kutlochu vychrastila kostru,povzbudit cenzory,pobryndat sebe i kuchyň ranním kafetem z moji letargie mě problal zapnutý hifi tranzistor co do éteru hlásil, že doba hájení skončila,začíná hon na důchodce bo mladým nimrodům se nelíbí jejich přemnožení.

Milý deníčku,pravím si všeckeho dočasu bo mladý není nikdo na věky a jak mluvila moje babička jak nechceš zestárnout zastřel se jak si mladý.

Vypla sem hifi tranzistor zapla computer,kde mě rozvrkočila výzva mladých nimrodů ve smyslu ulov si svojeho důchodce, zachráníš nákupní vozík,nevím pokud toto někomu přide ku zasmání,bojím se pomyslet kam až jsou schopni mladí nimrodi co jim teče mlíko po bradě a snopel u nosu,alabastrové ručičky s puchýřem na zadku co práci neznají ani z filmu,užívají si pohodlného života s nacpaným pupkem za peníze svojich rodičů ve svoji obavě o svoje pohodlíčko zajít,ja bych přilila olej do ohně a vyzvala důchodce "zachraň svojeho mladého nimroda a liskni ho přes pysk",

stejně tak i skupina pracujících v produktivním věku co drží basu s mladýma nimrodama by se měli zeptat svojich zazobaných a vypasených představitelů státu co se podobá kocourkovu, kam se podělo naše důchodové prasátko,měli by zapnout cenzory a popřemýšlet kdo ujídá z jejich prasátka a mělo by vám konečně docvaknout,že pokud se nezvedne a neomládne populace z vašeho prasátka zůstanou jenom ohlodané kosti,protože populace stárne.Možná by měly děti rodit důchodkyně,svoje důchody mají ušetřilo by se na mateřských příspěvkách.

Mladým nimrodům bych připomněla či si uvědomují,že většina dnešních důchodců neměla takové možnosti válet pozadí ve školních škamnách a nebylo výjimkou,že už v šestnácti rokach stávali ve čtyři ráno do rachoty a makali,že zatím co s nimrodama co dneska zachraňují nákupní vozíky,slušně řečeno jejich stvořitel s výrobním nástrojem občůraval ploty,tak oni už makali a odváděli nemalé částky na socialní pojištění,dovolená u moře byla četba z vědeckofantastických románů,maso a salám byli nedělní odměna na přilepšenou,jídelníček ovládaly čočka,fazole,hrách,brambory a zelí, bez automatických praček,myček,pohodlných vytíracích mopů a kdo ví čeho eště,bez sociálních dávek,bez porodného a mateřská která se vyplácela až u druhého potomka,piplali svoje tři i čtyři potomky,taky kupovali boty,oblečení,platili účty,mnozí po zaměstnání i po nocích se snažili dostudovat a dopřát si vymoženosti nové doby… vzdělání,

proč dneska důchodce nemá nárok na nový hadřík,krém na hubu nebo čerstvý rohlík?Je trnem v oku společnosti,která neuváženě promrhala co mohla a žáhu si chladí na důchodcích jenom proto,že mladí a produktivní myslí na momentální tetelení se v pohodlíčku a nehodlají se uskromnit a vychovat víc jak jednoho potenciálního plátce daní, kecy jako,že my sme to měli jednoduché mě k slzám dojímají,nikdy to není jednoduché jenom to chce lásku,úctu,pokoru a skromnost,která z této společnosti kajsik vyfičela,urvi co můžeš po mě potopa,tak vzhůru linčujte
důchodce proč by se měli uskromňovat mladí dyť důchodce už to umí a jak ne tak ať zdechne?

Našim potomkum sme vštěpovali žij na co máš s vrstevníkama si užívej staré lidi v úctě měj a tak doufám,že tomu co se všechen ten humbuk hodil do krámu v duchu přísloví kdo seje vítr mu bouře zavře krám,protože co zaseješ sklidíš věřím,že zas tak prohnilé semínko generační nenávisti sme nezaseli,protože všichni důchodci nejsou nerudní nepříjemní a blbí dědci nebo báby.

ani za nic4

2011-04-28T11:12:00.027+02:00

aneb.jak jsem k pěstování přišla

Druhou zimu sme s našim miminem a druhou várkou kytiček přežili celkem v pohodě.Vysloužila sem si maličkou pochvalu a pár dobrých rad od dědy a jako prověrku z domácího reparátu mi děda přidal moji první gloxinii s poznámkou cosik ve smyslu nech brouka žít.Dědova důvěra mně sice potěšila,ale zůstal stín pochybnosti či zas nebudu kytko vražedkyňa a gloxince se předem omlouvala.Naše mimino zjistilo na co má nohy a začalo samo běhat a tak se pasovalo na samochodící batole,připominající závodního chrta,které mně chtělo uštvat a tak sme spolu čím jak nejvíce času trávily venku procházkama,spojené s čumendou po okolních zahrádkách
.
Sused blíže ku nám stejmě jak moje babička a můj tata kulakoval a tak hned jak si s mojim tatou potřepali mozolama se hned zakámošili bo tam se po kopach chovaly zvířata patřící do skupiny žrací a tam se naše věčně neposedné batolící se batole rychle naučilo je poznávat a napodobovat.Chov zvířectva žracího napovídalo,že susedi byli zaměřeni na pěstování čehokoliv co se dalo zežrat či zfutrovat od brambor,řepy,luštěnin i máku až po obilniny a kukuřici.Druhý sused ten kousek dál od prvního suseda jak sem vysondovala byl profi zahradník ovocnář s vyuční litanii a z teho sem měla i v červencu husí skuru bo jeho zahrada byla pastva pro oči a myslím,že to bylo poprvé co mi v hlavě zahlodal červ co mi našeptával že či bych neměla přehodnotit svůj záporný názor zažraného pubescenta a že či ten obor zahradník nemá co do sebe,

náš vysněný domeček můj drahouš pasoval na chýši jedovou bo furt se cosik s čím se nepočítalo pokazilo a tak na nové okna nám furt chyběl financ v chýši jedové kytičky celkem normálně prospívaly,zřejmě jim pomohlo,že věčným doháněním našeho batolete sem neměla moc času na jejich přehnanou péči a tež dědou vybraný sortiment,tak pod vlivem okouzlení ze susedovic profi zahrádky sem se rozhodla přesunout svoje pěstovací aktivity ven na zahradu.

Naše zahrada se v té době podobala velkosadu,obsahovala na 70 různých ovocných stromů o kterých sem neměla ani tucha bo upřimně napismenkované,stromy a keře mě do te doby zajímaly až se na nich objevily příslušné plody,no jak prvňáček aspoň cosik,pravil můj drahouš,tež tam po prastrýcovi zůstal celkem slušný úhor co mi sused kulakmen ochotně nalajnoval a přidal i pár dobrých rad při kterých sem se asi moc valně netvářila bo prý cha cha cha děvucho bez urážky praví tváříš se jak bys vyšla z pomocné školy,

zatím sem se rozhodla,že úhor zůstane úhorem bo při vzpomínce na sběr mandelinek mi vyrazila kopřivka a naše neposedné batole bych asi musela uvázat za nohu vedle susedovic pasoucí se koze no upřímě přiznám se že někdy sem byla tak ulítaná že sem s tou myšlenkou občas i zakoketovala.Před chýši jedovou tež po prastrýcovi zůstal hezký záhonek růží no hezký?hezky zarostlý a pak eště druhý záhonek který se podobal tomu prvnímu co sem až do té osudné chvíle co sem se rozhodla s tym cosik zrobit jak pravil můj drahouš zkulturnit, přehlížela,pěstování pokojových kytiček byl slabý odvar toho co následovalo.Zatím co naše batolící se batole bylo rodinou a susedama obdivované a milované,já už sem nebyla jenom kopyto nebo trotl,ale pasovala sem se přímo na negramotného analfabeta.

pokračování
4*

Medaile

2011-01-31T10:07:00.011+01:00

nejrozšířenější sport v životě sapiensu je zapominání,zapomíná se ve všech věkových kategoriích i ve všech životních disciplinach, tuto sportovní disciplínu sapiens pojmenoval jako skleroza,ktará se zubem času rozdělí na dvě samostatné kategorie,
cementoza a masochistická cementoza,cementoza je jak už potřetí sapiens běží do konzumu pro pytlík rýže na rizoto a opět a znova do košíku pobere koření na půl hektaru a jiné nepotřebné bebechy a až u kasy kasírku začne zajímat proč má na hřbetu ruky fixskou načmarané kilo rýže se v cementu objeví skulinka a sapiens dodatečně do přislušného regálu pro ten pytlík rýže odběhne,
masochistická cementoza je jak si místo čmáranice na hřbet ruky sapiens zrobí uzel na kapesníku a u kasy pak s pomocí kasírky do krve mozek bičuje za jakým účelem si ten uzel vlastně zrobil,

jako každý normální sapiens tež tuto sportovní disciplínu provozuju a že už mě tež zub času ohlodal ve všech kategoriích je škoda,že se v zapomínání nepořádají olympijské hry bo za jeden ze svojich sportovně sklerotických výkonů bych určitě zjískala medaili zlatou

před časem

mě můj medicinmen s mojim moribundusem i když sem ho varovala,že sem klausuro i fobik poslal na tunelové vyšetření,psychicky i slovně mě podpořil, že na hysterky tam sou zařízeni,potěšená jeho důvěrou sem na vyšetření dorazila včas a v určeném termínu,kromě běžného personálu v kukani se tunelového mejdanu zúčastnil i psychomen,který měl za úkol moji klausuro i fobii držet na uzdě čím jak nejdýl,
snažil se synek co mu síly stačily až do chvíle než mi do žíly pustili jakýsi koktejl,cítím na sobě smrtelný pot,nepříjemné bušení a hukot v hlavě, jak se tep nepříjemně zrychloval ja sem se vzdalovala jak můj zvukovod kajsik z dálky zaregistroval zájem o moji existenci ve smyslu prý jak se cítíte, pravím nevím jak se mi do hlavy dostala ta parní turbína,smrtku mám na hrbu,žádné drobné na parník a vy se mě jak debil zeptáte jak se cítím? A bez skrupulí sem eště stačila snaživého chudáka psychomena poslat tam kde končí záda to je do prdele,
cítím jak můj mozek pomalu zapíná delete,nevím kdy a jak mě z te šílenosti vytáhli, ale jak sem se z teho deliria probrala,ležela sem s napíchnutou žilou do které mi přitékala životodárná tekutina co mi mozek zrestartovala a nademnou s americkým úsměvem od ucha k uchu stál psychomen a prý nechcu zas být za debila,ale už je vám dobře?a prý stačilo eště deset minut a bylo by všechno v kompletu a zaškemral tak kdy si dáme repete,
pravím mu doktore kape vám na karbit,fakt nejste normální repete nebude ani za zlaté prase,pak sem dala autogram na propouštěcí pergamen na rozloučenou mi pro jistotu eště do žíly napumpovali pro zklidnění hysterického hormonu uklidňující driják, porvala sem svojich pět švestek včetně mojeho baťohu co je pro mě cosik jak moje siamské dvojče a křuskovala sem domů,

doma stereotypně eště v tym koktejlovym tranzu ukládám svoje bebechy do almary,praštím sebou o postel a hnípu až do večera.Večer už mělo delirium slabší volume sem se začala shánět po mojim siamskym dvojčeti baťohu bo bylo třeba pro jistotu nastavit budíka v mojim tidliaparátu,

zaplužím se do předsíně,kde na věšáku běžně visí moje siamské dvojče, hrábnu do jeho útrob a projela mně hrůza tidliaparát,doklady,peněženka všechno fuč válela se tam jenom zmuchlaná igelitka a kapesníky,pravím drahoušovi no to je pěkné jakýsi šmejd mi vybílil baťoh,drahouš mi praví kdo ví kde sis to ty a tvoja cementoza zas schovala, pravím kurnik nejsem blbka nic sem neschovávala jak sem přišla sem hned šla hnípat a uražená až na půdu,že mi nikdo nevěří sem znova zalezla do peří,

hned ráno startuju brunhildu a letím na místní oddělení orgánu pomáhat a chránit,kde sem na přítomného orgána vychrlila svůj včerejší hororový zážitek včetně vybileného siamského dvojčete baťohu a žádala tvrdé potrestání šmejda co okrádá bezbranné stařenky,orgán na neznámého šmejda nadatloval oznámení na které sem načmárala svůj autogram a s upřímným díkem sem vypadla se věnovat příjemnému vyřizování nových dokladu

asi po týdnu přišel můj slavný medailový den, byl červen v pondělí hned po ránu si na zahradě usrkávám svoje kofi jak se s komplimentama připlazil náš mládežnik a začal škemrat prý muti musím křuskovat do pryč,puč svojemu oblíbenému synkovi baťoh bo můj odešl do kelu rozjel se mu zips,

dívám se na něho a pravím no zapomeň synečku nic ti nepučím bo jenom raz sem ho pučila tvojemu vypečenému bratrovi pošukovi a jak se mi odvděčil?..odpáral a vyhodil mi mojeho medvídka co sem si přišila na přesku jako svojeho talismana a dál štěkám jak divoký pes dingo a jak to dopadlo?..nikdo ho nehlídal a baťoh vybílený sem bez tidliaparátu a nohy v krku zaražené od lítání po uřadach,

mládežník se nenechal odbýt a dál vtíral prý muti koupím ti nového medvídka,pravím mu v červeným svetříčku?mladežnik prý zeženu ti grizliho třeba i v červeným overalu, pravím mu tak víš co jak ty si takový hodný ti prozradím že onehda sem koupila eště jeden takový stejný,zajdi do almary pošnupat kajsik tam bude skuru válet,
mládežník se odvalil šnupat do almary jak se po chvilce na zahradě znova objevil s baťohem a výrazem blba nejapného vedeným směrem na moji existenci a praví muti místo medvídka ti koupím kulatý sušenky,zasloužíš si medaili
a před mojima očima jak pověstný Pokuston zašmatral v baťohu,čary mary fuk ,oči na vrch hlavy s hubou dokořán sem vytuhla jak prkno,kompletně mi došla řeč a brada mi spadla až na zem bo z něho vytáhnul můj tidliaparát,peněženku i s dokladama,
cenzor v hlavě se zapnul,valím hlavou do země bo mi došlo,že ja blbka sem v tym deliriu svoje simské dvojče baťoh místo na věšák dala do almary

startuju brunhildu a jak Širon letím na místní oddělemí pomáhat a chránit odvolat oznámení na neznámého šmejda,jak sem se přiznala,že pachatel není neznámý,že to byla moja cementoza si orgáni nenápadně ťukali na čelo a dodneska mě považujou za neškodného blázna co má v almaře dva stejné baťohy,
moje vypečená rodinka se dodneska baví na můj účet,jenom se nikdo nechce přiznat,který ze šmejdu ten nový záložní baťoh z almary zneužil a místo do almary ho pověsil na věšák,kdo to byl?????samozřejmě….

evoluce,příroda a osud

2011-01-17T10:07:00.003+01:00

Jak to při velkém třesku příroda s evolucí roztáčely a pořádaly vývojové mejdany tak i mě se při štěpení atomů buněk s chromozony vytvořily tvrdé útvary ze skloviny,zuboviny,dřeně a cementu,které vzdělaný sapiens nazval zuby.Kam se ale hrabe evoluce s přírodou na osud,který nechtěl,abych si svojich útvaru užívala jako každý normální sapiens a tak se zasloužil o moji útvarovou lapalii říznutou trapasem mojeho života.

Všechno to začalo už hodně dávno,jak sem byla eště děvucha v rozpuku a jak náš tenkrát eště stínový zeťák do mě hučel a hučel,že pod oknama bych měla zrušit záhonky,že by se tam dobře vyjímaly skalky a jako svazák,aktivista nabídnul pomoc při jejich budování,připravili sme terén a o víkendu sme naskákali do naší sardinky a vyrazili k místní řece na kameny bo bez nich by skalka nebyla skalka,tenkrát
náš stínový zeťák už zocelený hlidacíma manevrama svojich švagru,našich pošuku přišel s bombovým nápadem vzít sebou naše dva dvou a tříleté tenkrát batolata jeho švagry bo prý při hlidacích manevrach furt s vuzkem s nima posedává v knajpě tak ať si prý švagři tež užijou i jiné dobrodružství,se ukázalo že to bylo dobrodružství s fatálním koncem pro moje zuby i když ze začátku to vypadalo jako rodinná idylka
my dospěláci sme z řeky tahali žulvany a diskutovali či ten nebo onen žulvan je vhodný či nevhodný,pošuci si ze břehu házeli kamínky do vody,jak sem si všimla tříletého jak v pazuře drží žulvan,placák solidní velikosti a chystá se ho katapultovat do vody,kde ve směru letu žulvanu stál dvouletý v hlavě mi blýsklo jak ho trefí ho přizabije a rychlostí blesku sem vystartovala,podařilo se,mladší byl zachráněný,
balvan se zastavil o moji čelist,trefená balvanem s hubou od krve se kulám po zemi, před očima se mi rojily hvězdičky a přísahala bych,že sem mezi nima zahlídla i nebeskou bránu a svatého Petra na obláčku,
zpočátku se zdálo,že kromě naštípnuté lícní kosti bude všechno v okeju,omyl časem se moje potrefené utvary začaly drolit a kymácet na všechny strany,zánět střídal zánět,antibiotika patřily k moji každodenní potravě,až do doby jak mě můj zubní medicinmen postavil před hotovou věc a praví bohužel nedá se nic dělat nemůžeme riskovat okostnici,útvary nahoře všechny do jednoho musí ven,smířit se s tím,že moje do teďka perličky na které sem byla hrdá musí opustit svoji domovinu moji hubu a nahradit je mají jakési atrapy mi chvíli trvalo, no,ale že můj zubní medicinmen není jenom tak někdo je to pan zubař mi zhotovil útvary kvalitní,že žádný výzkumný ustav ani obchodník na mě nezarobí ani floka bo lepidla ani skleničky není potřeba,drží jak vlastní.

Čas neúprosně běží,stínový zeťák už patnáct roku není stínový z batolat vyrostli pošuci mládežnici co spolu ze svojim švagrem svorně při rybolovu i celý víkend tlemí do vody a i já sem se naučila žít ze svojima atrapama,
před pár rokama,jako každý rok se blížily vánoce a ja sem jako tradičně roztáčela pečící mejdany,kdy se mi pečení medových perníčku díky moji nenažranosti stalo osudným,jak to tak pěkně vonělo sem podlehla svodům i když dobře vím o svoji alergii sem nenažraně uždibovala a uždibovala,večer alergie o sobě dala vědět a zaútočila,moje huba se pomalu začal nafukovat jak balon,moje náhradní útvary díky napuchlé hubě začaly nepřiměřeně tlačit,hlava mi třeštila a tak sem útvary z huby vypáčila, pozřela dvě tablety protialergického zobání,náhradní útvary sem svírala v ruce,přemohla mě únava a ja sem neprozřetelně vytuhla na gauču,
probrala sem se v pět hodin ráno,první moje myšlenka byla na moje útvary,šmátrám po kapsách po stole,útvary nikde,vletím do ložnice,třepu s drahoušem a pravím mu kaj mám zuby,rozčepýřený drahouš hned do mě kaj sem si tak po ránu čeho šlehla bo o zubách nic neví,letím do podkroví a nepříčetně štěkám na pošuky,jako vtip to bylo dobré,ale okamžitě mi je vraťte,pošuci rozespalí na mě civěli jak na totálního debila,samozřejmě,štěkám nikdo nic ale kaj sou moje zuby z podkroví sem střapatá jak divoženka a vytočená jak tornádo zamířila do kuchyně,
málem mě kleplo už ve dveřach,krve by se mě nedořezal,pod stolem seděl náš chlupatý čtyřnohý drahoušek pes Čenda a dožvýkával moje útvary,řvu na něho fuj hajzle vyplivni to a snažila se mu z tlamy vyrvat aspoň jeden drobek mojich útvaru,spolu ze psem sedím pod stolem a z očí do očí mu pravím ty nenažraná bestie co ty si za hajzla ty zloděju co ja sem ti zrobila,hýčkám tě,podstrojuju, Čenda na mě připitoměle čuměl s výrazem no no no ty teho naděláš,netrhlo mu ani žilou a odešel dospávat,vyla sem jak pes baskervilský,seděla pod stolem a ronila krokodýlí slzy,bez útvaru sem si připadala jak nahý v trní.

