Drákula kapitola druhá

po zkušenostech z výletu před dvouma rokama bo jak tenkrát mi pingl málem přivodil mrtvicu po tom co po mě chtěl 80 korun za dvě deci džusu sem si moc šanci na úspěch nedávala,ceníky centrálního pražského kofi nezklamaly a tak sem konstatovala že raději zkolabuju bo ne,že bych na to kofi neměla,ale kofi za nabízenou cenu by se mi v krku zpříčilo a kdo ví jak by to dopadlo a tak sme zamířily do blízkého rychlého občerstvení co má ve znaku červené pozadí ze žlutým velkým M bez mučení se přiznám,že sem tam byla poprvé v životě bo nejsem vyznavačem amerického způsobu stravování a sázím na poctivý český řízek o kterém vím,že je čerstvý a tež nemám pochybnosti o jeho původu,
uvnitř velkého žlutého M sem se nestačila divit jaký šrumec tam panoval,obsluha kmitala jak vteřinovka na stopkách a než sem si stačila přečíst nabídku mě hladoví turisti málem ušlapali,konečně sme vykličkovaly ven,sedly si ku stolečku a ja sem s kofim v papírovém kelímku pozorovala strávníky jak s masnou hubou z papírového nádobíčka do sebe ládujou kdo ví co a odkud,snacha jak viděla můj tupý výraz mi doporučila něco ve smyslu zavřete hubu Kelišová jak se něčemu divíte a tak sem přestala tupě zírat co se projevilo jako velká chyba bo z velkého žlutého M právě vycházel on line z masa a kostí taxikář Aleš Háma s obrovským hamburgerem v ruce a než sem se na cosi zmohla byl fuč co mě rozkolejilo,ale snacha mě uklidnila klid jaruno eště si ho užijete bo on tež v tym drakulovi účinkuje,rychle sem kofi do sebe hodila a spichaly sme směr divadlo bo hodina H se blížila v divadle nás nasměrovali směr výtah bo lístky sme měly luxusní pro viajpi kaj i výhled zhora byl luxusní,zaznělo třetí zvonění světlo pomalu haslo a já Kelišová neKelišová sem s hubou otevřenou a zatajeným dechem sledovala představení,
musím se přiznat v televizi jaksi nejsem muzikálovým vyznavačem i když na videu si mě získal fantastický americký muzikál Chicago anebo rozverné mama mia,muzikál na živo sem viděla poprvé v životě a předčil všecky moje očekávání od samého začátku sem si připadala jak Alenka v říši divů a nevycházela sem z úžasu,
 Drákulu zastupoval můj oblíbenec Pepa Vojtek a jak v pasáži kde rozmlouval s bohem a sepnutýma rukama směrem nahoru mu spílal a ptal se proč mi přecházel mráz po zádech a chtělo se mi křičet na mě se nedívej já nejsem bůh já ti to nepovím,tež jaksi nejsem vyznavačem hlasu Leony Machálkové,ale hluboce smekám před výkonem všech účinkujících bo i když představení hráli už nevím po kolikáté nic neodflákli,odvedli profesionální výkon a myslím,že nejenom mně perfektně dokázali vtáhnout do děje a se zatajeným dechem prožít skrze nich příběh Drákuly
na konci představení sme umělce odměnili bouřlivým potleskem ze kterého mi ruce brněly eště druhý den bo si ho zasloužili.Po představení sem se nenápadně ohlížela po šatnách umělců bo sem doma slíbila písmenka Pepíčka Vojtků do památného památníčku,jakási baba nás slyšela jak se ze snachou bavíme o šatně a poslala nás do suterénu kde sem čuměla na drát na ten mumraj,baba jedna to byla šatna pro návštěvníky ne pro herce už sem se smířila s tím,že písmenka nebudou bo umělci sou nedostupní a jak moje snacha zahlídla můj kyselý ksycht prohlásila líná huba holé neštěstí,porvala můj památeční památníček a hukla na jakéhosi teho uvaděča jak by se ty písmenka daly zjískat ten porval můj památníček,kajsik se vytratil a snacha praví a máte po ptákách i po památníčku,pravím
počkáme pět minut a jak mi ho nevrátí přivážu se ku zabradlí a budu protestovat na štěstí sem se přivazovat nemusela bo uvaděč se asi po deseti minutách vrátil s mojim památečním památníčkem i s písmenkama Pepa Vojtek a tak sme vyrazily zpátky na nádraží směr domů a i když sme domů dorazily před půlnocí vyštˇavené jak citron sem díky moji snaše Šárce usínala s nezapomenutelným kulturním zážitkem,který mi už nikdo neveme.
Šárko děkuji.

1 komentář:

  1. Nevydržela jsem a zkoukla hned i pokračování. Přeju ti živé představení, byla jsem takto v Třebíči na Gottovi, Machálkové a Anně K, měla jsem jen židli v hledišti daleko od nich, ale nebyla jsem ohlušená a pěkně jsem je viděla na velké obrazovce. Na Gotta už nikdy nebudu moct jít, užila jsem si ubytování před koncertem v Třebíči a zpět už mě vezl můj Josef autem. Teď už není ani Gott, ani Josef - škoda. Tobě přeji takovou snachu, co tě vytáhne do světa a něco hodnotného uvidíš...

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/