lojzík


Potom co nám Šandor ze zahrady udělal tankodrom tak už žádný asijský bagr práh našeho chlívku nepřekročil.O přísun malých růžových rypáčku se staral můj tata,který měl na slovensku svoje zdroje a kterého tež očkoval náš sused zemědělec,bo ti dva kulaci si náramně rozuměli no bylo to asi tak,že sused vždycky pravil já nic to váš tata no a tata vždycky pravil co já to váš sused,tak sme občas s drahoušem přemýšleli či by nebylo dobré ty dva odstřelit kamsik na mars,bo jednoho dne když tak spolu pokuřovali sem zaslechla,že stádečko beranů a kravka by naší početné rodině přišla vhod a postavit betelný chlív by tež zas až tak velký problém nebyl,
tak eště dřív než začli pobíhat s metrem po zahradě sem se naježila jak kobra a začala plivat jedovaté sliny,bo už nejsou normální a roboty by jim měli přidat bo větší capinu sem neslyšela,sem snad nějaký otrok či co,chcu tež trošku žít a ne eště kravám prdele utírat,oni na to že ovce by vlnu dali,zahradu spásli a kravku bych si tež oblíbila,mysleli si že mi do hlavy červa nasadí,chlapci se ale přepočítali bo pud sebezáchovy sem měla silně vyvinutý a tak sme je s drahoušem poslali oba dva do p…………atřičných mezí.
Každý rok jak můj tata absolvoval cestu na slovensko pro nového čuníka sem mu kladla na srdce ať se o nic nepokouší bo s tym teletem co by se mu připletlo pod nohy si bude bydlet on a na mně ať zapomene.Oba dva ze susedem naše rozhodnutí nesli nelibě a doufali,že naše rozhodnutí přehodnotíme bo prý nevíme o co přichazíme,sice nevím o co sem přišla a ani o tom nepřemýšlím,ale naše rozhodnutí sme s drahoušem nikdy nepřehodnotili a zůstali u drůbeže a čuníků.Čuníku se u nás vystřídala pěkná řádka,rypáčci ze slovenska byli bezproblémovi a většinou dostávali klasické jméno Šandor,jeden rok tež zima trvala dost dlouho,jaro furt nikde a tata už dostal hlášku že malí rypáčci už jsou k mání tak neodolal a vyrazil pro nového rypáčka,rypáček byl maličký ve chlívku zima jak v morně tak kam s ním,tatu nenapadlo nic lepšího jak čuníkovi upravit pelech ve sklepě,každé ráno eště v pyžamach naše děcka letěly do sklepa pomuchlat vepřa,tata jak přijel dokázal s vepříkem vysedávat ve sklepě do večera,ani nevím,kdy a jak se to stalo a vepřovi se začalo říkat Lojzík,
oteplilo se a Lojzík se přestěhoval do chlívka.Ten rok se naše okolí sázelo či to bude zase synek či konečně děvucha bo se profláklo,že mně drahouš zas zbouchnul,sused zemědělec ten se chechtal a pravil svojemu synkovi bo ten už tež měl dva sviště,že na odpust(tak se u nás říká pouť)ať raději nechodí bo kolotoč obsadí naše děcka a tak o Lojzíka se staral výhradně můj drahouš a můj tata,bo už tež mi nebylo dvacet a prý se musím šetřit,můj tata byl v sedmým nebi bo mu do péče o Lojzíka nikdo nekecal a tak ho s drahoušem pěkně rozmazlovali,Lojzík byl mimořádně inteligentní tvor když ho děcka chodily pravidelně drbat za ušima tak jak je slyšel už ležel a čekal na jejich masáže ve chlívku byl spokojený do doby než uslyšel zvuk auta,to se stejně jako asijský Šandor proměnil v divokou sviňu a nic ho nezastavilo ani železná petlica bo věděl,že přijel jeho pečovatel můj tata,který ho naučil chodit na procházky,chodili spolu jak dva uchyláci a Lojzík tatu poslouchal jak pes,když mu drahouš čistil chlívek tež ho na chvilku nechával s děckama poběhat.
Lojzík byl na chlapy zatížený v té době tež měla naša teďka už dospělačka známost a na zahradě sme opekali klobásky,večer šel galan domů nevím kolik bylo hodin ale byla už tma,pomalu se ukládáme ku spánku jak někdo zběsile buší do dveří,lekli sme se že synka snad někdo přepadnul či co zadýchaný vytřeštěný synek volá praseeee,praseee no čumíme na něho s drahoušem s obavami či si synek někde nešlehnul,ale to už sme viděli rozmlácené dveře od chlívka jak se Lojzík hnal za synkem no a tak jsme jak tlupa neandrtálců v noci lítali po zahradě a naháněli Lojzu zpátky do chlívka no asi po hodině se nám to podařilo.No prostě evidentně byl Lojza zatížený na chlapy bo mně ignoroval i když sem mu lila žvanec do korytka.V létě ti kdo sázeli na děvuchu prohráli,přišla zima mrzlo až praštělo a Lojzíka sme po nocích museli chodit do chlívku zahřívat drahouš ho zahrabaval do slámy můj tata ho zahříval vlastním tělem a začal razit myšlenku nastěhovat Lojzíka zpátky do sklepa,pravím tatovi neblbni to není malý růžový rypáček dyť je to velká sviňa,nejlepší bude zavolat řezníka,tata chvilku smlouval,že to nemůžu Lojzovi udělat tak sem mu připomněla jeho zákládní pravidlo nedávej jméno mazlíčkovi co je žrací.A tak skončil Lojza v mrazáku a můj tata tenkrát neochutnal ani drobeček.

1 2 3 4 5 6 * 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

1 komentář:

  1. Anonymní8.3.16

    Jo, jednou měl strýc taky vepřa a dal mu jméno Lumumba. Taky jsem nechtěla žrát Lumumbu. Ale nějak mě to přešlo: Lumumba nebyl Čech... říká Kitty

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/