Drahouš obětoval jednu dovolenku a hned po ránu sem jela směr zubař a celou cestu sem vymýšlela co ja temu dochtorovi povím,nic mě nenapadlo v čekárně ani noha,klepu na ordinaci,otevřela sestřička a praví do nového roku neordinujeme,pan dochtor šel na injekci chytly ho záda má heksnšus,tato zvěst byla pro mě horší jak morová rána, ze šokující zvěsti se mi udělalo mdlo a zatmělo se mi před očima,rozbrečela sem se jak malé děcko jak mu od huby vemou čokoládu,sestřička mě pozvala dál a nabídla sklenku vody a vyslechla si co mě potkalo,držela se statečně,jenom se nenápadně uculovala

po chvilce klika cvakla dveře letí ve dveřach osoba viditelně zdecimovaná heksnšusem,jak viděl uculenou sestřičku a mě ubrečenou a usnoplanou hned prý co se stalo,začala sem perníčkama,moji nenažraností a alergii,zubní medicinmen i když evidentně trpěl,trpělivě poslouchal až do chvíle jak sem mu sdělila že jeho umělecké útvarové dílo skončilo v tlamě našeho psa,pro jistotu se připtal co že,pravím jo pes mi zežral zuby,
zubní medicinmen se začal řechtat jak kůň,pobíhal po ordinaci,lámal se v křížu a řechtal se a řechtal, čím víc se on řechtal tím víc sem si připadala jak větší a eště větší debil a ronila víc a víc krokodýlích slz,naráz asi pět vteřin ticho,špendlík by bylo slyšet spadnout,medicinmen volá na sestřičku,sestři zaordinujeme si málem sem si ukáp a heksnuš je pryč,kajsik odběhnul,přinesl jakousi skleničku čehosik a praví mi kopněte to do sebe,nevím co to bylo za driják,ale pěkně to se mnou zatřepalo pak se mi omluvil poděkoval za vyléčení pro jistotu dochodil na injekce a fungl nové útvary sem do vánoc měla v hubě.Osudný žulvan dodneska zdobí naši skalku a před úchylnýma choutkama našeho psa se mám na pozoru.

chromozony a zázrak přírody

2011-01-13T09:47:00.012+01:00

Neandrtálec,opočlověk,pračlověk,kromaňonec,homo sapiens,homo sapien sapiens,prostě evoluce to s hominizací roztáčí miliony a miliony let,díky dvěma pohlavím,které si navzájem různě vyměňují a spojují tělní tekutiny,hemžilky spojují s vajíčkem a tak se štěpí atomy buňek a spolu s chromozony vytvoří jedinečné DNA,zázrak přírody člověka,který byl zařazený do škatule savec.
Už před miliony let při velkém třesku jak příroda s evolucí roztáčely svoje vývojové mejdany v evolučním opojení do stejné škatule savci zařadili i zvířata,sapiens se od zvířat liší tím,že umí mluvit,číst,psát a většinou chodí po dvou končetinách,savec sapiens i savec zvíře mají mnoho společného,jeden ze sdílených znaků při štěpení atomů buněk s chromozony jsou tvrdé útvary různých tvarů,ale stejných tkání - skloviny,zuboviny,dřeně a cementu,které vzdělaný sapiens nazval zuby.
Tyto útvary

sme od přírody dostali do vínku,aby sme potravu mohli pořádně prožvýkat,aby sme nepochcípali na vředy,zdálo by se že příroda s evolucí myslely na všechno,akorát se kajsik cosik zaseklo nebo si kajsik cosi šlehly bo zatím co savec sapiens i zvířata máme jako první zuby mléčné a pak ty druhé a měly by nám vystačit celý život,tak jako jediný žralok bělavý zvaný býčí ten sapiensa slupne vyláme si na něm zub a klidně mu naroste nový,žralok sice není savec,ale čím si to takový lidožrout a mimochodem i kanibal bo mláďata se mezi sebou žerou zasloužil.
Sapiens dostal do vínku zubní pastu,niť a kartáček a tak o svoje útvary může pečovat.Tak i můj drahouš o svoje útvary poctivě pečoval do doby než před pár rokama přišel s tym,že stará garda si to rozdá s mládežnikama a tak uspořádali fotbalový mač a jako dopravní prostředek na hřiště zvolil bicykl.Byl vlahý májový večer,jak cosi co se podobalo mojemu drahoušovi s hubou od krve padlo v kuchyni na starou válendu smrdělo to jak nevětraná knajpa,ptám se teho přízraku co se ti stalo,ale přízrak si klidně chrápal tak si pravím klid děvucho poštěkáš si ráno.
Ráno se děcka začaly trousit po kuchyni,pokukovali po tym spícím přízraku ze zasušeným lišajem na obličeji jak se mě tenkrát pubertální dneska už dospělačka zeptala kdo mu to udělal ty?pravím ji no dovol co si to o mě myslíš ja zvířátka nebiju,potom co si zasušeného strupu všimnul náš tenkrát puberťák dneska dospělák mu to rychle docvaklo a začal se shánět po svojim bicyklu,ten,ale ležel na dně místního potoka,pod lávkou,kterou je nutné projít aby se jeden dostal domů.
Ráno sem si ani neštěkla bo jak se drahouš probral z fotbalového opojení říznutého jakousi tou promili a vyl v koupelně jak pes baskervilský bo zrcadlo mu zdělilo,že mu chybí v hubě tři útvary,které při tom nočním držkopádu skončily bůh ví kde,sem si pomyslela cosi o trestu z húry a jenom sem se škodolibě usmívala.Hned v pondělí drahouš mazal ku svojemu zubnímu dochtorovi,který mu soucitně dočasně hubu zalepil jakousi náhražkou bo ordinaci stěhoval do větších prostorů a že pak mu hubu opraví betelně.
Asi tak týden po osudným držkopádu a ztrátě tří zubů sme vyrazili s děckama na nákupy do Polska, kde si mimo jiné capiny koupili Polskou specialitu bonbony zvané Krowky,sou to také sladké měké natahovací bonbony vzdáleně podobné našim karamelkam,nebo sisi bonbonkám,tež dobré lepidla.Zabraný do řízení neuváženě strčil krowku do huby po chvilce sroloval okýnko vyplivnul krowku z okna spolu s nevybíravým komentářem ve smyslu co za debila dal do bonbonu kámen velikosti dlažební kostky.V momentě na to skočil na brzdy,že sme málem o zuby přišli celá rodina,zařadil zpátečku a řval zoufalstvím kurnik šopa to nebyl kámen to byly moje zuby,zacouval k místu kde krowku vyplivnul,tam nás vykopnul z auta a nutil nás hledat vyplivnutou krowku s jeho zubama.Po půlhodině pochopil,že definitivně už podruhé o svoje zuby přišel,kdyby,ale někdo našel v Polsku krowku ze třema náhradníma útvarama s čistým svědomím si je může nechat bo po měsíci drahoušovi zubař udělal zuby nové už betelné,ale pro jistotu už drahouš krowku do huby nedá a ani na bicyklu nejezdí.

gryzli hubertus

2011-01-11T09:07:00.016+01:00

Můj milý deníčku je leden,venku zima jak v morně,všude se válí kupy kalamitek tak si tak v teple domova vařím kofi než voda zabublala sem hodila okem z okna a pravím si kurnik cosik se valí co to je?buldozer?….buldozer to není kurnik že by ze zoo zdrhnul gryzli !?......Jak se to přiblížilo zaostřím čočku a ona to pěšobusem se přifařila v jakési medvědí skuře zababulaná moja kamoška ypsilonka,pravím ji
kam tě tu v tym sněhobraní čerti nesou,ypsilonka zfučená jak lokomotiva štěkala cosik ve smyslu do větší prdele už si se nastěhovat nemohla a dál štěkala že svoju pidi drožku musela zaparkovat na cestě a dojít musela pěšobusem bo tež potřebuje odjet a kdyby tady kajsik zapadla do závěje tak by její kostru i pidi drožku našli až na jaře,

pravím ji co se čepýřiš jak hysterka dyť hubertus máš že bys přežila i na severní točně,cha,cha,cha praví ironicky ypsilonka a jak na věšák pověsila tu svoju medvědí imitaci věšák málem vypadnul ze zdi,pravím ji děvucho ty posiluješ?dyť ta tvoja spešl skura váží snad tunu, tež ti tvůj starý mohl ulovit cosik lehčího dyť tě ta bestie rozbije,ypsilonka prý to se tak ta skurka jenom tváří prý zas tak těžká není,zfučená ypsilonka lapla pozadím na gauč,chystám ypsilonce tež kofi, jak sem zaslechla žuch,gryzli válí skuru na zemi,chodba skurou zacpaná až málem ku stropu,pravím si odnesu tu medvědí imitaci do pokoje na záložní válendu,
snad mě to nepohryže,chvílu sem s tym medvědem bojovala a myslela si že budu muset na odklizení zavolat jeřáb,nevšimla sem si,že v pokoji na válendě válel skuru kocur a jak sem do pokoje medvědí imitaci dotáhla a praštila s ní o válendu,imitace gryzliho kocura málem zlomila v křížu.
Tak si tak sedíme,kvokáme, popíjíme kofi jak

ypsilonka kvokla prý už si to slyšela,že i kdyby bylo čtyřicet mínusu tak mouchám,komárům a klíšťatům to nevadí bo ty potvory zhybernujou na jaře vylezou ze svojich pelechu a klidně nás zas žerou a žerou,pravím tak to vidíš i sapiens je na potravním řetězci,kde by ty potvory bez nás byly,
hned jak ten bílý hnůj roztaje musím zajít na hřbitov poinformovat babičku, doufám,že to rozdýchá že mě do života vybavila mýlnou doměnkou bo ona chudák tež žila celý život v bludu,že ta havěť mrazem pochcípá,ypsilonka mi praví ty si z teho robíš prdel,ale té havěti je víc a víc a co já pamatuju jako děcko sem ani nevěděla co je to klíště,

pravím ji ani se nedivím bo jako městské děcko si louku,les či dědinu znala z obrázku z čítanky bo si maximálně vylezla před panelák na lavičku a nejdál si zašla jak tě mama poslala dvacet metru pro proviant do pramenu a co pamatuju si u teho měla eště hafo kecu,

ypsilonka se načepýřila,že každý neměl babičku na dědině tak co ji předhazuju lavičku před panelákem to jenom já sem byla extra vuřt a tak sem si mohla u babičky užívat much,komárů i klíšťat,pravím ji děvucho co to meleš jak přiletěl výsadek imperialistických mandelinek vy ste si skury váleli u řeky a ja sem musela sbírat a sbírat do bezvědomí a to,že se ti klíšťoví šmejdi tak rozmnožili zato si sapiensi můžou sami,

kdysi zemědělci,zahumenkáři a různá havěť ohýbali hřbety a obráběli kde co pole,role,záhumenky a kdoví co všechno v každé druhé chalupě měli Jolanu,bedřicha či kozu Rozu a tak se tež spáslo kde co,dneska si lidi myslí,že jogurty se kotí v obchodě v regálu,brambory a zelenina rostou v igelitu v supermarketu a myslí si že pole role nebo zemědělec sou pojmy z vědecko fantastických románu bo tak rozhodlo velitelství v Bruselu a tak se všude rozpíná samý plevel a alergie i když sapiens vymyslel různé čuramenty na jejich zkosení stejně plevel světu vládne bo sapiens dneska ohne hřbet tak maximálně jak se mu u televize pod stůl vysypou lupínky.

Komáři sou sice nenažrané bestie co přes den hledají kde se ze svojim nenažraným sosákem zašijou a čekají až se zetmí a sapiens vytuhne a sosají a sosají i ve městě sapiensa sosají,ale co mají robit jak jim sapiens všude kolem sebe vytvoří luxusní prostředí,nashromaždí odpadky kde se jim náramně daří a tak sexujou sají a množí se a množí se
mouchy to dneska tež nemají ty chuděry jednoduché bo jak je sapiens doma zahlídne dostane hysterický záchvat a okamžitě je zamorduje jakýmsi tym psykacím čuramentem a pak prý kam se poděly vlaštovky,romantika visících mucholapek na posraném lustru zkončila kajsik na smetišti dějin.

Tak sme s ypsilonskou o hlupotach pokvokaly a jak byla ypsilonka na odchodu se začala shánět po té svoji medvědí imitaci,která ležela na záložní válendě v pokoji,jak se ypsilonka rvala do té svoji imitace začala ječet jak hysterka a málem dostala psotník bo našemu kocurovi se skurka tak zalíbila,že si zalezl do rukávu a jak se do gryzliho hubertusu ypsilonka narvala, myslela si,že skura obživla.Jak ypsilonka odcházela sem ji z okna zamávala a doufala,že cestou ku svoji pidi drožce nepotká myslivca.

láska hory přenáší

2011-01-07T11:21:00.010+01:00

Genetická odbornologie praví,že Gen je kod zděděný po rodičích,předurčuje stav a osud jedince,je to vrozená kodovaná šifra co každého sapiensa pronásleduje celý život ,předurčuje například,kdy nám vypadnou zuby nebo vlasy a tak za to co se nám na sobě líbí poděkujme bohu a za to co se nám nelíbí poděkujme rodičům,
příroda, zařídila,že rodiče musíme mít dva,třeba i kdyby to byl mrazák a tak se ty geny jak koktejl různě promíchají a i když všichni chlopi v rodině sou ve třiceti plešatí,nebo bez zubí každý sapiens je originál bo
jak geny máme vrozené,tak aby byl náš život sapiensa pestřejší po příbuzných i dědíme,dědíme talent,nebo různé sklony,
jak je jakýsi jedinec hudebně nadaný se pátrá po kym to zdědil,jak kdosi v rodině furt bezdůvodně štěká a štěká hned se ví ,že uštěkaná byla tetka Blažková z třetího kolena,jak se z příbuzenstva nikdo nenajde se mluví,že na určitou schopnost stál u všemohoucího ve frontě dvakrát.

Za moje sklony ku lásce ku sportu já děkuju mojemu strejdovi,bratrovi mojeho taty bo můj tata pojem sport znal jenom jako titulek z novin no upřímě se mu nedivím a nemám mu to za zlé bo živit,šatit a vychovávat tři chachary sám opravdový i když ne sportovní výkon byl a obávám se že jeho plešatění tež neměly na svědomí geny,
můj strejda byl sice ne sportovec vrcholový,ale za to byl všestranný a už od moji první třídy jak sem se pomalu začala vymaňovat ze zdravotní péče moji babičky a v zimě sem potaji svlíkala nadbytečný svetr nebo čepici mě na rybníku v létě učil plavat v zimě učil bruslit a za důrazných protestů babičky mě ze stínovou tetou tež tahali do hor lyžovat,

můj drahouš za sklony ku lásce ku sportu může poděkovat svojemu tatovi bo ten měl sedavé zaměstnání a tak sportem zoceloval sebe i mojeho drahouša,

sou,ale jedinci co i když jakési ty geny vrozené mají co sportu se týče ani nic nezdědili a ani v žádné frontě nepřešlapovali i když v příbuzenstvu se hojně sportovalo,
takový jedinec je náš kamarád ypsilon,zatím co jeho tata hravě přeplaval přehradu ypsilon do vody víc jak po pás do dneska nevleze za seniory se jeho tata na místním rybníku pravidelně zúčastňoval místního hokejového utkání pivaři versus abstinenti,ypsilon jenom raz brusle obul zlomil klepeto a od té doby se bruslím vyhýbá jak čert křížu,
ypsilon sou s drahoušem kamarádi už od základní školy je to přátelství zpečetěne krví bo můj drahouš jejich životní přátelství zpečetil vzduchovkou nedopatřeným výstřelem broku do ypsilonova pozadí,
lásku ku sportu v ypsilonovi tež nijak nerozvíjel bo jenom raz mu půjčil lyže,které ypsilon hned při prvním sjezdu zlomil a při letních radovánkách stokilového jak drahouš praví cypa starého z přehrady tahat nebude,aby si prý kylu neuhnal, jak raz při jednym fotbalovým maču ypsilon při držkopádu zas klepeto polámal dostal nálepku sportovního negramota a dostal sportovní dištanc,

kam,ale čert nemůže nastrčí robku,budoucí ypsilonku,ypsilonka byla sportovně gramotná a fyzicky zocelená svojim bratrem bo ten jako mládežnik s hokejkou na bruslach zoceloval kondičku za místní klub Spartak Kovona a tak byla sportu kladně nakloněná,
zatím co rodina ypsilona vkládala do ypsilonky veliké naděje,že jejich ypsilona konečně kdosi sportovně zgramotní,ypsilon byl velmistr ve vymýšlení výmluv,bicykl byl asi jediný co ypsilon bez následku zvládal a tak jak sme na bicyklach křuskovali na přehradu se koupat jak my sme všichni skury v přehradě rochnili on seděl na dece, raz ho jak manželku bolela hlava,raz předstíral úpal pak zas úžeh,raz měl namožený sval,raz achilovku,letní sezonu ypsilon přežil bez úhony,
přišla zima a ypsilon drahoušovi vyhrožoval prý třikrát běda jak ypsilonce povíme,že jedeme lyžovat, nevím jak se to ypsilonka dohmátla,ale raz až na půdu uražená na nás přiletěla,že sme tajnůstkáři a co nám oni zrobili,že sme lyžovat byli bez nich,vyložila sem karty na stůl a pravím jestli sis teho nevšimla tvůj ypsilon je sportovní negramot a lyžovat neumí,
ypsilonka hned jak neumí tak ho naučíme v duchu si pravím no potěš koště a že láska prý i hory přenáší v sobotu ráno na nádraží s plnou výbavou stáli ypsilon s ypsilonskou a jako instruktor s bombovým nápadem i její bratr,že jak ypsilon neumí sjezdovat začnou s běžkama,společně sme vystoupili v Jablunkově my sme s bratrem ypsilonky vyrazili vpravo směr sjezdovka na Skalku,zaláskované hrdličky vyrazily vlevo běžkovat směr Girová,
byly tři hodiny odpoledne jak sme dorazili zpátky na nádraží bo to bylo místo zpichu na cestu domů,byly čtyři hodiny odpoledne a hrdličky nikde, drahouš už nervozně štěkal na bratra ypsilonky,že v čím chorým mozku se zrodil nápad pustit je samotné,bratr ypsilonku bránil zubama nehtama,že není žádné ořezávátko,jak drahouš zaštěkal,že ypsilonka ne ale ypsilon je mamlas,bratr ypsilonky se začal shánět po místní pobočce SNB,že bude třeba nahlásit ztrátu hrdliček jak před nádražím zastavil gazík a z něho vystoupila ubrečená ypsilonka,že se ji odepla lyža a ypsilon běžkoval dál,že ho prý dožene,
nedohnala v chatě čekala do čtyř hodin a jak se začalo stmívat ji konečně cenzor zapnul,že se asi ztratil,chatař po okolí vyslal SOS naložil ypsilonku do gazíka a vysypal na nádraží,kde sme celou noc vyčkávali či se vůbec najde,

v sedum hodin ráno před nádraží dorazil gazík pohraniční stráže z kterého za doprovodu pohraničníku vystoupil vyklepaný,jak sedma zelený ypsilon a jeho zhmožděné ego,hrdlička ypsilonka se mu od radosti pověsila na krk,nám doporučili držet ypsilona na vodítku bo ypsilona v devět hodin večer bez občanky a výjezdní doložky promrzlého odchytli v Polsku jejich polští kolegové a že neměl doklady dali ho do šatlavy za potulku,kdyby nebylo vyhlášené pátrání tak v polské šatlavě sedí kdoví jak dlouho,
ypsilon se dodatečně legitimoval bo doklady měl v baťohu u ypsilonky,soudruzi byli vstřícní,ocenili snahu ypsilonky o pokus sportovně zgramotnit ypsilona a tak ho propustili, doma v knajpě se mužstvo zpilo jak zákon káže a ypsilonka ypsilonovi na krku visí do dneska i když sportovně ho zgramotnit už dávno vzdala.

