Ve staré lidovce se notuje jak člověk přichází do let,všecko ho začíná bolet, náš sused vždycky pravil jak člověk po padesátce ráno otevře oko a nic ho nebolí je to podezřelé a měl by si ověřit či už neleží v dřevěným hubertusu a tak by si měl každý popadesátník svoje neduhy hýčkat jako důkaz,že eště dýchá.Minulý týden,abych si svůj neduh pohýčkala a eště chvilku si s ním poskotačila sem byla na středisku v koktejlovým baru pro svůj pravidelný koktejl na rozběhnutí krevního oběhu,
válím pozadí na nemocniční pryčně,pomalu vstřebávám koktejl,nezávazně tlacháme s chlopkem co se válel na pryčně naproti mně
.Nekonaly se žádné orgie, cudně sme leželi dva metry od sebe,oba dva oblečení dokonce sme vyfásli i župan na křusky a i když nám sestřička necudně odhalila do naha naše předloktí všechno probíhalo ve vší počestnosti,jak dokapala poslední kapka,spustila sem rukáv svojeho pleteného hubertusu,vrátila křuskový obleček a pomalu sem se postavila, zavyla sem jak baskervil bo při tym tlachání sem si neuvědomila,že se mi moje jinak pohodlné vycházkové křusky srazilya to nejmíň o pět čísel,sestřička znejistěla a hned mi nabídla odvoz na dvojkoláku ku fiakru,kde na mě čekal můj drahouš s vřelým díkem sem odmítla bo na dvoukolák je času vždycky dost a pomalu sem v duchu hesla překonej sám sebe a vytrvej ze svoji fobii a sraženýma křuskama chrastila ku výtahu.
Moje sražené křusky mi dovolily nasadit tryskové tempo šneka a tak sem se s křivým pyskem jak lemra plužila a měla sem pocit,že zatím co moje křusky ubraly ze svojeho objemu,trasu ku fiakru za tu chvilku kdosi protáhnul a je nekonečně dlouhá, jak sem se málem už po břuchu jak hrdinný Meresjev ku fiakru doplazila praví mi drahouš starko kaj tak letíš,pravím mu hubu drž bo počkej vyzuju ty křusky a vemu tě s nima po hlavě,odšňůrkovala sem je a začala se shánět po ostrým předmětu,že je rozpářu bo nohy v nich byly zaražené jak prdy ve střevach,
konečně sem ty spropadené sražené křusky servala a vypadly z nich krvavé fusekle pod kterými se na mojich haksnách na svět tlemily rozedřené puchýře.Drahouš mi praví kurňa starko jak ty to robíš,jak téren koza si šplhala po Tatranských kotarach a nic a tu zajdeš dvacet metrů a haksny máš puchýřama zesrané,Pravím mu dědku nemel hovadiny a val do lekarny a cosik mi na to přines,šel,přinesl a rýpnul si do mě prý starko važ si teho bo tou sou jakési náplasti luxusní,Ferrari mezi náplastěma a prý vhodné i pro chromajzly,už měl namále, křuska mu málem přistála na plešce jak sem zahlídla cenovku,křuska mi vypadla z pazury a málem mě odvážel zpátky na středisko bo mě málem kleplo bo i cena byla luxusně luxusní.Doma sem luxusně ferarináplasti puchýřům pysky zalepila a druhý den,jak křusky dostaly původní velikost sem je fakt ani necítila a tak sem uznala,že ten luxus má cosik do sebe.
Zdravím Marcelko, kdepak jsi byla celou tu dobu? Vidím, že ses přestěhovala kamsi jinam.Blog už Ti byl malý? Chodím na staré stránky a tam je mrtvo. Až teď jsem náhodou objevila tyto stránky.Jsem ráda.
OdpovědětVymazat