okupant

Byl únor zima jak v morně a to je doba jak s pravidelnou přesností nikým nezván náš dům navštěvuje bacil zvaný chřipka a chová se přiměřeně svoji pověsti.Z letošní nezvané náštěvy se vyklubal okupant co nás kosil zákeřně jednoho po druhém a všechny,nikoho nešetřil, zmobilizovali sme zbytek sil a přešli do ofénzívy,aby sme ho vypudili,jeden podruhém sme se trousili na středisko bo okupant se osvědčeným domácím prostředkům vysmíval za zády do očí a nic nezabíralo,vyzvedávali sme si munici co nám předepsal šaman na středisku,hypochondři bledli závistí bo to nebyly žádné placeba,ale pravé nefalšované antibiotika,přikupili sme citrusové plody,díky Afriko a ofenzíva mohla začít.Antibiotika sme si jak v mateřince každý označili svoji značkou bo je zajímavé,kolik druhů zbraní je na stejného okupanta. Doma to vypadalo jak v tuberackym sanatoriu.Jak lemry sme se plužili chýši,kýchali,smrkali,frskali,ale boj s okupantem sme nevzdávali.Slepice sme chodili otvírat i zavírat s rouškou na hubě,abysme je nenakazili bo by přijelo bílé komando a byl by amen s pravidelným přísunem bílkovin a cholesterolu bo není nad domácí vajíčko.Naše rodina se semkla a bojovala s okupantem přesně podle hesla jeden za všechny všichni za jednoho.Komu červená čárka na teploměru ukazovala nejmenší stupeň a udržel se na nohách vařil čaj,mačkal šťávy a rozděloval munici,ostatní členové rodiny mučili okupanta pod peřinou a snažili se ho vypotit, boj s okupantem sme nevzdávali.Asi po 14 dnech okupant pochopil,že prohrál, kapituloval a zmizel bůh ví kam a ke komu ze vzkazem byl sem tu a přidu zas……