vypečené vánoce

2011-01-03T09:21:00.004+01:00

Můj milý deníčku to zas raz byly pěkně vypečené vánoce,jak se s mojim moribundusem plužím tempem,že lemra je podle mě závodní chrt a nezaměstnaly by mě ani pekárny na sypání pečiva mákem bo by zbankrotovali si pravím děvucho je čas zapojit se do vánočního procesu,zapla troubu,zadělala těsto a za pomocí našeho pošuka kuchtíka vánoční proces pečení vypukl,zatím co já sem vyhřívala skuru u trouby a hlídala plechy pošuk trpělivě skákal jak sem pískala,všechno se zdálo okej s pošukem sme se rozplývali jak se nám společné dílo podařilo až do chvíle jak dorazil drahouš a nenažraně si narval plnou hubu jak on mluví vánočních preclíku, hodil kyselý ksycht a
drobky z jeho huby lítaly po celé kuchyni jak prskal a potom co si hubu vypláchnul čajem říznutý švestkami dodal máte to dobré,ale žrát se to nedá,

tak zatím co já sem štěkala cosik ve smyslu že nevděk světem vládne a v hlavě mi šrotovalo,kterým plechem drahouša vemu po hlavě,pošuk hodil do huby ochutnávku,hodil škleb od ucha k uchu a prý chachacha se lámal v křížu,trošku mě to rozkolejilo a tež sem vzorek dala do huby,no a že prskavky patří ku vánocům stejně jak kapr sem si tež zaprskala

bo při dělání těsta mi cenzor nesepnul a moja skleroza zapoměla do těsta dát cukr,pravím no co aspoň neubude a i mistr tesař se utne,potají sem nepodarky namazala asi kilem marmelády a spolu s rohlíčkama je ubytovala do společné škatule,zasypala celým kilem cukru,pravím si vidíš blbko do těsta by ti stačilo teho pytlíku sotva půlka,škatuli sem zavřela,pro jistotu sem s ní pořádně zatřepala a pravím si děj se vůle boží a šla se tetelit do kanafasu,

druhou kapitolou byly u nás oblíbené rumové kuličky,jak mi všichni hmoždili moje ego a chýši se nesly škodolibé hlášky o mojem dia cukroví tak jak mužstvo vzneslo dotaz směrem na kuličky sem je poslala do bža, že na kašpárka ať si zajdou do divadla a že vánoce mám na háku a kuličky nebudou,

rozhodlo se mužstvo,že si kuličky udělají sami,nakoupili čtyři pytle piškotu,plaskoča rumu,namleli ořechu pro regiment a i když měli recept před sebou s váhou si hlavu nelámali,že to mají v oku a prý stačí přiměřeně,

přiměřeně drahouš v osm hodin večer jel patnáct kilometrů do teska pro dalších pět pytlíku piškotů bo trefit přiměřeně je nepřiměřené,jak sem je poslouchala z pokoje sem si připadala jak v kravíně bo to bylo furt ty krávo dost,nebo ty vole jak to ta mama robí,
jak drahouš zahlásil vole přidej teho rumu sem začala přemýšlet či bych neměla přehodnotit svoje tvrzení o háku a už sem se chystala se vypelešit jak sem zaslechla radostné výkřiky,že těsto je okej,pravím si jak okej tak okej, zalezla sem zpátky do peří a vytuhla,

hned ráno sem zachrastila do špajzu a málem mě kleplo bo kuliček byl plný lavor a jak švagr přifařil ve svoji červené hrbaté felicii sem mu kuličku rvala z huby z obavy,aby náhodou nepřišel o řidičák bo v kuličkách skončil celý plaskoč rumu,

den před štědrým večerem se mě drahouš připtal či si nekoupíme živou šupinku,pravím mu už od října se dva kousky tetelí v mražaku,jak sme s pošukem na štědrý den obalili asi tunu kuřovepřo řízků se při smažení bo smažení je drahoušův rituál,drahouš připtal a kaj je ta ryba mně málem kleplo a pravím no vidíš ho hajzla zas tu byl,drahouš prý kdo?pravím no ten němec šit jeden,nechal kapra tetelit se v mražáku,

drahouš se načepýřil a hned do mě že prý po vánocach má přituhnout a tak že mě vymění za pytel uhlí,rozčepýřený do smažicího kastrolu přilil oleje a to byla koleda i novoroční ohňostroj,bouchací kuličky by bledly závistí jak to všechno kolem prskalo,
oblak smradlavé páry zahalil kuchyň,pracně vymydlené kachličky byly ohozene od vrchu až dolů bo místo oleje do rozpáleného kastrolu nalil ocet,
spínal ruce a prý bože co sem komu zrobil,pravím mu vidíš to je ta tvoja nedůslednost bo kdyby si mě zakatrupil hned jak sis mě vzal už by tě dávno pustili,
pravím mu neřvi tu jak hysterka a buď rád že na tym octu neskončil ten tvůj kapr bo obsah kastrolu letěl z okna bo o vánocích se prý má přilepšit i zvířátkám tak doufám,že se z teho nepoblili nebo nepos….bo do rána pod oknem nic nebylo.
Situace se uklidnila a štědrý večer nastal,
šťastně sme povečeřeli,rozbalili dárky po chýši běhaly tři šťastné dětské dušičky sjeté rumovými kuličkami,jak měsíčků dvanáct k prasknutí nažraných dospěláku,dva tupě zírající kocuři a tři přežraní psi.A kdyby na mě drahouš nežaloval by ani nikdo nepoznal,že v cukroví není cukr bo se ukázalo,že i vypnutý cenzor moc škody neporobil bo jak se namazané necukroví tetelilo ve škatuli plné cukru tím dodatečným tak natáhlo,že se i zežrat dalo a tak nakonec i u nás byly šťastné a veselé.

2010-12-30T08:33:00.005+01:00

Zvoní, zvoní zvonec,

že je roku konec.

Zvedněme tedy skleničky

a připijme na rok celičký.

Ať štěstí, zdraví nás v něm provází

a nic dobrého se nezkazí.

Když půlnoc zvony odbíjí

a všichni si připíjí,

já sklenku pozvedám,

ať moje přání letí k vám.

Zdraví, štěstí, lásku chci vám přát,

ať NOVÝ ROK je skvělý napořád.

santa versus ježíšek

2010-12-21T10:33:00.003+01:00

Je tu zas vánoční čas,natěšená,plná očekávání si krátím chvilku čekáním na Ježíška srkáním svojeho oblíbeného kofi ze svojeho oblíbeného hrnečku a že můj drahouš je šporovný denní tisk odhlásil brouzdám tym internetem jak mě strýček gugl poinformoval,že proběhla soutěž,kde děti povolilily uzdu svoji fantaziii a kreativitě a malovaly jak si představujou Ježíška, tak pravím mojemu drahoušovi snad se tym našim českým děckám konečně rozvítí v makovicach a už nebudou toužit po tom sedět na klíně americkému obtloustlému staříkovi co byl stvořeny pouze ku komerčním účelům a že Ježíšek je prostě Ježíšek a že právě on betlém a parta andělů jsou ten kouzelný a tajemný duch našich českých vánoc

na to mi drahouš praví starko sundej si ty růžové brýle bo dokud televizní bedny nepřestanou ovládat americké hovadiny s šaškem v červeným hubertusu Ježíšek nebude v bezpečí,ani sem eště článek nedočetla do konce jak bum rána a růžové brýle mi spadly bo článek pokračoval,že obrázky byly moc vydařené a tak zasedla jakási komise a tak už i český Ježíšek má svoji tvář,

no pravím si potěš koště, jak dlouho asi bude trvat,kdy z něho jakýsik financů chtivý vykuk stvoří blikající obludné monstra v nadživotní velikosti co budou strašit ve vylohách nebo zahradach českých sapiensu,nebo budou české děti v obchodnich centrach tež sedat Ježíškovi na klín??

Husí skuru mám po celým těle a protestuju děkuji nechci,nechci znát jeho podobu,pro mě zůstane napořád kouzelný a tajemný duch vánoc ať si ho představuje každý jak chce,fantazii se meze nekladou.Český Ježíšek je prostě originál tak proč ho nahrazovat nějakou atrapou.

Osobně proti Santovi nic nemám, ale nedovolím,aby překročil hranici našeho pozemku bo nechtěla bych dopadnout jak naša suseda bo ta jenom raz povolila Santovi vstup na pozemek a byly z teho policejní manevry.

Před pár rokama sused robil v zahraničí a na vánoce se
všichni moc těšili bo po delší době se vracel domů, suseda už od října gruntovala,pekla jak šílená,aby všecko jak přijede bylo v richtiku a měli čas jenom pro sebe,při všeckym tym zhonu bo na dva synky i na vánoční přípravy byla úplně sama ji asi hráblo a z burzy domů přitáhla Santu na špagátku co se věší na okno no a že není žádný troškař kupila velikost ikšikšel,pověsili milého Santu do okna a netrpělivě vymydlení a navoňaní s chlebem a solí očekávali návrat suseda,

ten,celý nešťastný domů aparátem zavolal,že odpoledne to nestihne bo na hranici je zácpa,že mají jít hnípat,že neví v kolik dorazí,tak všichni zklamaní šli zahnípat a doufali,že přijede na čas,sused dorazil asi hodinu po půlnoci to už byl vlastně štědrý den,tma jak v pytlu bo v důsledku šetření se obecní osvětlení vypíná vidí jak se někdo plazí do okna dětského pokoje,vypnul světla a po paměti zajel za roh ku garáži,tam porval betelnou bryku bo se držel sloganu host do domu,čagan do ruky a letěl na zloděja a řve na něho okamžitě slez ty parchante bo ti hnáty zpřerážím no zloděj se ani nepohnul tak do něho začal mlátit tou brykou a tak omlátil novou omítku a rozmlátil okno

to už v baráku vládla panika,synci pod peřinou až po uši zamuchlaní strachem byli vyklepaní jak startka zoufalá,strachem tež vyklepaná suseda volala muže zákona,že potřebuje pomoct a zachránit a že rychle,rychle ať přijedou bo se jim někdo dobývá do baráku,tady je třeba muže zákona pochválit bo fakt tam byli v cuku letu,vyskákali z auta na nic netušícího suseda řvali jménem zákona a mířili na něho pistolí,ten chudák tež podělaný strachem zahodil bryku a lehnul si na zem,nasadili mu chudákovi klepeta a zabušili na susedku,že už se nemusí bát bo zloděja zpacifikovali,když susedka otevřela dveře a uviděla zabasnuteho chlopa málem ju křísili

no všechno se naštěstí vysvětlilo,okno se zasklilo,zmlácený Santa putoval do kontejnera a tak se vrátili k původní ježíškovské verzi,jejich okna od té doby zdobí blikající kometa a Santa nesmí překročit práh jejich domu.

vyuzení šmoulové

2010-12-19T09:06:00.002+01:00

Raz tež byl tu zas,adventu čas,děcky kolektiv byl natěšený na ježíška,domácí kolektiv dříve narozených byl natěšený na sváteční chvíle obžerství a tak sme našeho bravka,spisovně vepřa,pašíka či kdo jak chce třeba čuníka co byl k tomuto účelu vykrmený s náležitými poctami zpracovali do jelitek,jitrniček ovárku a podobných pochutin,aby po sladkém pocukrovaným mámení naše vánoční chuťové pohárky zažily pravou chuťovou nirvánu se část masa tetelila naložená v soli a česneku bo byla určená k pochutině nejlahodnější jak se u nás mluví do vynzoka na lahodnou domácí vynzonku,přeloženo:do udírny na uzení,asi po dvou týdnech slintání a překládaní masa přišla dlouho očekávaná chvíle,uzení vepřové pochutiny,vlastní vynzok nebo tež udírnu sme neměli tak akce vyndění nebo tež uzení se konala ve vynzoku nebo tež uzáku našeho suseda bo ten měl vynzok nebo tež uzák vyzděný,velký a betelný,

sused si přidal tyčku suchého fuřtu a par klobásek od kuropění s drahoušem posedávali u vynzoka,přikládali,ochutnávali,popíjeli plnotučný čaj s rumem,ozonem se nesla vůně vánoc a olšového dřeva,říznuté vůni uzeného masa,kromě teho,že
děcka občas drahoušovi a susedovi pošimrali nerva otázkou už to bude,vládla pohoda,klidek tabáček,pomalu a nenápadně se
zešeřilo a děcka doma žhavily telku bo v duchu hesla jak bůh dopustí i soudruh spustí jak sme do té doby znali nanejvýš kresleného krtka nebo ruského vlka tak nám soudruh dal čuchnout ku západní kreslené pohádkové kultuře a spustil vysilání tenkrát populárního seriálu o tych malých modrých pidižvikach co se jim mluví šmoulové a tak drahouš ze susedem tež dychtiví západní kultury z uzáku vytáhli větší část vyuzených pochutin,přiložili pod kotel bo pár kousků tam zůstalo bo se zdálo,že eště potřebujou pobýt v olšovým dýmu a šli sledovat nažhavené televizory,

zatím co zloduch Gargamel s kocurem Azraelem vyváděli modrým pidižvikum alotria naša dospělačka tenkrát školačka co koketovala s kámoškou pu-bertou zas tak moc tu modrou západní kulturu nežrala,zaskočila do kuchyně bo ju spalovala žízeň a jenom tak mimochodem dodala hoří uzák, drahouš zažraný do pohádky ji celý rozčepýřený praví rob si vola z plastelíny a ne z fotra,zaznělo tiché a nenapadne no jak myslíš,proběhla asi další minuta pohádkových alotrii jak mi chrobák v hlavě zašeptal zvedni pozadí a běž hodit oko z okna a richtik fakt,pravím drahoušovi pokud u uzáku nesedí dvanáct měsíčku co čeká na Marušku tak fakt hoří,všichni doma co mělo ruce a nohy včetně našeho batolete sme porvali konve,kible a jak vystřelení z praku sme letěli susedovi bušit do dveří kde sme řvali voduuuuu,voduuuu,

sused potom co otevřel dveře a slyšel jak naše batole volá stlejdo deme hasit tábolák si mysle,že sme si doma cosik šlehli, hodil oko do zahrady a okamžitě zapoměl na svoju po dvaceti odfáraných rokach silikozu a fretka či závodní chrt by nám záviděli nasazené tempo i když půlky sme měli strachem sevřené bo les je sakramensky blízko.
Uzák i s masem vyhořeli do základu a my vyklepaní jak startky sme štamprlíkem slivovice spláchli děs i hrůzu v jedné osobě a modří strachem,ale šťastní jak blechy v kožuchu sme byli rádi,že kvůli tym modrým potvorám les nelehnul popelem.

vivat advent

2010-12-17T08:51:00.004+01:00

Můj milý deníčku zatím co markety systematicky stresujou psycha nakupujících sapiensu nabídkou a vánoční výzdobou a blbnou s vánocema už od října,sou to žabaři a na mě si nepříjdou bo já zocelená starýma časama,kdy se furt cosik shánělo,dárky nakupuju už od léta,je sice fakt,že občas moja skleroza na jakýsik ten prezent jak nastane ta dlouhá a čarovná noc zapomene a tak se pod naší jolkou prezenty objevujou občas i na nový rok,zatím co v ostatních rodinách se pouští lodičky ze skořápek a do lavoru leje olovo u nás se uzavírají sázky kolik prezentu moja skleroza zas nechala kajsik ležet,

před pár rokama sem štěstím dojatá brečela jak se mi našim tenkrát dvouletým pošukům podařilo zehnat spešl hrací kolotoč na kolečkách a že to bylo v létě sem usoudila,že zahrabaný mezi odloženýma bebechama na skříni ve škatuli bude v bezpečí,bezpečně tam byl ukrytý tři roky,kde ho jak se malovalo drahouš tež k slzám dojatý objevil v té době už synci měli jiné zájmy a pod jolkou očekávali autodráhu,kolotoč by mohl zhmoždit jejich ega sem zaúkolovala ježíška a transportoval kolotoč tenkrát ročnímu vnukovi,

jak raz drahouš tři dny po vanocach ve skříni objevil nový svetr zahlásil,že ježíšek je stará skleroza bo zapoměl,že prezenty se dávají pod stromeček,náš mládežnik mu praví co rýpeš do ježíška buď rád,že ti ho nedal do chlívka do jesliček bo to by se tež mohl v tvojim svetru na bidle naparovat náš bláznivý pipen a
tobě by zůstal tvůj starý opelichaný hubertus.

Jak,ale
přijde zas adventu čas a dlouhá a tajemná noc klepe na dveře je nejvyšší čas vyrazit pro proviant,zatím co můj drahouš štěstím dojatý,lásky plně nastartuje svoji nablýskanou káru,mě z nákupu v marketu naskakuje husí skura a matně zpomínám na staré časy kdy o proviant se hospodyňky škubaly v pramenu a různé bebechy v Prioru,který byl rozdělený do různých oddělení co mělo svoji kasu a tak se nakupovalo,kasírovalo a nakupovalo a kasírovalo,

časem jakýsi chorý mozek špekuloval a že nová doba si žádá nové postupy,vyšpekuloval supermerket,oprášil staré heslo,ušetřete čas a nakupujte pod jednou střechou,

špekulant pod jednu střechu narval potraviny,různé bebechy a kde jakou capinu a supermarket byl na světě,kde výplody přírody homo sapiens šetří čas a i půl dne se poflakuje s nákupním košem marketem jak je vypsaná sleva jak za starých časů se market promění v zápasnickou arénu bo sapiens nesapiens je ochotný se i porvat,čas ušetřený nákupem pod jednou střechou jako bonus pak po střechu s narvaným košem k slzám dojatý marketu věnuje frontě u kasy,kde,někteří netrpělivě přešlapujou,slabší jedinci pění jak bublifuk,jiní zas plivou jedovaté sliny bo kasírka nestíhá,

nejslabší jedinci v zápasnickou arénu dokážou proměnit i tento prostor,raz tež tak v tym předvánočním mumraji sme tež tak s drahoušem přešlapovali v pětimetrové frontě u kasy,pomalu sme se přibližovali ku kasírce já natěšená,že už konečně vypadnu jak se přifařila robka s narvaným košem a spolu s chlopem co ve frontě do té doby stál sám jak voják v poli,začala nákup vykládat na pás běžící ku kasírce,

robka co stála před náma a za onym osamoceným vojákem v poli se začala hlasitě bouřit a robce od osamoceného vojáka začala nákup házet zpátky do koša a řvala jak by ju na nože brali cosik ve smyslu o předbíhání,robce osamoceného se to nelíbilo bo co je na tom,že tam stál bez nákupu hlavně,že tam stál a nákup ukládala zpátky na pás, rozvrkočená a vzteklá robka se vrhla na robku osamoceného už byl cítit zápach krve,jak se přiřítily dvě gorily a zápasící robky od sebe museli odervat,to se ve mně probudily zvířecí pudy bo sem měla sto chutí se zapojit do rvačky a rozvrkočenou a vzteklou knokautovat bo sme stáli další skoro hodinu u další kasy bo chudák kasírka byla slabší povahy a za kasou nervově vytuhla a tak kasu zavřeli.

a pak prý šťastné a veselé
ave supermarkety,vivat advent

únor bílý

2010-12-09T07:17:00.006+01:00

únor 2011

Můj milý deníčku venku se grofka zima roztahuje a roztáčí mejdan kde podle tanečního pořádku s větřiskem tančí svoje hula,hula a tak jako přídavek nasmolila kalamitkové závěje s mrazíkem to roztáčí ve stylu bum,bác a tak všude kolem sou k vidění různé taneční kreace nejenom na chodníkách bo někteří šofeři i na cestách předvádějí akrobatické kejkle na letních křuskach.
Mluví se únor bílý a zatím co já sem už z té zimy a krátkého dne vyšťavená tak pro pole to neplatí bo to se tetelí pod bílou peřinou a zatím co prý sílí i naša lopata teho už má plnou násadu.

