kapitola osmá

Tak vám nevím proč,ale v hlavě se mi zabydlel kohout,který každý den ať je svátek,nebo pátek v pět ráno zakokrhá a i kdybych se zbláznila už nezaberu a nezaberu,občas svoje stádo počítám i do tří a on stejně v pět jak šílený kokrhá a kokrhá.O dovolené nezklamal a jak jinak bezohledně si klidně zakokrhal.Mužstvo v pět ráno mělo půlnoc a já sem se převalovala jak smaženka na oleji a přemýšlela kdo je větší úchyl či kohout co kokrhá či já že ho poslouchám,no nicméně mně přinutil vypelešit se z pelechu,co ale dělat v pět ráno v papírové boudě,tiše jak myška sem si posbírala svoje toaletní bebechy,že si zajdu do koupelny dřív než se tam objeví ty cyklistické hysterky ze včerejška,jako Pája skočím do tepláku a tiše a nenápadně se plížím do koupelny,tam už uklízečka šůrovala kachlíky a podlahu,slušně sem pozdravila a popřála dobré ranko,nic netušící chudáka uklízečku sem málem musela křísit bo ta se lekla,myslela že se tam objevilo strašidlo a praví něco ve smyslu kuš babo čemu eště nehnípeš a strašíš slušné lidi,tvářila sem se jak milius ja nic ja muzikant a všechno sem svedla na toho bezohledného kohouta.Spáchala sem ranní hygienu,cestou zpět sem si do petky nabrala u vodovodního kokrháčka vodu a mazala zpět do budky kde mužstvo eště furt tvrdě hnípalo,uvařím si kofi,venku na zápraží si rozložím svoje cestovní křesílko,vychutnávám si ten lahodný nápoj,no a najednou kde se vzala tu se vzala objevila se černá kočička ze včerejška,tak ji pravím děvucho tys přišla na snídaňku,rozdělila sem se s ní o zbytek mlíčka,vychlemstala ho jedným lokem a zmizela,dál si tak posedávám vychutnávám si ten klideček,sem spokojená sama ze sebou,že sem hned po ránu spáchala dobrý skutek a nakrmila bezprizorního tvorečka,když se po chvilce ten bezprizorní tvoreček vrátil i s celou rodinkou,čumím na ňu jak puk a pravím ji ty tajnůstkářko tos neřekla,že máš tři koťata,bože děcka co já vám teď dám,nic moc sme toho sebou k snědku neměli,zapátrala sem v paměti kam asi si ten náš pošuk večer mohl schovat ten zbytek te vysočinky co si šetřil na ráno,vysočinku sem vyčmuchala mezi oknem,tak potichučku sem se snažila okno pootevřít,to samozřejmě zavrzalo a hned po ránu sem dostala druhého zdrba od drahouša co že sem za stvoru,že i o dovolené si nedám pokoj,tak mu pravím ticho chlope bo zbudíš pošuka potřebuju ten salámek,drahouš praví no to ti to podnebí tady asi svědčí, že se cpeš hned zrána,pravím ja ja je tu fajně,porvala sem salám,zavřela za sebou dveře,lapla zadkem do křesílka a ty hladové kočičí krky sem nakrmila.V sedum ráno mužstvo vstalo,též běželi spáchat hygienu,když se vrátili z koupelny se náš nejmladší začal shánět po svoji vysočince,drahouš mu praví ja synku tu ti už spásla tvoja krkavčí matka,nahodím ksycht mučedníka a pravím co vy ste za chrti,ani jednomu kousek sousta nepřejete,pošuk žvýkal kousek osušeného koblihu,když z pozaroha vylezla pěkně nažraná ona černá kočička i s koťátkama ,pošuk hned do mě že vysočinu sem zežrala a kočky teď budou kvůli mně hladové,drahoušovo bystré oko zpozornělo a praví kdeže synku tu tvoju vysočinu nezežrala tvoja matka tou ta samaritánka nakrmila ty kočky,zežraly všechno.Hraju mrtvého brouka a pravím no nic chlopi musíme vyrazit bo dneska máme bohatý program,abysme to všechno stihli.Naskákali sme do japončíka a vyrazili.V kempu bylo eště mrtvo,všechno to kempové obyvatelstvo naštěstí eště hnilo v kanafasu,bo nevím jak by to dopadlo kdyby se hned zrána cyklističtí maniaci začali rojit na příjezdové cestě a drahouš by musel zase troubit…..