V únoru tež mráz nemráz,vánice nevánice se slaví svátek svatého Valentýna a i když na Valentýna mrznou i kola mlýna má v únoru prý skřivan vrznout i kdyby měl chudáčisko zmrznout,
jak na svatého Valentýna zamilovaní hlupnou ze srdíčkama a pugetama pro svoje drahoušky tež by se mělo podle pranostik Na svatého Valentýnka sej přísadu do záhonka začít s výsevem
UPOZORNĚNÍ -devět bab z deseti doporučuje neodhazovat ani neodmétat sníh ze záhonku a vysévat,týká se to zahradníku co vlastní skleník nebo aspoň dost široký parapet ti by měli výzvy uposlechnout a začít vysévat,aby ti co nemají kde přísady vysévat měli na jaře co do záhonku zasadit.
Milovníci různé květeny,dobrodruzi a samopěstilé by už tež měli mít zaseté muškáty nebo petunie či surfinie a podobnou letní nádheru aby se do května dobře vyvinuly a v truhlíkách odolaly povětrnostním vlivům a různým nástrahám jejich sezonního života,
tež připomínám mojemu zeťákovi a všem pěstitelům tabáku je nejvyšší čas zaset semeno…tabáku,jemné semínka typu maličký máček nezahrabaváme,jemně zasejeme na povrch jemně zavlažené zeminy,jemně semínka přitlačíme rukou a zalíváme rosením,jak by se zalilo proudem vody,semínko se utopí na dně truhlíky a mohlo by se vybodnout na nějaké to klíčení,
přibližně za tři týdny po vzejíti rostlinky vyjednotíme,aby měly místo se rozkořenit a zesílit,

únor je tež příhodný měsíc oblíknout zimní hubertus,kulicha,sněhule v případě nutnosti se vybavit lopatou,aby v případě uvíznutí v závěji se měli čím vykopat a vyrazit do zahrady spáchat postřik na broskvonich,rybízu,vinné révě a podobně proti kadeřavostii,postřiky aplikujeme tři krát po třech týdnech.
V různých marketach sou momentálně k dostání voňaví a kvetoucí poslové jara krokusy,hyacinty,narcisky,nebo i tulipány,tito vyvonění krasavci déle vydrží jak sou v chladnějším prostředí,jak odkvetou je třeba zmírnit zálivku na minimum,aby se cibulka zatáhla v květináči už po druhé nezakvetou, sou to vymyšloci a chcou ven do zahrádky se rozmnožit,kdo nevlastní zahrádku může zvážit koho kdo má zahrádku podle zásluh na jaře cibulkou obdaruje,tež by byla možnost na jaře kdo v paneláku nemá žádné zahradní náčiní porvat delší ostrý nůž vyrýpnout v trávě před panelákem otvor asi pět až deset centimetrů hluboký a široký,vložit cibulku,zahrabat a příští rok na jaře se vám i celému okolí odmění květem.
No a závěrem milé robky pěstitelky jak si na jaře koupíte nové výstavní cibulky či půjdete zkontrolovat stav tych starších,dobře je zabezpečte před svojim pažravým chlopem bo moja kamoška ypsilonka raz cibulky nechala ležet na ledničce ,chlop přišel z odpolední rachoty,cibulky nakrájel na tlačenku,všechno to požral a pak tři dny z teho blul jak amina bo se přitrul,eště že to rozdýchal bo doměnka moji kamošky ypsilonky že by ju za třicetileté soužití s jednym chlopem soud osvobodil asi neprošla.

vánoční poklad

2010-12-09T07:08:00.005+01:00

Můj milý deníčku, svůj taneček venku roztáčí mlha ze smogem,drahouš vyfičel kajsik na fušku,blázniví pošuci se otužujou u rybníka a čekají či jakesi te šupince pizne v bedně a pověsí se na háček,válím pozadí na gauču a roztáčím mejdan s horkým čajem s citronem a s adventní svíčkou,jak si tak rozjímám oko mi padne na škatuli s vánoční kolekcí co nám po našem dědovi pravidelně posílá Miluláš ze slinou u huby sem zakoketovala s myšlenkou na hříšný čokoládový taneček,zhřešit a nacpat břuch čokoládou,otevřu škatuli a bylo po tanečku

pravím si kurňa to byl fofr,kobylky,mejdan uspořádaly beze mě šmejdky nenažrané a tak sem si zpoměla jak tež raz v době adventu se mezi polstrama na křesle objevovaly tajemné zmuchlané barevné papírové kuličky a tak
sme se s drahoušem poštěkali bo sem ho napomenula,že ustlané má v ložnici,ten mě s tím,že mi hrabe a že sem hysterka poslal do bža bo o žádných papírkách nic neví,
štědrý den se blížil a tak jak naše tenkrát čtyřletá dospělačka konečně oko zavřela sem se pustila do zdobení stromečku,pověsila sem ozdoby a sáhla po škatuli s vánoční kolekci,hlavou mi blýsklo,že tu čokoládovou manu budu muset pověsit z dosahu čtyřleté bo jak zjistí,že je to jedlé tak to všecko zežere,natěšená,že si tež špetku uzobnu otevřu škatuli , drátky se mi spojily a naráz mě osvítilo a pochopila sem zastlané barevné papírové kuličky,naše čtyřletá s předstihem zjistila,že obsah škatule je jedlý a kolekci tajně vyžrala.

Oprášila sem v hlavě cenzory a usoudila,že za tradice tajného vánočního vyžírání je zřejmě zodpovědný jakýsi tajemný gen bo vyžírací tradice se v naší rodině táhne už od poloviny minulého století ,kdy,bratr mojeho dědy emigroval jak se kdysi mluvilo do západního německa a jak přišly vánoce sme bývali natěšení na vánoční balíček,který pravidelně dědovi posílal,raz byly v balíku nezapomenutelné čokoládové bonbony ve stříbrném staniolu ze střapečkama říkalo se jim salonky, babička je schovávala a hlídala jak ostříš,jak babička odešla do kolonialu pro proviant sme s dědou vyrazili na tajnou šňupací výpravu a hledali kde je babička mohla před náma uklidit,obdivovala sem dědu jak měl dobře vyvinutý čmuchací reflex a jak se mu podařilo je vyčmuchat,dali sme si po salonce a do staniolu děda zabalil ořech,

jak pak babička zdobila stromeček a přišlo na salonky ve stříbrném staniolu se děda tvářil jak tajemný hrad v karpatech a ja sem od strachu kdy babička narazí na ty ořechové ani nedýchala,potom co nám babička dovolila si salonky poobírat a sníst mi bylo divné,že nikdy nikdo na ořechovou salonku nenarazil,ale ze strachu a špatného svědomí sem to pro jistotu neřešila,salonky ve stříbrném staniolu se staly pravidelnou součástí vánočních balíku a každý rok sme s dědou pořádali čmuchací vyžírací výpravy ,

jeden rok byla slabší úroda ořechů a tak na vánoční cukroví musela babička ořechy přikoupit,jak přišla z trhu si děda rýpnul a praví máš teho jako jedu,babička se otočila na kramfleku a kajsik odešla,vrátila se s plným papírovým pytlíkem ořechů zabalených ve stříbrném staniolu ve mně by se krve nedořezal,ale děda štěknul na babičku ty mi zkazíš každou radost a jak babička zahlásila dyť už to je velká děvucha se mi drátky spojily a tak sem konečně pochopila,že byli domluveni a proč se nikdy žádná ořechová salonka na stromečku neobjevila do dneska ráda zpomínám na salonkové vyžírací výpravy.

Stejně jak na vyžírací výpravy ráda zpomínám na vánoční stromeček,jak děda malým ručním vrtáčkem provrtával ořechy do kterých sme velkou štopovací jehlou navlíkali provázky a pak věšeli na stromeček, visely na něm voňavé slupky z citronu nebo pomeranče,které babička uměla okrájet do spirálky,jako řetězy jsme na nitku navlíkali křížaly,skleněné ozdoby byly vzácné a jak babička ani nevím kde splašila pár domečků a ptáčků jak se světlo zhaslo a svítily jenom svíčky sme ani nedýchali a pozorovali jak se v tom světýlku krásně lesknou a do dneska i když se dochovalo jenom pár časem vybledlých kousků je střežím jako vzpomínku na vánoce mojeho dětství a i když jsou dneska určitě ozdoby mnohem krásnější pro mě jsou můj vánoční poklad.

oprášené křusky

2010-12-06T17:43:00.003+01:00

Já a moje zhmožděná dušička s cejchem recidivisty zakřuskovala ku zastávce,splynula s davem a nastoupila sem do abusu, kde na předním sedadle u dveří seděla kondukterka ze svoji koženou kabelou,vedle ní jakási matrona a spolu kvokaly,chtěla sem zahlásit Bonkov,ale že byl abus plný kondukterka zahlásila postupujte dál do vozu,
tak sem postoupila, sedla si dozadu,klátila nohama a s přilepeným nosem na okně bedlivě sledovala cestu,abych nepřehlídla most za kterým byla oblíbená dědova knajpa u Pindura bo zastávku za Pindurem bylo třeba vystupovat,
než sme ku Pindurovi dojeli byl abus poloprázdný i matrona vystoupila,Bonkov se blížil, zakřuskovala sem ku dveřam,kondukterka jak mě zmerčila mi praví tu nemůžeš stát di si sednout,pravím ji ja na Bonkově vystupuju,
kondukterka začula čertovinu,znejistěla otočila se na zbylé spolucestující a praví my sme rychlík na Bonkově nestojíme a položila kvízovou otázku čí je ta holčička,

V abusu to zašumělo jak bublinky v teplým šampaňským a spolucestující si mě začli prohlížet jak svatý obrázek, jedna paní spolucestující co mi tež byla povědomá bo sem ju vídala kvokat u babičky v konzumu,zahlásila dyť to je vnučka od ypsilonu a že z babiččiného vyprávění znala historii mojeho křuskování mě naprášila že sem recidivista a že sem asi zas zdrhla se nabídla, že mě ku babičce odvede,
kondukterka byla zjevně labilnější povahy bo pravila,že by mě zlátala na kvašné jabko a zbytek naši rodiny upřímě politovala,ale prý dotyčnou paní nezná a tak že musím jet na konečnou kde mě bude muset předat orgánovi,

zatím co já uražená až na půdu sem s kondukterkou jela na konečnou,povědomá spolucestující jak o zastávku dál vystoupila z busu ,letěla babičce všechno za tepla vykvokat,
zatím co babička s mrtvicou za zádama letěla do konzumu telefonem poslat echo strejdovi,který měl doma služební aparát,aby k nám zakřuskoval poinformovat tatu,který už doma dusil moje starší sourozence prý či sem jakási smradlavá fusekla,abych se ztratila a sliboval,že si cosik zrobí,zrobí si kij a umlátí nás všechny tři,

strejda,aby se přiblížil ku zdárnému plnění socialistických zavazku vyfasoval místo kola zbrusu nový motorvý prckolet a tak než tata stačil splnit svůj slib s echem od babičky dorazil včas,

to už děda ze susedem záběh,nezáběh na doraz žhavili susedovic nového varburga,aby na konečné byli dřív jak orgán,jak ze zavařeným varburgem dojeli na konečnou se dědovi pleška naježila bo policejní fiakr už tam stál,
nevím či sem měla štěstí já či děda ale orgán co si mě přijel vyzvednout nebyl žádný potížista a tež mě znal bo to byl soused z vedlejšího vchodu a potom co se rozklepaný děda legitimoval mě dědovi předal a že to nebyl žádný labil bo byl službou zocelený dodal dejte děvuše kouli na nohu,zasalutoval a ve služebním fiakru odfičel.

Jak sme dorazili k babičce domů už se stmívalo v kuchyni sedělo rodinné komando bylo tam nahulené,že by se sekyra zabodla bo tata ze strejdou nervy neudrželi na uzdě a hulili jak Hanuv komín,
jak mě tata vytočený jak korkový špunt z flašky viděl,místo toho, aby byl štěstím bez sebe že sem živá a zdravá,vyletěl jak rozzuřený džin z láhve a sápal se po kuchyňské vychovatelce,že prý mi zpřeráží klepeta,
jak se tata probojoval ku šuflodě kde vychovatelka přebývala sem slibovala hory,doly a řvala jak by mě na nože brali,
duchapřítomná babička mě bránila vlastním tělem, děda nadýchaný cigaretovým dýmem kuckal jak starý tuberák a na doporučení babičky mě lifroval z kuchyně do podkrovního pokoje,
poprali se nepoprali se??jak akční scéna skončila nevím, ale zbylé tři měsíce povinného křuskovani do školky mi moje trpělivá a akční babička na dopoledne bez oběda a spání zajistila u nich na dědině,kde,aby družstevnice mohly vklidu ohýbat hřbety v JZD kde jeho předseda byl kladně nakloněný novým zítřkům v knihovně školku zřídil
a jak se mu donesly zvěsti o mojim busovém křuskování tak abych prý jako recidivista neskončila v polepšovně mě jako městského exota přijal do řad zemědělského dorostu.
A tak sem vklidu svoje busové křuskování mohla odložit na podzim,kdy mi začalo pěšobusové křuskování do školy…..

křusky pudové

2010-12-06T17:41:00.004+01:00

V pondělí jak sem dokřuskovala do mateřinky v šatně hned ve dveřach mě štorclo,začala sem snoplit a snažila se otočit na kramfleku a vykřuskovat roha bo tam místo moji oblíbené záskokové soudružky byla uzdravená ručníková soudružka,sestra mě předala do jejich pařátu a z šatny vyletěla jak holubička ze skály, ručnikářka se vtírala prý jak dlouho sme se neviděly a prý že sme ji my jako děcka chyběly,byla dobrá že by se na chleba dala namazat,

ja sem te její báchorce moc nevěřila a že sem zrobila dobře sem se ujistila hned po svačince bo sme šli na procházku na kterou nás vodili na špagátu na kterým sme měli každý svoje držátko a chodili v zástupu jak telata na porážku,
stáli sme na startu ve vycházkových křuskach,drželi se špagátu připraveni vykřuskovat jak po mě ručnikářka začla štěkat,že jak se špagátu pustím mě ku němu přiváže jak psa ku budě.

Na oběd byla dušená mrkvička,kterou sem celkem i ráda žvýkala jenom ju nesměla vařit jakási pomatená kuchařka co do ní dávala hrášek,než sem mrkvičku začala žvýkat sem si pracně hrášek vycvrnkala na kraj talířa, jak to zmerčila ručníkářka zamíchala mi hrášek zpátky do mrkvičky a prý snězené bude všecko a rvala mi plnou lžičku te nechutnosti do huby,při třetím soustu sem ji to v kompletu i s bramborama a hráškem vrátila zpátky do talířa, vytočená ručnikářka valila hlavou o stůl a prý co komu zrobila,že vyfasovala zrovna mě.

Po vyblitym obědě sme šli hnípat,zatím co záskokové soudružce nikdy nevadilo,že sem hnípala s otevřenýma očima, ručnikářka dostála svoji pověsti a na hubu mi zas přistartoval pruhovaný ručník bo spát se prý musí,

jak odpoledne sestra pro mě přišla sem snoplila,že už tam nechcu chodit a začala sem sestru vydírat,že jak mi nekoupí tu zmrzlinu,abych mohla chachrat doma,že tatovi připomenu báchorku o zabouchnutých dveřach,sestra byla neoblomná a zavřela mi tipec,že prý báchorku o zabouchnutých dveřach jaksi rozdýchá, ale moje chachraní si na svědomí neveme bo to by tež mohla chytit na pysk a hausarest na doživotí,

moje dětská dušička byla zhmožděná a zatoužila po odvetě či vřelým obětí??nevím,ale pamatuju si jak sem před konzumem měla čekat na sestru, která nakupovala proviant,mi padnul do oka abus na zastávce kde sme s babičkou nastupovaly jak mě každý pátek odvážela k nim na dědinu v hlavě mi zaharašilo,probudil se pud delikventa a křusky předškolní se rázem přetransformovaly v abus křusky ……

vánoční trendy

2010-12-06T11:11:00.002+01:00

Nejenom hadry,nábytky a kdo ví co eště,ale i vánoční stromky prý podléhají modě,ne stromek jako takový tam na výběr moc není buď anebo,ale jeho zdobení,no modní navrháři sou tež jenom lidi a tež potřebujou financ na prezenty tak se tváří jako vánoční samaritáni a tak prý
trendy jsou tu proto,aby se nám náš stromeček,který zdobí naše sluje jednou do roka pár dnů neokoukal,aby byl pokaždé jiný
to mi připomnělo naši pratetu,šťastná to žena bo
ta si s modníma trendama nijak hlavu nelámala v parádní cimře kam chodila dvakrát ročně měla prostěradlem přikrytý vánoční stromeček nazdobený celý rok,

když přišel advent přinesla stromeček do kuchyně a na tři krále šup s ním zpátky do parádní cimry pod plentu asi sem se potetila bo s nějakým trendem si hlavu tež nelámu,chleba jím celý život a eště se mi nepřejedl,kofi už 10 roku piju za stejného hrníčku a tež ho kvůli jakýmusi trendu nevyhodím no a chlopa už tež mám iks roku a i když mám občas chuť zahrabat ho pod uhlí tež to neudělám,no a tak už hezkou řadu let na našem stromečku tradičně visí pouze perníčky,kolečka citronu a pomerančů maximálně stromeček obtočím zlatým zvonečkovým řetízkem a padla,jaksi tak vzpomínám

ani sem si nikdy ozdoby na stromeček nekoupila,vždycky nás ozdobami někdo obdaroval náš první vánoční stromeček zdobily ozdoby darované právě naši pratetou a ozdoby co sem si pro sebe uloupila doma na půdě z dob mého dětství,jsou to ozdoby památeční tak si je rozvěsím na lustr ozdobím okna a podobně,stromeček je perníkový a kyselé ksychty mě nerozhodí,že je umělý, bo vánoce sou jenom raz do roka a stromečku si chceme všichni užít tak je s náma v pokoji,kde nejvíc přebýváme no a že je tam moc teplo a jak sme mívali stromeček živý eště před Silvestrem se ze stromečku stávalo ubohé nedůstojné vánoční torzo bo stromeček zocelený přírodou na protest bezohledně zhodil jehličí do koberce a eště v červencu se jehličí trapně tvářilo zapichnuté v kobercu,připomínky o vůni sou bezpředmětné bo moje perníčky pokud je pošuci nezežerou voní eště po novém roce,když už se kolem popelnic válejí vysušené vánoční torza,no ale vůně jehličí je vůně jehličí tak mám na stole velikou vázu pořízenou právě na vánoční účely a v ní pár voňavých větviček na kterých visí pár kousků čokolády z vánoční kolekce,které tajemně mizí a tak je průběžně doplňuji,nemizí jenom čokoláda,ale i podlaha v pokoji jaksi více vrže bo tajemní skřítci chodí vyžírat cukroví co tam je uložené v krabici,štědrý den a
příchod dlouhé a tajemné noci oznamujou dveře do špajzu,které jako zázrakem přestanou vrzat,aby nebyli tajemní skřítci už v pět ráno odhaleni při nájezdech na bramborový salát.

tak ave modní trendy,vivat perníčky a šťastně a veselé

vypečený Mikuláš

2010-12-03T10:14:00.002+01:00

Můj milý deníčku a je tu zas Mikuláše čas kdy podle tradice se část odrostlých homo sapiens navleče do kostýmu skutečné historické postavy svatého Mikuláše,který pro pořádek,aby zlo i dobro bylo v rovnováze do spolku přibral anděla a čerta a vyrážejí do domácnosti potomky obdarovat a pár rozjívených jedinců třeba i kapku umravnit.Aktuálně sem vyslechla psycho odborníka co doporučoval z Mikulášské z party čerta vyloučit bo prý z něho mají potomci traumata a rodiče co straší čertem stojí za starou bačkoru,jaksi mi to rozum nebere
bo v době mojeho dětství jak jeden z mojich rodičů co měl zrovna silnějšího nerva a vystál kultovní frontu na kultovní banány a pomeranče,nacpali je do fusekle, pak zazvonil zvoneček a objevil se Mikuláš a za ním čertisko i když
viděli že sem vyklepaná jak startka mě nutili přednášet či zazpívat,nepozoruju na sobě žádné trauma,dokonce sem přesvědčena,že stáli za víc jak za starou bačkoru i potom co sem málem nalapala pár pohlavků bo jak při jedné takové návštěvě čertisko po mě gabalo mu pravím jedeš ty syčáku a v sebeobraně sem ho praštila paličkou na maso
do našich zapadlých končin
bylo Mikulášovi zhnilo se trmácet, tak naši potomci Mikuláše prožívali na hromadných dětských akcích v místní knajpě kde se do dneska dodržuje tradice kdy po nadílce jak se svatá trojka odstrojí se zrube jak zákon káže ani se jim moc nedivím bo osobně si myslím,že na mnohé dnešní potomstvo je i čert krátký
u nás v rodině tež jabko daleko nespadlo bo jak náš dneska dospělák dosáhnul na věk svojich čtyř roků sme usoudili,že už dozrál a tak sme ho do knajpy na Mikulášskou nadílku tež přibrali, zatím co naše dospělačka tenkrát vzorná absolventka první třídy bez bázně a hany jak nebojsa zaníceně zarecitovala a byla odměněna potleskem a pytlem pamlsků náš tenkrát čtyřletý jak se ho Mikuláš zeptal co nám zazpíváš mu odpověděl ja zpívat neumím,Mikuláš ho povzbuzoval,jestli chceš výslužku musíš zazpívat náš čtyřletý mu praví zazpívej si sám,netrpělivý čert na něho huknul zpívej bo nic nedostaněš a čtyřletý mu praví tak si to zežer ohyzdo a s klidem angličana si odkráčel sednout.
V době než byl vyvinutý tidliaparát se smsky posílaly přes poštu a mluvilo se jim telegram a tak sem si před pár rokama po večerach na místní poště jako brigádník přivydělávala rozvážením předchůdce smsek,telegramů,zrovna byl tu zas Mikuláše čas už od rána sněžilo na cestě už ležely pěkné kupy bílého hnoje a ja sem na bicyklu vyrazila na rozvážku,venku tma jak v pytlu,zima jak v morně,doručila sem na příslušnou adresu telegram,cestou zpátky si pravím jet či nejet,pravím si děvucho z kopca to dáš, jak pojede auto uvidíš bo bude mít zapnute neony,zastavíš,pomalu soustředěná jak maturant na tym bicyklu sjíždím kopec,oči na stopkách jak se ze tmy vynořili tři rozjívení svatí v přestrojení a našminkovaný lucifer na mě řval písničku zazpívej bo bububu dostaneš na hubu, jak sem se tych šmejdu zlekla sem se zakymácela,pustila řidítka a bum bicykl ve škarpě vlevo ja ve škarpě vpravo,tři přestrojeni šmejdi stáli nade mnou a prý ty vole žiješ???pravím jim ja žiju,ale až vstanu vy šmejdi to nerozchodíte bo vám nakopu pytle.
Mikulášský držkopád sem přežila ve zdraví a jak sem na nadílku do knajpy za děckama dorazila opožděně bo to odnesly kalhoty na kterých se spustilo oko tak sem se musela jít popřevlíkat,museli našim děckam zpívat a přednášet tři svatí šmejdi co ho měli na svědomí.

kolopejka

2010-11-23T07:39:00.051+01:00

Můj deníčku zahradníčku je tu zas dušičkový čas a tak se pro uctění památky našich drahých zesnulých kromě různých věnců,svíček a chryzantém vyrojily i různé dekorativní jak mluví můj drahouš capiny,jak mě zas drahouš i přes moje protesty posmykal po marketach sem ho ztrestala a jednu takovou capinku koupila bo proč si v té pochmurné slotě dušišku nepotěšit.Zaujala mě kolopejka,zasazená v květináčku ve tvaru tykvičky bo před časem sem tuto rostlinku měla doma,která díky moji péči chcípla.V době jak sem tuto krásku zamordovala sem ani nevěděla jak se ta ubožačka jmenovala,nedávno sem objevila její podobenku i se jménem a tak i přes ironické poznámky mojeho drahouša sem se rozhodla to s kolopějkou znova zkusit.Nasála sem informace a sou dvě možnosti buď - anebo no každopádně mi zůstane aspoň květináček tykvička.

Kolopejka vděčná

Kalanchoe blossfeldiana

V Číně,Africe na Arabském poloostrově i v Indii rostou divoce,šlechtitele,ale zajímají zakrslé varianty,které jsou hybridy,druhu,který pochází z Madagaskaru.V roce 1930 semena této rostlinky do Evropy přivezl berlínský obchodník Blossfeld.V němčině se kolopejce říká Planoucí Katynka podle jasně červeného květenství,které na dlouhých stoncích převyšuje listy.Dříve se označovala
taky jako Podzimní oheň co vyjadřovalo sytou a nápadnou červenou barvu květů.Dnes už tyto názvy přesně nevyjadřují skutečnost, protože nezahrnují nové odrůdy,žlutou, oranžovou, růžovou a vzácně i bílou barvu květů.Nové odrůdy také nezdědí původní kulatou formu růstu.a proto je pěstitelé ošetřují prostředky redukujícími růst.Jejich působení ale druhým rokem pomíjí.

Kolopejka patří do čeledi Crasulaceae.

Potřebuje málo vody má tmavozelené masité listy ve kterých vodu shromažďuje a proto je vhodná pro ty co notoricky zapomínají zalívat je to sukulent.Zemina by mezi jednotlivými zálivkami měla vždy vyschnout. Kolopejka potřebuje světlé místo,ale chráněné před prudkým poledním sluncem,které listy poškozuje a zabarvuje do červena.K úspěšnému pěstování se doporučuje východní nebo západní okno je vhodná i k pěstování na balkoně nebo terase,chráněné před poledním sluncem,větrem a deštěm.Přihnojujeme celoročně jednou za měsíc,kolopejka se nerosí,dobře snáší pokojovou teplotu,která nesmí klesnout pod 15 stupňů,pokud ji na jaře chceme pěstovat venku,nedáváme ji ven dokud teploty v noci bezpečně neklesnou pod 15 stupňů.Během kvetené pravidelně odstraňujeme odkvetlé stonky,starší rostlinky během růstu prořezáváme,aby měly košatý tvar.Vždy po odkvětu rostlinku přesadíme do nové běžné zeminy pro pokojové rostliny.

Kolopejka je rostlina,které podobně jako vánoční hvězdu,můžeme redukovat její dobu kvetení.Když ji chceme přivést do květu tvoří poupata jen tehdy,když po dobu minimálně tři týdnu doba denního svitu nepřevýší 10 až 12 hodin.Rušivě může působit i pouliční osvětlení,proto ji přiklopíme lepenkovým poklopem a snížime teploty v noci na minimálně 15stupňů.Při této péči můžeme kolopejku přivést do květu kdykoliv,pokud máte tuto rostlinku a lámete si hlavu proč vám přestala kvést,tak šup s ní pod poklop a dopřejte ji 12 hodin zatmění.

Kolopejku můžeme pěstovat ze semen,nebo pomocí vrcholových řízků.Správný termín výsevu je únor/březen,správná teplota pro klíčení je asi 20stupňů.Vyséváním semen v různých obdobích kvetou kolopejky po celý rok.Ze semen vysetých v březnu nebo řízků odebraných v květnu pokvete v listopadu nebo prosinci.Záleží na tom, kdy odebereme řízky nebo vysejeme semena.

řízkování

Vrcholné řízky by měly být minimálně 5 - 6 cm dlouhé.Nejspodnější pár listů odstraníme,řízky zasadíme do vlhké rašeliny a dáme do prostředí s teplotou 22stupňů.Zaštipují se špičky nebo postranní výhonky rostliny.

škůdci

Zbytnění a korkovatění listů je znamením,že rostlina je v přílišném chladu.
Pokud se odlamujou stonky,znamená,že je rostlina přemokřená a zasažená hnilobou,můžeme se pokusit rostlinu zachránit tím,že ji okamžitě přesadíme a minimálně dva týdny nezaléváme.
Pokud jsou listy bledé, má rostlina málo světla.

listopadka - chrysantéma

2010-11-23T07:39:00.034+01:00

Můj deníčku zahradníčku tento článek je věnovaný všem milovníkům podzimní parádnice lidově zvané listopadka-odborně chrysantéma,která má stejně jako maceška pověst hřbitovního kvítí,právě pro svou krásu,vytrvalost a protože svou krásu ukáže na obdiv světu právě v době dušiček není to žádná rozmazlená fiflenka a tak hojně v této době zdobí hroby našich předků,stejně jako maceška se i chrysantémy začínají vracet do našich zahrad a parků.

Z historie

O chrysantémách existuje zmínka už před narozením Krista.Rostliny rostly jako křoviny nebo malé keře a jejich květy v průběhu let dostaly kulturněhistorický význam.

Pochází z Asie ve staré Čínské říši se chrysantémy pěstovaly po tisíciletí kde se je pokoušeli různě křížit zahradníci,rolníci ale i císař.Chrysantémy se také dlouho před našim letopočtem pěstovaly v japonských císařských zahradách.V Japonsku se chrysantéma nazývala Kiku.V císařském erbu je Kiku znázorněna se šestnácti květními plátky.Dokonce i jeden řád byl po ní nazván,dodnes v Japonsku rostou i divoce.

V roce 1670 se rostlina dostala poprvé do Evropy.Po jistou dobu ji pěstovali holandští

zahradníci,ale pak se ztratila o sto let později se dostaly do Anglie,kde taky vymizely,

Až počátkem 18. století se podařilo Francouzům vzbudit zájem o tuto rostlinu a začala se hojně pěstovat.Z Francie se rostlina opět dostala do Anglie.V polovině 18. století, kdy byly

z Číny dovezeny různé druhy, začala šlechtitelská práce.Dnes existuje velký počet sort. Nabídka obsahuje
na 5000 různých odrůd a velikostí,nízké od 30cm až po vysoké až 80cm,plnokvěté,drobnokvěté a v různých barvách,některé jsou mrazuvzdorné,pěstované v zahradách, jiné jako pokojové rostliny.

Z odbornologie

Základní druh

Chrysanthemum hortorum vznikl křížením Chrysanthemum morifolium s Chrysanthemum indicum.Hybridy Indicum jsou zahradní chrysantémy.Rod Chrysanthemum je rozmanitý a druhově bohatý,patřící ke hvězdnicovitým.Příbuzné zahradních chrysantém jsou známé kopretiny,které jsou právě tak jako hybridy Indicum trvalky.

Dnes existují chrysantémy s jednoduchými květy k nim patří i kopretiny

s plnými květy takzvané ponponky s velkými či malými květy.

Pěstování v zahradě

toto nejsou odborné rady ani doporučení jsou to listopadky z moji zahrádky.

Chrysantémy se rády tetelí ve stínu i na sluníčku,jsou jich stovky druhů,některé druhy svoje květy do krásy rozvinou už v létě,některé na podzim,svoje kořínky úspěšně zapouští v propustné zahradní zemině bez jílu,nevyžaduje rašelinu,hnojí se od jara jednou za měsíc,když jde takzvaně do květu je dobré ji přikrmovat a dávku hnojení dvojnásobně zvýšime u nás ve vidlákově u lesa nemá zvláštní nároky na zálivku,pouze v době přílišného sucha ji dopřávám dostatek vody a zalívám ke kořenům,podle jejího stanoviště a potřeby,zemina by neměla zcela vyschnout,ale pozor přemokření ji škodí,přesazuje se na jaře dělením trsů v polovině května,přesazený trs potřebuje pravidelnou zálivku nesmí vyschnout na
zimu listopadky seříznu na 30cm a chráním před holomrazem,dopřeju jim jehličnatou peřinu a přikryju je chvojím,aby nevymrzly,stejně jako jehličnany,rododendrony a azalky nenechám zeminu úplně vyschnout i v zimě pokud je suchý podzim dostatečně na zimu zaliju.

V květináči

Nejlépe prospívají v polostínu,zálivku upravíme podle stanoviště v květináči by neměla být přemokřená,ale ani vysušená,od jara přihnojujeme jednou za týden,pravidelně zaštipujeme odkvetlé květy,dají se různě zaštipovat do různých tvarů na zimu rostlinu seřízneme na 15cm a necháme přezimovat na chladném místě při teplotě 6 stupňů,nenecháme vyschnout,koncem března můžeme igelitovým sáčkem,kterým květináč překryjeme dát narašit,ven ji opět dáme koncem dubna začátkem května podle aktuálního počasí,pozor jarní přízemní mrazík neotuženou rostlinku může poškodit.

křusky sváteční

2010-11-23T07:35:00.084+01:00

Okolnosti co mě přiměly oprášit pověšené křusky odstartovaly v nedělu bo tata slavil narozeniny tak na sváteční oběd na svojim bicyklu přikřuskoval i strejda,zatím co nás děcka napomínali,že do žvýkani se nemluví dospělí jeden přes druhého kvokali a probírali svévolné opuštění domácího krbu, šminkování a mini hadříky moji sestry, vypadalo to,že se u stolu zešla advokátní komora co orodovala za zrušení domácího arestu a tata statečně čelil obvinění našeho dědy,že je herodes bo trval na svojem,že na capiny ma děvucha času dost,

náš děda filozof a liberál exceloval svojim proslovem,že by měl být tata rád,že děvucha není žádná šmudla,že o sebe dbá a jakýsi kousek šminky eště nikoho nezabil a že by tata měl dát zpátečku,že či prý není jakýsi zabržděný bo hubu si šmínkovaly už baby v pravěku,

strejda si přisadil,že jak má baba pěkné nohy čemu by je měla schovávat,každý se rád podívá jak ma na co a názorově se přidal ku dědovi ,babička se přidala na tatovou stranu a lamentovala,že děda a strejda sou dva paka,uchylní nezodpovědní flegmatici a do výchovy by jim nesvěřila ani plechovku sardinek,

při chlipani knedlíčkové polívky to vypadalo nerozhodně jak se servírovala pečená husa strejdovi kapala slina až na zem,ale nám děckám zatuhlo až v patě bo ve vzduchu byl cítit průserový puch bo jak se strejda s mastnou hubou snažil zvýšit skore,hájil sestru,že není první ani poslední a dveře se mužou zabouchnout každému a vybalil na tatu báchorku o zabouchnutých dveřach o které tata neměl ani tucha,

tata vyvalil oči na vrch hlavy,ale nestačil zareagovat bo moja duchapřítomna sestra mi připomněla,že mám držet hubu a pod stolem jak kůň převalského,kopytem mi nakopla nohu až sem se rozeřvala jak tur,všichni na mě zírali jak na zjevení,jako první zareagovala babička a hned prý bedrunko moje co se stalo???
při pohledu na sestru mi to v hlavě zašrotovalo a pravím nic a cigánila sem jak když tiskne,že sem se kousla do jazyka,brácha mezi zubama procedil hééérečko a sestra se tvářila jak by tam vůbec nebyla,
báchorka o zabouchnutých dveřach momentálně kajsik vyšuměla bo babička převrátila list a prý to nic bedrunko po obědě vyrazíme do cukrárny na ovocný pohár ja sem sice chtěla zmrzlinu ale babička než by mi koupila zmrzlinu by si radši nechala hlavu useknout,

potom co babička tatovi sdělila,že po prázdninách bude u nas častěji bo mi sedmička klepala na dveře a u zápisu sem konečně prošla,tak bude dohlížet na moje křuskování do školy a tak i na sestru víc dohlídne se tatovi převrátily panenky a praví maminko to nebude nutné bo křuskovat do školy bude dalších x děcek z baráku, takže nebudu chodit sama a tež mám starší sourozence co mě do školního procesu zapojí a vtíral babičce komplimenty,že už tež není žádná mladica a měla by tež spočnout a tak se otevřela nová diskuze,

strejda se přidal na tatovu stranu bo ho mrazilo při pomyšlení,že by i on byl pod drobnohledem babičky a ta by furt prudila či si ráno vzal čisté spodky nebo,že si má uklidit v tym svojim kutlochu, děda zas vyskakoval,že ať babička u nás zůstane i na trvalo bo aspoň mu nikdo nebude kibicovat do teho jak půjde do Pindura na karban,

babička k slzám dojatá o starost o její existenci nás děcka poslala se popřevlíkat do svátečního munduru a jak sme stepovali ve vycházkových křuskách před dveřma a čekali na babičku,děda měl oblečený babiččin věrtoch a konal očistu talířů po nedělním obědě a strejda s utěrkou leštil jak strhaný co děda umyl a tata ukládal do kredenca,

zatím co oni makali v kuchyni jak barevní plantážnici my sme s babičkou vyrazili do cukrárny na ovocný pohár ku večeru sme ze sestrou eště zakřuskovaly s babičkou a dědou rozloučit se ku abusu a jak abus zvednul krovky a odfičel sme zamávaly a já sem sestře ukázala modřinu po jejim kopancu a připomněla ji že mi furt eště dluží tu zmrzlinu,sestra vyměkla a
zakřuskovaly sme ku cukrárně kde sestra zahlásila prý slyšela si babičku zas chachřeš tak mi místo zmrzliny koupila jedno žluté mydélko a ovocného hada s křivou hubou sme zakřuskovaly domů a večer v kanafasu sem si slíbila,že i kdyby čert na koze jezdil až budu velká si sama koupím velikááááánskýýý kopec zmrzliny a zahnípala sem bo ráno bylo třeba křuskovat do školky…….

vánoční kaktus

2010-11-23T07:35:00.083+01:00

Můj deníčku zahradníčku kolopejka i vánoční hvězda jsou pod škatulí a tak čekám napnutá jak kšandy či se dílo podaří a rozkvetou,další v řadě ze série zimních kvetoucích krásek je vánoční kaktus,kterých mám dva kousky,jeden růžový a jeden červený,červený má listy i květy poměrně velké a kvete pouze jednou do roka zatím co růžový má listy i květy poměrně drobné je to hybrid a kvete i dvakrát do roka v létě i v zimě.Tyto písmenka nejsou žádné rady ani doporučení,sou to pouze moje pěstitelské hokusy pokusy.

Z odbornologie

Schlumbergera,Zygocactus, nebo taky Epiphyllum který u nás dostal název vánoční kaktus,protože v našich podmínkách kvete v době vánoční pochází z
tropických deštných pralesů ze Střední a Jižní Ameriky, především z oblasti Brazílie,kde rostou na stromech,nejsou to žádní přiživníci ani paraziti,rostou jako epifyty,epifyty jsou organismy co rostou na jiných rostlinách,ale neparazituje na nich,živí se samostatně.Jejich původní barva je červená nebo růžová,ale postupným křížením vznikly kultivary v barvě oranžové,žluté,bílé i fialové

Z pěstologie

Moje červené a růžové kaktusy nerostou doma jako epifyty,ale se tetelí v květináči v zemině určené pro pěstování kaktusů na západním okně pokoje,protože nemá rád přímé polední
slunce,vyhovuje mu i okno východní,vánoční kaktus nutně nepotřebuje být přímo na parapetu na okně,vystačí si i s poličkou nebo podobným místem,které
má dostatek světla.I když je to kaktus vlhkomilný se zálivkou to nepřeháním,protože přemokřený nemilosrdně uhnije má rád rosení,kterým se zvedne vlhkost vzduchu,která mu prospívá,zalívám odvápněnou vodou to znamená převařenou nebo přímo dešťovkou,hnojím hnojivem co neobsahuje vápník,který mu škodí,nemá kosti tudíž ho nepotřebuje.Hnojím jednou za měsíc celoročně kromě doby dvou měsíců klidového období.

Kvetení

Mezi náma homo sapiens,sapiens sou sapiensi nešťastní co jim nerozkvete nic i kdyby čert na koze jezdil,ale sou i takoví co jim bez problému rozkvétají i hrábě nebo vařečky no a některým mezi které se řadím i já k tomu,aby jim něco rozkvetlo potřebujou nápovědu a pak se vrhnou na hokus pokus kvetení.Odborná nápověda mluví,aby vánoční kaktus kvetl musí se dodržet určitý rituál,takže ti co jim rozkvétají i hrábě nebo vařečky ať se drží svojich zajetých pěstitelských kolejí a nápovědy ignorujou.

Osobně vyzkoušená nápověda

Jak se rok překulí do poloviny října nebo začátek listopadu je nejvyšší čas na hokus pokus kvetení vánočního kaktusu,podmínkou pro kvetení vánočního kaktusu není sluníčko.Rituál pro kvetení vánočního kaktusu spočívá v kouzlu umění zálivky v kombinaci s teplotou,aby vánoční kaktus kvetl je nutné přestat ho zalívat úplně a co je ještě důležitější dát ho na místo s nízkou teplotou odbornologie radí 15 stupňů,osobně mám vyzkoušené snese i teplotu 5 stupňů v kombinaci sucha a zimy v pudu sebezáchovy kaktus asi po 6 - 8 týdnech nasadí poupata,jak kaktus nasadí poupata začneme přiměřeně zalívat a přihnojovat,pozor na přemokření,přeneseme ho do pokoje na určené místo a už s ním nehýbáme.Pokud vánoční kaktus bez zálivky i přes chladné prostředí nenasadí poupata a nevykvete během dvou měsíců,nemlátíme hlavou do zdi,ale dopřejeme mu občasnou zálivku,aby nevyschnul úplně a pokusíme se o zakvetení další rok.

jak se nám vánoční kaktus podaří přivést do květu řveme radostí a podle hesla pochval sám sebe nikdo jiný to za nás neudělá se tím dostatečně chlubíme všude kam vlezeme.Potom co vánoční kaktus odkvete ho můžeme nechat v pokoji a měsíc opět přestaneme hnojit a zalívat,dopřejeme mu měsíční zaslouženou dovolenou a necháme ho odpočinout a nabrat sílu.

Během roku pokud máme balkon,terasu nebo zahradumůžeme vánoční kaktus na zastíněném místě chráněném před přímým sluncem a deštěm pěstovat venku.Je to celkem nenáročná rostlina vhodná do polostínu

Pryšec nádherný, Kristova koruna, Euphorbia pulcherrima,Poinzécie

2010-11-23T07:35:00.070+01:00

Vloni na vánoce stejně jako většina hospodyněk jsem si na ozdobu a pravou vánoční atmosféru jako obvykle tuto krásku tež pořídila.Celkem slušně prospívala a do poloviny ledna zdobila náš stůl.Jaksik mě zblbnuta tyma vánocema a radostnou euforii z nového foťáčku nenapadlo ji fotnout a zvěčnit v plné její kráse,zachovala sem se k ní jak ignorant i když si bez této kouzelné červené krasavice nedovedu vánoce představit po vánočním stromečku je to druhá nezbytná součást vánoc u nás doma,bez mučení se přiznávám,že jako u většiny hospodyněk po vánocích jak vánoční krása začala opadávat vždycky skončila na smetišti historie vánoc,letos sem se už v lednu rozhodla,že vánoční krásku nevyhodím a pokusím se napsat novou vánoční historii moji loňské vánoční krásky.

Takto vypadala koncem ledna

Nic moc jsem o ni nevěděla,ale dostala svoje čestné místo mezi ostatními květinami na západní straně květinové poličky,dva krát týdně poctivě mírně zalívala a i když ji ozdobné červené listy opadaly jsem

si všimla,že začíná pouštět sice zelené ale nové lístky.Povzbuzená radostí,že mě vánoční kráska nezavrhla a trucem že sem ji nezvěčnila nepošla,jsem začala pátrat co a jak ji vyhovuje a tak svůj barbarský čin napravila.

Zatím se mezi ostatní zelení schovává a tváří se nenápadně

No než si kdosi poví co baba prudí vánocema v polovině září tak v polovině září baba prudí vánocema bo baba zjistila,že právě teďka je doba,kdy moje krasavice zatím zelená potřebuje až 12ti hodinové období pravé nefalšované tmy,nesmí na ni dopadnout ani paprsek ze žárovky nebo venkovního neonu,prostě tma tmoucí,aby se listí začalo vybarvovat,hvězdu jsem přemístila do ložnice na skříň bo ložnice je jedno místo v naši chýši jedové kde není lustr bo od doby co sme se začali rozmnožovat,postýlka,kterou nahradila záložní válenda co tež stojí pod lustrem a ja trpím fobiou bum lustr na palici sme ho odstranili a už ho nevrátili a tak by moji vánoční krásce mohlo toto zatmění vyhovovat a tak sem zvědavá či se napíše nová historie moji vánoční hvězdy.

durman

2010-11-23T07:35:00.059+01:00

Můj deníčku zahradníčku tyto písmenka sou věnované amaterským pěstitelům krasavcu Durmanu a pro mou milou kamarádku Natty lektorku žabí university a všechny spolužačky žabky v rámci hodiny kytičkologie,upozorňuju,nejsou to žádné rady ani doporučení sou to poznatky z mojeho více jak patnácti letého období pěstování tohoto krasavce,kterých mám dvanáct kousků v barvě bílé,růžové a žluté.

Tento krasavec má pověst,sice jedovaté solitery,ale ve svoji kategorii velkých hrnkových rostlin nemá pro svoji vůni a krásu květů konkurenta je známý pod názvyDurman,nebo Datura,lidově se mu pro jeho trubkovitý tvar květů také říká andělská trumpeta.No a abych spolužačkám žabkam porobila v hlavě trošku guláš tak pár písmenek z odbornologie - v zahradnictvích a květinářstvích se nabízejí pod různými názvy bo aby nám to amatérům trošku zkomplikovali rozdělili durmany na dva rody Datura a Brugmansia.

rod Datura
zástupcem letniček z rodu Datura je plevelný durman panenská okurka,

jednoletá bylina se vzpřímenými květy a ostnitými plody.

rod Brugmansia

víceleté keřové durmany s květy převislými a s hladkými plody.

Aby sme ten guláš ztrávili pryč od odbornologie bo většina z nás pěstuje durman brugmansia. Ať už je durman ten nebo ta všichni pocházejí z jižní Ameriky z Peru,Ekvádoru,Kolumbie a ve svoji domovině bohatě rostou a kvetou celý rok,některé rostou jako keře některé jako stromy a dorůstají do dvou až pěti metrů. Takže ti šťastni co vlastní vytápěný skleník či zimní zahradu těm tento krasavec rozdává vůni i krásu květů celý rok.Pokud ho v našich zeměpisných šířkách pěstujeme i v zimě z důvodů střídání ročních období střídání dlouhého a krátkého dne v zimě omezíme hnojení i zálivku na polovinu,aby stačil vodu i živiny zpracovat,aby neuhnil.

Názory a zkušenosti na pěstování durmanu se liší někteří pěstitelé říkají,že nemá rád příme slunce,že je spíše do polostínu,
nebo že zálivky nepotřebují mnoho,jinak prý zahnívají,můj osobní názor je ten,že každý pěstitel si musí sám vychytat mouchy na vlastním durmanu podle zeměpisné polohy kde ho pěstuje,protože na jižní zeměpisné poloze se chová jinak jak na severnější,nemyslím tím světové strany zahrady či terasy ale přímo polohy bydliště pěstitele durmanu. Z moji zkušenosti z vidlákova na severní Moravě ve Slezku ze samotu u lesa,vím,že můj durman bujně roste na jižní straně naši terasy i v polostínu stromů naši zahrady a jsou neustále žízniví a tak vody i živin chtiví takže každý den v období sucha a veder spotřebuje každý jedinec každý den konev vody,hnojivo jednou týdně,hnojivo s větším obsahem draslíku a fosforu s menším obsahem dusíku,osvědčily se i hnojící tyčinky,doporučuji zalívat hlavně večer,osobně durmany pěstuju ve velkých nádobách(vyřazený vyvařovací hrnec,vyřazený kibl),malý květináč mu nesvědčí,pokud máte v zahradě kvalitní černozem s příměsí písku úspěšně roste i přímo v zemi,nesnáší jíl. Stejně jak na pěstování tak i na přezimování se názory liší. Sice sem taky majitelka vytápěného skleníku,ale ten pravidelně v prosinci od topení odpojujeme a necháváme otevřený pro takzvané vymrznutí půdy jako ochranu před škůdci, protože skleník je určený hlavně pro pěstování vlastních sazenic a pěstování zeleniny,takže topení se zapíná koncem února.

Moje Durmany přibližně podle počasí v polovině října o jednu třetinu zkrátím,druhou třetinu si nechám na jaro a přemístím do tmavého sklepa a jednou za měsíc do jara každému kousku dopřeju konev vody,aby nevyschnul ve sklepě z nich sice zůstanou jenom holé někdy suché pahýly,ale důležitý pro nás pěstitelé je živý kořen,v rámci akce hokus pokus dávám pár kousků durmanu přezimovat do koupelny kde mají aspoň minimální vlhkost vzduchu,světla už ne tolik jak venku,sice nekvetou ale neopadnou,zalívám podle jejich potřeby tak aby zemina nevyschla. Moje známá bydlí v paneláku má menší byt a tak svoje durmany dává s úspěchem přezimovat na veřejnou chodbu tam sice taky opadnou ale každé jaro ji bujně naraší a kvetou,pokud máte durman zasazený přímo na zahradě v zemi tak doporučuji vyrýt i s větším balem zeminy a uložit ve větší nádobě i se zeminou a přes zimu občas zalít,aby zemina nevyschla.
Díky skleníku osobně s durmanem problém nemám v únoru je tam přesunu a je to.Pokud nemáte skleník nezoufejte i já sem ho neměla odjakživa a tak na jaře v polovině března ať durman zimuje tam nebo tam, začneme přihnojovat,přidáme zálivku,můžeme ho zkrátit na půlmetrovou výšku venku se pak opět bujně rozroste,přikrýt větším igelitovým pytlíkem čímž mu zvětšíme vlhkost a durman začne pomalu rašit i pokud je ve tmě,může se zdát trošku žlutý a vyhnaný na divoko,jak dáme takto narašený durman ven brzy se vzpamatuje v polovině dubna přes den pokud nejsou mrazíky durman můžeme pomalu otužovat na noc pokud bývají přízemní mrazíky je třeba ho uklidit.

Odbornologie radí že optimální teploty pro durmany by neměly klesnout pod 10 stupňů, osobně mám vyzkoušené vyhovuje jim i chladnější teplota nesmí však klesnout na minusovou hodnotu,přiznám se že jeden rok trošku přerostly tak sem je vyhodila ze skleníku ven v polovině dubna kde je přízemní mrazík spálil z igelitových pytlíku sem jim spichla kabátky a brzy znova narašily,narostly i kvetly, pokud se někomu zdá že pěstování durmanu je složité nevěřte tomu je to jednoduché je to nezmar,stačí vyzkoušet a věřte raz zkusíte a už se s ním pro jeho krásu a vůni květů nerozloučíte.

Upozornění

Všechny části durmanu jsou jedovaté pro lidi i zvířata,při manipulaci s rostlinou se doporučuje používat rukavice

pověšené křusky

2010-11-23T07:34:00.050+01:00

Potom co sem čuchala ku kuchyňské vychovatelce,kterou mi tata mával před nosem,sem chvilku sekala turecký med ne že by mě osvítilo či bych rozum pobrala,ale koudel už doutnala,tak sem si nebyla jistá či by ju náhodou na uhašení na moji prdel tata nepoužil.
Čas i kdyby tragače padaly nikdo nezastaví,oslavila sem svoje šestiny,ručníkovou soudružku napadnul jakýsik virus a tak sem i do mateřinky chodila bez snoplu u nosu bo ručníková soudružka léčila bacila doma v kanafasu a náhradní soudružce bylo šum a fuk či hnípu s otevřenýma či zavřenýma očima a že sem vždycky u oběda seděla jako poslední nimral ku moji radosti tež neřešila bo nacpat obsah talířu do mě násílím bylo pod její úroveň a klidně by mě nechala i chcípnout na hlad a tak se mi mateřinka bez pruhovaného ručníku na hubě i náhradní soudružka zalíbila a tak sem snople i buskřusky pověsila na hřebík.

Celou zimu vládla pohoda,klídek,tabáček bo jak se mluví sejde z očí,sejde z mysli a ja sem pomalu na ručníkovou soudružku zapoměla, ale tež se mluví všeckeho dočasu a tak pod vlivem okolností se můj velký den MegaKřuskotřesk nezadržitelně blížil.

Odstartovala ho moja sestra potom co se ji z jara začly zapalovat lýtka a jak můj starší bratr zažraný šachista si u svojeho stejně postiženého kamaráda vzájemně lechtali svoje ega kdo je lepší mi sestra byla befelem přidělena jako moje krotitelka a hlídačka bo aby nás tata uživil robil přesčas.

Bylo pěkné páteční odpoledne,byly sme samy dvě doma jak mi sestra začala mazat med kolem huby, byla hodná,že by se na chleba dala namazat a škemrala prý ty bedrunko moje že tu na chvilku vydržíš sama,mám spicha a potřebuju na chvilku vypadnout a jak mi slíbila,že si zítra zajdeme na zmrzlinu sem slíbila,že to bez ní určitě vydržím v cuku letu natáhla na sebe svůj mini midi obleček,vyštrachala svoje zakázané barvičky, napatlala si hubu včetně očí
,připadala mi jak august z cirkusu a při tom mi eště stačila zrobit přednášku co můžu spíš to bylo co nesmím,přednášku ukončila prý a nikomu nesmíš otevřít a zdůraznila i kdyby zvonil prezident a vyletěla jak mastný papír z průjezdu.

Úplně poprvé v životě sem byla doma sama,zalezla sem do dětské cimry,chvilku sem se pobavila ze svojima medvědama,povystřihovala si papírové panenky a papírové hadříky,rozkramařila sem co se dalo,ani nevím jak dlouho sem byla sama jak se ozval zvonek a zvonil a zvonil jak o dušu , seděla sem zaražená jak tříska v pr….stu ,skoro sem nedýchala, pak kdosi škemral prý bedrunko otevři to sem já jak ten kdosi začal bušit do dveří a řval cosik o malé potvoře už ve mně byla malá dušička,odolala sem slibum i výhružkám,neotevřela sem,později jak zarachotil klíč v zámku sem byla vyklepaná jak startka….klika cvakla,dveře letí brácha vchází do dveří,

brácha byl cosik jak flegmatik a tak že sem doma sama mu cenzor nahlásil až po chvilce a zahlásil tu cosik smrdí a že prý či nemám od strachu bahno na hřišti, hrdě mu pravím no dovol a bylo mi celkem fuk z čeho mě brácha obviňuje bo sem byla šťastná jak blecha v kožuchu,že už nejsem sama a ani za zlaté prase bych se nepřiznala,že mi do teho moc nechybělo, ale brácha dodal jak ne ty tak to zapácha průser.

Ten průserový zápach byl asi čut hodně daleko bo i tata se jak na sviňu z přesčasu vrátil dřív a že cenzory nikdy nevypínal mu hned docvaklo,že jeden z nás doma chybí a začal bráchu prudit blbými otázkami prý kde máš starší sestru,brácha puberťák zrobil mrtvého brouka a žvanil cosik ve smyslu nevím,nečtu,nestarám se tata ale byl neodbytný a furt prudil a tak jak začal vyslýchat mě průserový zápach zesílel a brácha abych nevyslepičila že sem byla doma sama začal předstírat,že se mu paměť vrátila a cigánil jak když tiskne a tatu ožral rohlíkem,prý odskočila si za Helou pro jakési testy na přijímačky.

Sestra mezitím jak závodní chrt letěla přes celé město ku strejdovi pro náhradní klíče bo si ty svoje zapoměla vzít a ja sem ji podle jejich instrukci o prezidentovi neotevřela.Strejdovi jak Andrzen povykládala báchorku o tym jak se nám zabouchly dveře a klíče zůstaly doma.

Venku se pomalu šeřilo jak klika cvakla dveře letí, upocená,uřícená sestra ve svojich mini midi hadříkách s rozmazanou hubou vchází do dveří, tatu jak ju viděl málem kleplo a za pozdní příchod, barvičky na hubě a mini midi hadříky vyfasovala týdenní domácí arest,že sem byla doma sama se nedověděl bo mi sestra hrozila krevní mstou sem hubu držela a ze zmrzlinou sem se tež mohla rozloučit,
eště v pondělí uražená až na půdu sem zas křuskovala do mateřinky,kde mi další neblahé okolnosti připomněly můj cejch delikventa a oprášila sem svoje cestovní křusky…….

abus křusky

2010-11-23T07:34:00.049+01:00

Moje křuskovani do mateřinky ze snoplem u nosu ukázalo, že mega radost celé rodiny ze zrušení lokálky se projevila jako předčasná bo zrušená lokalka byla nahrazena autobusem a že sem měla cejch delikventa a neodolatelnou touhu ručníkového maniaka ručníkovou soudružku ztrestat a žalovat babičce a dědovi sem si z mateřinky od odpolední svačinky jen tak na lehko odskočila na abus,který postával v blízkosti mateřinky.
V busu v té době tež hned u dveří na sedadle zas seděla kondukterka s koženou kabelou na drobné a jízdenky,které prodávala on-linenastoupila sem,sedla si vedle kondukterky,ta se ze začátku tvářila jako že nic a klidně si prodávala cestujícím jízdenky

až do chvíle jak se řidič kondukterky připtal tak co startujeme?
Kondukterka hnidopiška se otočila na spolucestující a zas ju náramě začalo zajímat čí sem a ku komu patřím,samozřejmě se ku mě nikdo nehlásil tak kondukterka začala vyzvídat,doma mě učili,že nesmím kvokat venku s cizíma lidma tak sem konduktérce na základě výchovy neprozradila ani fň,prozradily mě moje křusky bo si kondukterka všimla,že mám na nohách místo vycházkových křusky papučové v hlavě ji pohotově zcvakly cenzory bo si všimla vyklepané soudružky co po chodníku poletovala jak postřelená husa a předala mě zpátky do jejich pařátu.

V ředitelně sem byla potrestaná držkovou od soudružky ředitelky,která pro moje abuskřusky neměla žádné pochopení a tak si mojeho tatu pozvala na kobereček, kde na mě jak prvňáček žalovala a tak sem doma dostala přídavek od mojeho taty,který mě obvinil,nejenom ze ztráty vlasového pigmentu,ale že prý ze mě začal i plešatět a zas mi před nosem mával kuchyňskou vychovatelkou,
ingredience držkové byly to nesmíš a slib,že už to neuděláš no kdo by s kuchyňskou vychovatelkou u nosu neslíbil hory i doly,ale pro jistotu sem od té doby ve školce byla cosik jak viajpi persona a vyfasovala sem osobního bodygarda co mě hlídal i na úlevovým ministerstvu.

Každou sobotu ráno babička dojížděla na raport kontrolovat či je všechno v okeju, zatím co ve školce moje šance na udržení titulu recidivista byly nulové,doma sem každou neděli večer jak babička odjížděla za dědou s usnoplaným nosem přilepeným na okně mávala babičce než mi abus zmizel z dohledu a že sem eště v té době neměla cenzory zaprášené nebyla sem žádný blbeček sem si časem dobře spočítala z které zastávky babička odjíždí.

Doma o tym neměl nikdo ani tucha bo i když mi můj tata občas před nosem kuchyňskou vychovatelkou zamával,prakticky ju na moji pře-výchovu nikdy nepoužil měla sem z ní respekt a čula sem že tentokrát už mi doutná koudel u prdelky a tak sem si dala socialistický závazek,že budu sekat turecký med a že budu mlčet jako hrob bo sem jaksi podvědomě začula,že jak bych svůj matematický vzorec vyslepičila,místo pochvaly bych měla po ptákach a babičce v abusu bych už nezamávala bo by mi určitě i okno kdoví čím zatřeli, ale jak se mluví všeho dočasu,můj velký den D se blížil…..

křusky předškolní

2010-11-23T07:34:00.048+01:00

Zatím co sem si spokojeně v bezpečí vegetila s babičkou a dědou na dědině, kde se žádná lokálka nekodrcala u nás ve městě ku hyper mega radosti naší rodiny lokálku zrušli,šestka mi klepala na dveře a ja sem musela zpátky do města,kde na mě čekaly fungl nové školní křusky a tak mě odvedli do vzdělávací instituce na zápis do první třídy,kde jak mě viděli se všichni křižovali prý co ste nám to přivedli jakýsi jak sedma zelený zaprdek o hlavu větší jak nočník,samá noha,samá ruka vyzáblé vyžle a i když sem nebyla žádný zabržděný blbeček bo můj děda byl týpek snaživý,naučil mě přečíst i načmárat pár liter, tež sem se u zápisu pochlubila recitaci básničky

" Michal,Michal kozu píchal,koza mečela až do večera"
ze které babičku málem kleplo a v duchu dědovi slíbila,že v ránci akce Z si zrobí brigádu a že ho doma zahrabe pod uhlí,tež přítomná soudružka učitelka si verše špatně vysvětlila a prý na základě moji vizáže mě vyhodnotili jako nežádoucí a že sem děcko podzimní sem dostala roční odklad s povinností vyměnit křusky školní za předškolní v mateřince.

Děda začal marodit a babička odjela bo musela dědu opatrovat a tak dohled na moje předškolní křuskování dostala na starost moje starší sestra,které mě do mateřinky vodila a při vzpomínkách na moje předškolní období v mateřince se jí eště dneska ježí chlupy i tam,kde žádné nemá bo každé ráno za mnou lítala jak závodní chrt bo jak sem den co den obouvala svoje předškolní křusky sem ji zdrhala a schovávala se
občas jak mě dohnala mě i ručně a stručně strestala,sestra mě odmítala do mateřinky vodit bo ja sem křuskování do mateřinky bojkotovala.

Jak raz po ranním maratonu odpoledne sestra na mě zas žalovala bo do školy šprtka jedna přišla s pětiminutovým spožděním a že prý není krotitel divé zvěře, tata zoufalstvím valil hlavou o stůl a jak chytil nerva,hrozilo mi ztrestání kuchyňským vychovatelem,kterým mi tata mával před nosem, kapitulovala sem a zvolila druhou variantu a do mateřinky sem pravidelně křuskovala ubrečená ze snoplem u nosu.
V mateřince mě jedna ze soudružek prohlásili za nepřizpůsobivého jedince bo sem se nechtěla zapojit do předškolního spacího procesu a dodneska mi nesmí práh chýše překročit nic co by se podobalo červeno bílým proužkům z kterých mám celoživotní trauma bo právě ta soudružka jak sme měli v poledne spát a ja sem byla nespavec mi na obličej házela ručník s červeno bílým pruhem,abych prý se na ni netlemila a oko zavřela. Oko sem nikdy nezavřela a pod ručníkem sem kula pikle jak soudružku ztrestat………..

křusky sedmimílové

2010-11-23T07:34:00.047+01:00

I když mě babička po mojim prvním cestovatelským martiriu jak si myslela bedlivě hlídala mi raz místo vycházkových křusek jakýmsi nedopatřením obula křusky sedmimílové bo jak mě raz jak si myslela pevně držela za ruku,tak jak sem viděla kodrcat se lokálku moje sedmimílové křusky vyrazily třista z místa a než se babička stačila zpamatovat sem se ji vytrhla z ruky a šup už sem zas seděla v lokálce,babička za mnou běžela co ji síly stačily a že nebyla žádný Zátopek a tež byla trošku asimetrická moje sedmimílové křusky nedohonila,babička tentokrát,aby nevypadala jako neschopná blbka co neumí zkrotit malého neposedného zaprdka,místo na příslušné oddělení VB běžela za mojim strejdou do roboty,kde v kanclu čmáral jakési plánky bo byl stavební inženýr
a celá schvácená hned ve dveřích volala prý ta malá bestie mi zas zdrhla na lokalku,strejda babičku poslal domů a prý jak mě chytne rozerve mě jak hada, naskočil na bicykl a jak o život šlapal do pedálu a stíhal lokalku ve které sem si zas jenom tak seděla a klátila nožkama,

tentokrát sem daleko nedojela bo mě v lokálce poznal jakýsi spolucestující z minula a hned za tepla mě nabonzoval kondukterce, která mě hned na druhé zastávce vylifrovala z lokálky orgánovi VB co stál na křižovatce,který mě nechal zase odvezt služební drožkou na oddělení VB,kde mě tež poznal orgán VB už z minula a odvedl mě domů,
kde čekala vyklepaná babička,která jak mě viděla v pařátech orgána VB málem hanbou zplešatěla bo se musela zas na příslušném oddělení zodpovídat a podčmárnout předávací protokol,

strejdu,jak na bicyklu dohnal lokálku a kondukterka mu oznámila,že mě předala orgánovi málem kleplo a jak zuřivý pes s představou o potokách krve co ze mě potečou šlapal na oddělení VB,kde se dozvěděl,že už sem doma,doma strejda zvonil u dveří jak o dušu a jak babička otevřela se sháněl po jakýmsi výchovným předmětu,výchovný sec mazec byl odložený bo sem spala jak andílek,strejda prohlásil,že sem nenapravitelný recidivista a rostu pro kriminál a tak se babička rozhodla ,že moji výchovu přesune do bezpečí,daleko od lokalky,

načmarála omluvnou litaniu, přiložila v pořadí druhý předávací protokol a než se tata vrátil z roboty mi pobalila moje saky paky a odvezla mě na dědinu za dědou,kde žádná lokálka nejezdila a vstupní branka na dvorek měla betelný řetěz a eště betelnější zámek,
můj tata se valil do hlavy prý co sem to za turistickou stvoru a prohlásil,že sem malý cestovatelský tyran a tak můj odsun s radostí odsouhlasil bo tych vysvětlivek na oddělení orgánu už měli všichni plné křusky.
Ach jo,chudáčiska moje zapoměli,že nechval dne před večerem…….

téren křusky

2010-11-23T07:34:00.046+01:00

Než sem svojim puchýřům pyski zalepila tou jak pravil můj drahouš luxusní Ferrari náplasti sem si uvařila dubový lektvar ve kterým sem si jak pravil můj drahouš puchýřama zesrané nohy louhovala,pozadí zabořené v gauču nohy se blahem rochní v lavoru jak se přifařil dospělák, jak mě viděl mi praví muti tu špínu nemusíš odmočovat ta po půl roce spadne sama,pravím mu mluví z tebe zkušenost?
Praví mi nemám čas na laškování potřebuju poradit bo se dostal ku nabídce luxusních téren křusek za až poloviční ceny a tak se prý rozhodli Natálce co před půl rokem oslavila svoje tříčky pohodlné téren křusky pořídit,aby měla svoje pařátky v létě jak s ní budou poprvé zdolávat tatranské kotary jak v bavlnce bo dobré křusky sou pro téren turistu cosik jak základní potravina,
jak se tak probíráme nabídkou terénních křusek mi oko zavadilo o fakt parádní téren křusky moji velikosti a pravím drahoušovi díííívej se tak ty sou luxusní ty brďo v tych by si pařátky lebedily jak v bavlnce a pošimrala sem drahoušovi všechny smysly jak sem nahlas zapřemýšlela,či by do mě nezainventoval,
drahoušovi se pleška načepýřila a zanotoval svoju oblíbenou písničku, vidíš ju babu sotva řiť na kopoču nese ale capiny furt vymýšla a dodal starko taký osel či šerpa co by tě do kotaru na plecu v tvojich téren luxusních křuskach vysmyčil takový se eště nenarodil,tak mi zklaplo a i když nerada sem drahoušovi musela dát za pravdu a aby si nemyslel,že bude mít poslední slovo mu pravím vidíš a tak dobře sem měla našlápnute,

byla sem malý cestovatelský průkopník s turistikou sem začínala,že si to ani nepamatuju a znám to jenom z vyprávění bo jak mi bylo asi tež jaksi kolem tří roku v mojim rodným městě tenkrát jezdila lokalka,

kterou měli na povel kondukter nebo kondukterka,měli přes rameno zavěšenou koženou kabelku v ní drobné a kleštičky,on-line prodávali jízdenky a dohlíželi na klid a pořádek v lokalce, dneska by se řeklo průvodčí,ale i toto je pro dnešní dobu už jenom pojem.

Tak jak sem měla kajsik v jakýmsi konzumu na židličce čekat na babičku sem si odskočila na lokálku a vyjela si na výlet sama,
neohroženě sem nastoupila,posadila se klátila sem si spokojeně nožkama až do chvíle než ku mě přistoupila konduktérka a začala do mě rýpat prý ty si ale hezká holčička,kde máš maminku,neuměla sem odpovědět či sem se pobála nevím, ale místo odpovědi sem na celou lokálku začala řvát jak tur a tak i konduktérka začala řvát na celou lokálku prosím vás čí je to dítě,čí je to dítě zavřete mu někdo hubu tady se nedá pracovat,
spolucestující po sobě začali pokukovat, ale nikdo se ku mě nehlásil,vynervovaná konduktérka a spolucestující mě obstoupili a čím víc na mě robili ťuťuťu- ňuňuňu tím víc sem řvala,
jak na sviňu žádný známý kdo by mě poznal, pysk mi zavřeli jakýmsi cukrátkem a s kondukterkou sem dojela až na konečnou,kde na mě zavolali orgány VB a spolu s kondukterkou sme v cestě pokračovaly ve služební drožce na služebnu,kde si mě vyzvedla strachem polomrtvá babička,

ale chudák kondukterka mě asi v capa proklela bo podle hesla dobrý skutek musí být potrestaný na služebně prý seděla údajně do večera.
Drahouš se na mě podíval a praví mi ty si asi tež byla dáreček a starko nepleť si pojem s průjmem bo ty si nebyla turista ani cestovatel ty si byla delikvent,chachacha pravím drahoušovi hrdě ja sem nebyla jenom jakýsik ten obyčejný delikventk ja sem byla recidivista ………….

sražené křusky

2010-11-23T07:33:00.011+01:00

Ve staré lidovce se notuje jak člověk přichází do let,všecko ho začíná bolet, náš sused vždycky pravil jak člověk po padesátce ráno otevře oko a nic ho nebolí je to podezřelé a měl by si ověřit či už neleží v dřevěným hubertusu a tak by si měl každý popadesátník svoje neduhy hýčkat jako důkaz,že eště dýchá.
Minulý týden,abych si svůj neduh pohýčkala a eště chvilku si s ním poskotačila sem byla na středisku v koktejlovým baru pro svůj pravidelný koktejl na rozběhnutí krevního oběhu,
válím pozadí na nemocniční pryčně,pomalu vstřebávám koktejl,nezávazně tlacháme s chlopkem co se válel na pryčně naproti mně.
Nekonaly se žádné orgie, cudně sme leželi dva metry od sebe,oba dva oblečení dokonce sme vyfásli i župan na křusky a i když nám sestřička necudně odhalila do naha naše předloktí všechno probíhalo ve vší počestnosti,jak dokapala poslední kapka,spustila sem rukáv svojeho pleteného hubertusu,vrátila křuskový obleček a pomalu sem se postavila, zavyla sem jak baskervil bo při tym tlachání sem si neuvědomila,že se mi moje jinak pohodlné vycházkové křusky srazily
a to nejmíň o pět čísel,
sestřička znejistěla a hned mi nabídla odvoz na dvojkoláku ku fiakru,kde na mě čekal můj drahouš s vřelým díkem sem odmítla bo na dvoukolák je času vždycky dost a pomalu sem v duchu hesla překonej sám sebe a vytrvej ze svoji fobii a sraženýma křuskama chrastila ku výtahu.

Moje sražené křusky mi dovolily nasadit tryskové tempo šneka a tak sem se s křivým pyskem jak lemra plužila a měla sem pocit,že zatím co moje křusky ubraly ze svojeho objemu,trasu ku fiakru za tu chvilku kdosi protáhnul a je nekonečně dlouhá, jak sem se málem už po břuchu jak hrdinný Meresjev ku fiakru doplazila praví mi drahouš starko kaj tak letíš,pravím mu hubu drž bo počkej vyzuju ty křusky a vemu tě s nima po hlavě,
odšňůrkovala sem je a začala se shánět po ostrým předmětu,že je rozpářu bo nohy v nich byly zaražené jak prdy ve střevach,

konečně sem ty spropadené sražené křusky servala a vypadly z nich krvavé fusekle pod kterými se na mojich haksnách na svět tlemily rozedřené puchýře.Drahouš mi praví kurňa starko jak ty to robíš,jak téren koza si šplhala po Tatranských kotarach a nic a tu zajdeš dvacet metrů a haksny máš puchýřama zesrané,
Pravím mu dědku nemel hovadiny a val do lekarny a cosik mi na to přines,šel,přinesl a rýpnul si do mě prý starko važ si teho bo tou sou jakési náplasti luxusní,Ferrari mezi náplastěma a prý vhodné i pro chromajzly,
už měl namále, křuska mu málem přistála na plešce jak sem zahlídla cenovku,křuska mi vypadla z pazury a málem mě odvážel zpátky na středisko bo mě málem kleplo bo i cena byla luxusně luxusní.
Doma sem luxusně ferarináplasti puchýřům pysky zalepila a druhý den,jak křusky dostaly původní velikost sem je fakt ani necítila a tak sem uznala,že ten luxus má cosik do sebe.

rodina a škola

2010-11-23T07:30:00.002+01:00

Jak nedávno náš nejmladší pošuk studující kuchtík dorazil z učiliště domů mi praví matko opraš vycházkové křusky si žádána,škola v rámci spolupráce na všech frontách vypsala třídní schůzky,pravím si no potěš koště to zas bude maras bo po šachové partii ministerstva různě učiliště poslučovali a některé obory přestěhovali a tak jak sem tam byla poprvé sem bloudila jak pověstný Holanďan.

U dveří stál školní pikolík co mě poslal po žluté značce do žlutého pavilonu,tam stál další pikolík co mi sdělil,že dotyčný obor je sice ve žlutém,ale pokročilí sou v pavilonu modrém a jak cvičence spartakiády mě nasměroval na modrou značku,byla to dobrodružná výprava a připadala sem si jak prvňáček co se při hledání pokladu těší na lízátko bo v modrém pavilonu už nestál pikolík jenom tam visela cedula jak vrata že z technických důvodů je pavilon mimi provoz a tak ať šupajdím po bílé značce do bílého pavilonu,pravím si jak v blbym domě a myslela sem na to či tam na mě nečeká polstrovaná cimra či pavilon opic.Po dvaceti minutách sem konečně s pocitem štěstí a očekávání sladké odměny dorazila do určeného prostoru,kde mě v prázdné třídě sice bez lízátka ale s jásotem přivítal třídní profesor,který už byl málem na odchodu s pocitem že všichni jeho studenti mají dementní nebo nezodpovědné rodiče, třída se pomalu začala plnit a tak sme třídního profesora ujistili o tom,že dementní je školní pikolík co nás vláčel od čerta na bílou a že o naše studující potomky máme neutuchající zájem.Nakonec sem křusky oprašovat nemusela bo na hlavní frontě řádí virus a tak škola dostala mimořádné volno a rodiče tidli číslo na třídního profesora a tak kdo z rodiču prahne po informacích může s profesorem potidlat tidliaparátem bo nová doba si žádá nové postupy a tak
sem si zazpomínala jak na základní škole našich pošuků sem na třídních schůzkách občas budila dojem mírně dementního paka,úchyla a pomatence bo naš mládežnik chodil do stejné třídy jak mládežnik moji kamošky ypsilonky raz jak tak sedíme spolu s ypsilonskou v jedné lavici a zaníceně posloucháme monolog tenkrát soudružky učitelky mi ypsilonka špitla do ucha odepla se mi lajbilenka,prosímtě nenápadně mi ju zapni bo ju příroda a spravedlivý obdařil celkem slušnými vnadami a tak měla obavu,aby se ji vnady nerozběhly,nenápadně sem ypsilonce zašmatrala po zádech pod tričkem a hledala dva neposlušné cuplíky,abych je spojila a lajbilenku zapla, šmátrám,šmátrám a nic,pravím ji kurnik dyť tam nic nemáš,ypsilonka prý ty nehledáš ty mě lechtáš,jak na druhý pokus,ruka šmátralka znova zašmátrala pod tričkem už to ve třídě šumělo bo nás zbytek třídy nenápadně pozoroval co za orgie to provozujeme a tenkrát soudružka učitelka nahlas pronesla cosi o stromu a jablku,ypsilonky se jablečná hláška dotkla a pravila soudružko učitelko ja doma toho dacana srovnám,pak se obrátila ku mě chichtala se jak debil a praví mi ja sem si tu lajbilenku fakt v rychlosti neoblíkla,pravím ji ty blbko teď vypadáme jak dvě nadržené uchyláčky po čase naši mládežníci kvůli vzdělávacímu procesu začali navštěvovat každý jinou školu a tak jak přišlo na třídní schůzky šly sme každá jinam,náš mládežnik nebyl žádné béčko a vždycky chodil do áčka a tak v nové škole na schůzkách podle přísloví zvyk je železná košile lapnu zadkem v áčkové třídě,během půlhodiny ku mě dorazila prezentační litanie,kde se dává autogram pro potvrzení o účasti, pročítám litaniu horem dolem,ale meno mládežnika nikde,začula sem čertovinu či moju volovinu,ale to už u mě stála třídní učitelka a prý, která pak vy ste my se eště neznáme,pravím ja sem ta a ta a náš potomek je váš nový žák,učitelka mi šetrně připoměla,že náš potomek chodí do béčka a tak jak dementní pomatené pako sem ze třídy vypadla o patro výš kde sídlilo béčko.
Jo,třídní schůzky Budiž pochváleny.

ave kocovina

2010-11-23T07:27:00.003+01:00

Nedávno si můj drahouš málem cosi zrobil,moc nechybělo a letěl do lesa usrouhat si kij že mě umlátí. Všechno to začalo jak kamarád ypsilon měl narozeniny a tak to šli do knajpy oslavit a tež prý že spálit červa.Tak sem si pravila no potěš koště to zas bude v aleji nablito a zpoměla si jak tež raz ypsilon slavil narozeniny už od rána,večer už měl draka,že by mu ho kde jaký notorik záviděl

v noci se potichu vkradl domů,aby nezbudil svoju mamu bo měl strach aby jakousi nelapnul bo ta se dlouho nerozmýšlela Džamila neDžamila, dospělý nedospělý pro ránu daleko nechodila,ani světlo nerožínal bo jim neon pere přímo do kuchyně,jak pravil hlad měl jak somálec na sporáku našel kastrol plný žrádla,praví si ááá gulášek porval lžičku,kastrol vyžral a usnul v kuchyni na gauču,ráno eště v deliriu,tričko zbabrané od gulášu slyší jak se ho mama ptá
čemu si temu psovi zežral všechno to futro tež si mu mohl trošku nechat bo to byla poslední jeho konzerva,ypsilon vystartoval jak raketa a na ministerstvu úlevy všechno ubohému psovi vysypal do mušle to neměl robit bo mu mama jednu flákla bo nebude prý pohrdat jídlem bo co je dobré pro psa je dobré i pro něho a kdyby nechlastal nemusela by narychlo do obchodu psovi pro proviant.No chudák ypsilon od té doby si dobře zkontroluje než něco dá do huby.
Ani nevím kdy a jak se drahouš vrátil z oslavy bo jakési ty knajpové úlety neřeším bo drahoušova kocovina je můj spojenec co se postará o pauzy mezi úletama.Druhý den ráno za poslechu hifi tranzistoru válím skuru s bacilem na gauču,jak se v kuchyni objevil rozvrkočený drahouš,hned na první pohled bylo zřejmé,že s ypsilonem u suchánku neseděli bo na hrbu mu seděla eště taková maličká opička říznutá kocovinou,rýpnul si do mě a mojeho bacila a že jaký prý je on chudáček bo mu je prý blujno,pravím mu podívej se do rodného listu tež už máš po záruce,drahouš nabral směr sporák kde pravidelně stojí kotel čaje a zahlásil,že je vysušený jak treska a má žízeň,že by se o ni mohl opřít,zalovil naběračkou a jednym lokem obsah do sebe nasal, nepříčetně jak v záchvatu delirium tremens začal pobíhat po kuchyni,prskal ne jak vánoční prskavka,ale jak silvestrovský ohňostroj a řval cosi o zabíjačce v životě sem neslyšela tolik lehkých stop v jedné větě bo blbec starý se nenapil čaje,ale slané vody co sem měla od večera připravenou do zelí,aby nevyschlo,pěkně mu to pročistilo střeva i trávicí soustavu,proklel mě v capa,pak místo čajem přikrmil opicu lahváčem a naštvaný jak brigadýr se šel dospat.Co dodat?ave kocovina.

hastrošakiada

2010-11-23T07:23:00.000+01:00

prázdninové hastrošení

Jak tak pomalu jak mluví můj drahouš ze svoji bakteriou a pochromanou nohou hniju bo sem fakt zhnilá jak brambor ve sklepě a do ničeho se mi nechce a tak i když myslet mám zakázané bo na myšlení mám svojeho drahouša sem přesto popřemýšlela či bych to hnití neměla na chvilku přerušit bo ráno a večer už ve vzduchu čuju podzim a neměla se pomalu začít poohlížet po zimních bebechách abych byla do sloty připravena sem se v duchu hesla překonej sám sebe pohrabala v almaře zrobila revizi při které sem narazila na pár spešl vyřazených,zapomenutých hadříků v pytlu určených k recyklaci,
pošuci hned že musí zrobit v pytlu revizi abych jim jakousi jejich oblíbenou šmatku náhodou nedala zrecyklovat,pytel vysypali a jak se začali rvát do hader a robili u teho kravál na celou chatrč sem je vykopla i s hadrama ven bo nechcu být hnidopich,ale prázdniny se fakt končí a tak sme si udělali malý odpolední hastrošský rozlučkový dýchánek na kterým synci za zvuku hudby tuc tuc tuc uspořádali menší modní přehlídku po které po nich zůstal pěkný hadrnický bordel,břicha nás ze smíchu bolely eště večer a mě permoníci v hlavě tuc tuc tuc tlučou eště dneskaTak sbohem léto,sbohem prázdniny a pokud kliknete na video se omlouvám za místy nekvalitní záběry,ale všude kolem poletovaly hadry a tak sem se musela te hadrové spoušti vyhýbat přeju příjemné tuc tuc v hlavě bo hudbu si pošuci vybrali sami a ja du dohnívat a jestli neuhniji úplně možná eště i cosi písnu.

hastroš šort

hastroš long

hastroš smal

hastrošakiáda

Michalek poprvé lyžuje

2010-11-23T07:14:00.000+01:00

Beskydy únor 2010

Natálka

2010-11-23T07:00:00.001+01:00

leden 2007 - 2009

péřová buchta

2010-11-23T06:27:00.003+01:00

Máme tady konec října no a to je čas kdy náš vnuk slaví narozeniny,jo jo čas letí jak zblázněný nějak nám to potomstvo stárne, synek vyrostl z dětských pantoflí,začíná kamarádit s (pu)bertou a konečně sem se dočkala bo též stejně jak my a pak i naši potomci si i on myslí jak tak skvělý chlop může mít tak blbé příbuzenstvo,no ale příbuzenstvo si nevybíráme ať je jaké je necháme synka on na to příjde sám,tak u příležitosti,aby měl synek na co vzpomínat sem mu spíchla dort,dokumentace ale není bo nebudu se furt opakovat pokud vyjde foto dodatečně dodám aspoň to,když pošuci viděli upečený dort pustili se do mě co že su za macochu,že oni tež by něco zmlsli,tak sem se nechala vyhecovat bo v kuchyni už to vypadalo ne jak po mejdanu,ale přímo po orgiích,tak sem jim spichla celkem rychlý a chutný moučník.

Pudinkový moučník

Připravíme si

200 g polohrubá mouka,200 g cukr,1 vanilkový cukr,4 vajíčka,100ml olej,100ml voda,1 prášek do pečiva,2 zakysané smetany,2 balíčky skořicový cukr,1 litr mléka,2 čokoládové pudinky.

Postup

Z bílků ušleháme tuhý sníh do sněhu po lžičkách přidáváme postupně cukr,olej,vodu,žloutky a mouku smíchanou s práškem do pečiva,těsto nalijeme na vysoký plech vyložený pečícím papírem z litru mléka 2 balíčku čokoládového pudinku uvaříme řídký pudink,který ještě teplý nalijeme cik cak na těsto,vidličkou ještě promícháme a dáme do vyhřáté trouby péct na 180 stupňů 15 - 20 minut,pokud vám pudink trošku vykypí nepanikařte,upečený moučník necháme vychladnout a vychlazený ho namažeme zakysanou smetanou a posypeme skořicovým cukrem

Dobrou chuť a přeju všem pohodový den.

oprášené cenzory

2010-11-22T11:26:00.003+01:00

listopad 2009

Můj milý deníčku eště pořád válím skuru v kanafasu bo pro letošek si viry i bakterie na mě zasedly a ne a ne vyfičet,hrdlem sem prolila hektolitry bylinek,požrala kde jaké zobání předpisové i nepředpisové,moje babička by ze mě měla radost bo dobrovolně v pudu sebezáchovy sice s odporem,ale požírám a popíjím poživatiny co je do mě babička co by neduživému děcku cpala horem dolem a co sem si co by děcko pravila,že jak konečně vyrostu do huby nedám no nadarmo se nemluví,nikdy neříkej nikdy bo jak se sapiens dožije seniorského věku je prý jak malé děcko, oprášila sem cenzory a zpoměla si na léčebné kůry moji babičky bo co sem byla já neduživé děcko ona byla můj domácí lékař i ošetřovatelka,
bramborové průduškové zábaly,popíjení teplé vincentky s medem s mlíkem nebo brr s vajíčkem,užívání cibulových výluhů s cukrem nebo cibulový vývar s majoránkou,požírání červené řepy nebo syrové naškrabané játry a podobné léčebné kůry,raz u nás doma byla scéna jak vystřižená z národního divadla bo sem se tetelila v kanafasu s pravou nefalšovanou angínou, zobala tenkrát pro lidstvo nenahraditelného spasitele penicilin a po léčebných kůrách moji babičky měla zvrhlé choutky,moje chuťové pohárky toužily po zmrazené meruňkové dřeni,babičce sem se se svojima zvrhlýma touhama svěřit nemohla a tak večer sem svoje tajemství špitla mojemu tatovi do ucha,hned druhý den se tvářil jak tajemný hrad v Karpatech a potom co babička odběhla do obchodu pro proviant,zaklepal na dveře sousedu,kde v sousedovic výparníku v ledničce se před babičkou skrývala moje vytoužená zmrazená meruňková dřeň, ukojila sem svoje chuťové touhy a tetelila se blahem až do chvíle co babička nakukla do odpadkového koše,kam neprozřetelně můj tata vyhodil prázdný obal,vypuklo velké vyšetřování,kde pod tíhou důkazů tata podlehl bo tvrzení,že to snědl on neobstálo ho babička chtěla dát prohlásit za nesvéprávného od té chvíle nás oba dva babička hlídala jak ostříž,tatovi pokaždé co přišel z roboty kontrolovala diplomatku a jak přicházela z obchodu kontrolovala odpadkový koš, ale
i přes to sem si občas na mražených meruňkách pochutnala bo babička nevěděla nic o přechovávání mrazené chuťovky u sousedu v lednici a zmuchlaném obalu v kapse kalhot mojeho taty,nezapomenutelný zážitek je jak mi babička v plechovém hrníčku na kamnech ohřívala limonádu,eště dneska cítím ty zahřaté bublinky v nose, naše babička byla chronická ohřívačka co zahřívala i kostky ledu,aby nebyly tak studené jak pro mě tak i pro mojeho drahouša je moje babička nezapomenutelná persona bo v době jak sme s drahoušem eště spolu randili,sadili sme brambory a drahouš si nepředloženě dal svůj chmelový mok do lednice,který tam babička objevila a jak byl celý z toho sázení uřícený mu ho přinesla v plechovým hrníčku hezky prohřátý z obavy,aby nezačal kašlat,drahouš dobře věděl že s naši babičkou je diskuze marná a není radno odporovat a tak přihřátý mok pomalu usrkával, vlasy,které v té době eště měl se mu kroutily do ruliček,různě se u toho ksychtil a měnil barvu,potom co sem ho málem křísila sem babičce vysvětlila,že chmelový mok se pije studený z láhve nebo z oroseného půllitru se babička přemohla a pivo v plechovám hrníčku neohřívala,ale láhve s pivem v létě skladovala na sluníčku a v zimě aspoň na radiatoru,drahouš babičku prohlásil za exota,pořídil si diplomatku ve které si nosil svůj vychlazený mok,který potají chodil popíjet do sklepa.

přesypací hodiny

2010-11-22T11:24:00.006+01:00

listopad 2009

můj milý deníčku citron ten si žije našel si svoji superstár usadil se a konečně slevnil i u nás v samošce,pařmeni hrozno to roztáčí s pomelem a pomeranč s marakujou zatím co ja se plužím jak lemra, válím se v kanafasu s horečkou a muchluju se s bacilem bo semnou to roztočila moja nenažraná bakteria spolu s chřipkou.která si mě zapsala do svojeho tanečního pořádku hned potom co moja imunita sbalila bágl a bez povolení vyrazila kajsik na výlet,přidal se i kostižer a teď už jenom čekám či se neopeřím či nezačnu chrochtat ze všeckého zobání a vitamínových bomb už to ve mně řachlo a jako by nestačilo že mi pod usnoplaným nosem vyrašil strup a na rtu opar sem se ostrupila po celým těle a vypadám jak strupaté zombi střihnuté jednorožcem bo potom co sem seděla u stolu a popíjela jeden z vitamínových drijáku sem kýchla tak mocně že nahromaděná tělní tekutina snopel mi skončil v klíně bo sem hlavou uprala do stolu
a na čele mi vyrašila baule ve tvaru rohu,drahouš mi praví

starko tebe nezabijou bacily ty se zamorduješ sama,pravím mu až vytuhnu ne že mě strčíš do studené země,aby na mě hodovali červi,chcu se tetelit v urně hezky v teple,drahouš mi praví buď v klidu dám tě do přesýpacích hodin a budeš makat, pravím mu mě nedojmeš drahoušku bo co lepšího bych si mohla přát,každý den ti budu odměřovat a budu tě honit a nikam přede mnou neutečeš,nečekala sem ani na odpověď,aby si to drahouš nerozmyslel a nesypal mě na klouzačku před garáž a zaplužila se vymýtat bacila pod peřinu bo na přesypací hodiny nebo klouzačku je času dost a tak zdravím všechny zdravé,nemocné i hypochondry a přeju všem príma pohodový den smrt bakteriim a bacilům.

ptáci v zimě

2010-11-22T11:23:00.000+01:00

leden 2009

Funkci zimního krmiče ptáků u nás zastává můj drahouš,zásobuje špajz různým ptačím zobáním a pak ptačí bufet pravidelně doplnˇuje,nedávno jak tak mrzlo mi praví starko nezevluj a uštrykuj tym ptákám asponˇ jakousi fuseklu bo tam stepujou jak Korn bo jich žere v nohy,tak mu pravím četla sem ptakologickou příručku zimního krmiče ptáku a příroda není žádný blbec bo ptáky žijících v chladných krajích na zimu vybavila zimní výbavou,
třeba racky a tučňáky vybavila tepnami a žílami v nohách těsně u sebe a tak ochlazená krev proudí zpátky do těla kde se ohřívá a ohřátá krev míří zpět do nohou,ptačí nohy neboli běháky tvoří z velké části kosti,vazivové tkáně a kryje je rohovinový povlak, kterému ani třeskutý mráz nevadí podobně jako nevadí třeba našim vlasům.Drahouš mi praví aka ty si můdrá a porval můj zimní hubertus a vyhodil mně na mráz,stačila sem popadnout fotˇáček a pokusila se jakéhosi ptáka zvěčnit,žádný,ale nechtěl zapozovat a jak mně viděli začli se mnou hrát na schovku tak sem se tež schovala a pár schovávaču se pokusila zvěčnit.

Michalek

2010-11-22T11:22:00.001+01:00

vnouček Michalek,narodil se v září 2004

je to naše zlatíčko, živé stříbro,rtuť,perpetum mobile,které se nemá čas zastavit,má rád knížky,rád maluje,montuje,rozmontuje asi se pouzlíčkoval po svém strejdovi uzlíčkovi,taky moc rád pomáhá babičkám na zahrádce jeho přednost je zalívání,zalívá i když prší co kdyby náhodou,doma na balkoně si pěstuje brambory,je to náš malý rozumbrada naše zlatíčko.

se svým bráškou,který už je občan a jako správný puberťák zakázal zveřejnit prý jakékoliv jeho foto

labutí jezero

2010-11-22T11:22:00.000+01:00

leden 2009

Labutě od pradávna jsou symbolem lásky a věrnosti až za hrob,když jeden z labutích partneru zemře ten druhý se prý střemhlav řítí k zemi a ze žalu spáchá sebevraždu no a to tak nedávno poslouchám hifi tranzistor a tam jakýsi ptákolog vedl monolog že vědci boří mýty bo ptákologové zjistili,že tomu tak není bo u labutích mládˇat robili jakési testy DNA a zjistili,že DNA mládˇat u jakéhosi procenta se neshoduje s labutími rodiči
a tak i labutě prý sou promiskuitní a svojim partnerum zahýbají,tak si pravím no a co když má mladé s jiným čemu by nemohla nehynoucí láskou zahynout ku druhému,třeba to byl jenom flirt nebo labutí úlet no ne,upřímně řečeno je mi to úplně fuk či sou nebo nejsou promiskuitní bo labutě sou opravdové vznešené krasavice a pro mě symbolem lásky a věrnosti zůstanou.

Natálka

2010-11-22T11:21:00.000+01:00

Jmenuji se Natálka a narodila jsem se jako třetí vnouče v lednu 2007

všichni o mě říkají,že jsem byla nejroztomilejší a nejhodnější mimimko,protože že jsem hodně papala a ještě víc spinkala

a tak jsem rostla

a rostla

ráda se koupu a osuška po koupání je to nejlepší na světě

říkají mi ty naše sluníčko

občas prý dělám kulišárny a pak mi maminka tak trošku vyhubuje a mně se to nelíbí

jsem tatínkův mazlíček a pořád na mně dává pozor aby se mi něco nestalo

no a v tatínkově pelíšku se taky nejlépe spinká

tak to jsem já babiččin mazlíček,babiččino sluníčko na obrázku mi je jeden roček a pořád rostu a rostu

hřibáci zašiváci

2010-11-22T11:17:00.005+01:00

Tak si tak po ránu po kuropění v hrubých fuskach a mojim pleteným hubertusu lapnuta pozadím v houpačce vychutnávám svoje kofi jak se zpoza roha vynořil můj drahouš,pravím mu fuj dědku sem se lekla co ty tu robíš bo můj drahouš z kanafasu leze po sedmé hodině zásadně po třetí kokrhací serii našeho Pipena bo náš nový kohout Pipen je bláznivý úchylco mi přide že je cosi jak narcista bo se naparuje jak jednička v žákajdě třídního šprta,kokrhat zásadně chodí do kurníku bo ten je zděný tak se tam všechno ozývá a Pipenove kokrhací arie by zbudily i mrtvého a tak aby ho nikdo nepřeslechnul chodí kokrhat právě tam

můj drahouš mě na oplátku tež zkomplimentoval
cosi ve smyslu kuš babo ty na te houpačce raz zhniješ a kajsik se vypařil.Tak si tak válím to pozadí a hniju jak ze zahrady slyším starko poď se na něco podívat tak zvedám pozadí a pravím si kurnik to mi zas ta lesní ušatá a parohatá havěť cosi požralaa plužím se na zahradu a kontroluju květenu tam stál drahouš a přidal další kompliment ve smyslu trochu života do teho umírání bo tu zapustím kořeny bo se plužíš jak lemra jak sem se přiblížila začal řvát jak hysterka že prý stůj si slepá či co pravím mu zlato si jak jablečné víno je ráno a už mě z tebe tež bolí hlava napřed čehý a hned zase prrr kurnik šopa rozmysli se co chceš,drahouš porval klacek co ležel opodál a opatrně odhrabal par suchých listů a praví mi čum no sem čuměla

hřibáci zašiváci

vyklubala se pěkná hromádka hřibáku zašiváku

sněhobraní

2010-11-22T11:15:00.022+01:00

zima 2010
Pomalu na mě sedá prach.čekám,kdy začnu plesnivět, zavřená mezi štyrma stěnama jak v šatlavě trestanec,sedím doma,nikde ani na krok,sníh a led sou moji kasarnici bo mám strach vystrčit nohu ze dveří,brodit se sněhem a náledím není nic pro muj moribundus,připadám si jak schizofrenik,chvílemi se do blba nepříčetně tlemím bo se mi v palici honí zpomínky jak sem jako děcko jak se sněhové vločky sypaly pomalu k zemi vysedávala s přilepeným nosem na skle na okenním parapetu, snažila se je počítat a těšila se na koulovačky,klouzačky a sáňkování,dneska při pohledu z okna ze zavěšenou hubou počítám dny v kalendáři kolik eště chybí do jara,zjišťuju,že sem pěkně závistivá stvora bo závidím svojim pošukům jak každý den neúnavně jak přidou z rachoty a z učiliště,skočí do lyžáku a hurá na kopec
ja se akorát tak tlemím z okna a zpomínám jak sem ja při lyžování občas visela na stromě jak sem nevybrala zatáčku,jak sem si kolikrát vyrazila dech a na nespočítané kotrmelce.Jak se tak rochním s tou svoji schýzou mi našeptávačka pomalu nasadila chrousta do hlavy a praví mi měkoto čeho ty už se bojíš,dyť zlomená ruka či noha oproti moribundusovi je růžový sad,vyštrachala sem hubertus,kulicha a sněhule, porvala sem foťák a vyštrachala se aspoň kousíšek před chýšu jedovou na sněhobraní.

video z vidlákova

nejenom cesty jsou zaváté

srnky

2010-11-22T10:49:00.001+01:00

únor 2009

Dneska sem byla na fotolovu,fajně v teple ani sem nemusela oblíkat sněhule a hubertus je vidět,že i když zima není nic moc už i ty srny jí mají akorát tak dost bo už lezou až málem do chýše,bude třeba vyslat posly s nějakým pytlem do srnčího bufetu bo zas mi zežerou na co příjdou.
Pokud se fota zdají rozmazané sou focené z chýše přes okno bo nebudu riskovat,že mně zas přepadne jakýsi bacil.

zima 2009

2010-11-22T08:34:00.001+01:00

vidlákov zima 2009

hrničkování

2010-11-22T08:29:00.001+01:00

leden 2009
Tak se tak po ránu poflakuju a zevluju po chýši bo do ničeho se mi nechce,jaksi mně zas porvala povánoční lenora,uvařím si kofi a dám se do študýrování foto příručky bo su stvora co bez příručky neodbalí ani toaletní papír, no a jak tak študuju pomalu zjišˇtuju že su z teho foˇtáčku normální mačo,
funkcí to má do aleluja.ale jaksi cosi kajsik mi furt uniká bo fotky furt jaksi nic moc no a jak tak popíjím to kofi mně napadlo,že když už můj drahouš o mně roznáší klepy že su stvora křížená s tym vodníkem sem se rozhodla vyzkoušet blýsknout moje hrníčky,je jich ale tolik,že sem zas nevěděla,které vyblýsknut,tak sem jich pár vybrala a spáchala hokus pokus soukromě veřejné harakiri.

Hokus pokus - hrníčkování

spáči

2010-11-22T08:27:00.001+01:00

září 2008

Sedím prohrabuju se fotkama a přemýšlím či ty dnešní digi aparáty jsou lepší či horší jak ty klasické,na klasický se sice vejde tych obrázků méně,ale můžete si je osahat,digi fotka je v čítači nebo na cedlu no ale osahat ji moc nejde,no jistě namítnete že i z digi aparátu jde klasické foto udělat,to jo,ale rozhodněte se v tom množství,které jsou ty pravé,když každá je jedinečná a chtěli byste všechny,

co ale při množství co se mi povalujie v čítači není dost možné,protože to bych rodinu zrujnovala a to by mi asi neprošlo.Tak sedím a třídím,které budou ty vyvolené.Dokonce mi bylo uloženo,některé smáznout,což asi neudělám.Když tak třídím a třídím tak jsem vytřídila pár kousků pojmenovaných jako spací a povalovací a udělala jsem malý dvouminutový sestřih je pouze dvouminutový,abyste u toho taky neusli.Tak klikněte a koukněte kde a jak se ta moja smečka válí a chrní

zahrada léto 2008

2010-11-22T08:22:00.001+01:00

Je tu první srpnový víkend,vypeleším se z pelechu,sotva zapnu konvici na můj života budič,začne vyhrávat tidlifen,volá dospělák……když domluvil,eště sem nestačila tidlifen odložit a už mi v ruce zas vyhrával fuj sem se tak lekla že sem tidlifen honila po zemi,volá uzlíček,řvu do tidlifena si normální ste se na mně domluvili či co chcete mně zabít.

Odpověď byla strohá ne mamuško vyžrat,no co jiného bych taky mohla čekat,dyť za mlada sem to svojim rodičům tež robila,tak se mi to vrací,no co,co zaseješ to sklidíš.Byla sem nakoupit proviant,bo dospěláci se přihlásili na exkurzi spojenou s luxováním ledničky,chystám drezinky, nákládám grilovací pochutiny bo odpoledne bude exkurze spojená se zahradním grilfestem.Tak anabáze musí chvilečku počkat,no a aby vám to nebylo líto tak vás zvu na procházku naší zahradou.Tak čepice na hlavu,nezapomeňte na pitný režim a klobásku si vemte vlastní(nemám strýca Onasisa).

Tak klikněte a vstupte

hmyzobraní

2010-08-30T10:55:00.011+02:00

Stromy si do kořenů a kmenů něco jak do špajzu začínají ukládat živiny na příští rok,listí stromů se začíná vybarvovat,všichni kolem se budou kochat barvami podzimu a ja zas tento každoroční přírodní rituál budu v capa proklínat bo jak stromy oplešatí zas jak magor budu hrabat a hrabat a hrabat,letos se jablek a švestek všude válí hafo sem uspořádala celotýdenní zavařovací mejdan bo bylo třeba tež jakousi tu vitamínovou živinu uložit a takpo týdenním zavařovacím mejdanu dobitá jak Berlín lapnu pozadím na houpačku,sluníčko příjemně hřeje,popíjím si svoje oblíbené kofi s vodníkem Pepánkem tupě zíráme do blba jak sem si všimla kolik malých nenápadných drobných živočichů připomínka pro gurmány nemají kosti,patří do největší živočišné rodiny a říká se jim hmyz se pohybuje kolem mojeho malého biotopku,síťku na hmyz nemám a gurmán tež nejsem tak sem vyrazila na lov s foťákem.

hmyzobraní