hudba nebyla hudba,ale příšerný kravál a tak sem se zapřísahla,že na jakýsi živý orchestrion už mně nikdo nevytáhne,děvucha mi praví jaruno je nová doba muzikál není koncert a tak se hraje v divadle a rýpla si či vůbec vím co to je divadlo,pravím ji matně si vzpomínám,že cosi takého bylo i v minulém století, myslíš tu budovu kde na živo hrajou herci? bingooo řve snacha právě ste vyhrála vstupenku do divadla Hybernie na Drákulu v Praze,pravím ji a jinak si zdravá já sama do divadla a eště do Prahy,děvucha mě uklidnila,že sama určitě nepojedu bo zrovna mě si na svědomí neveme a že pojedeme celý babinec,rychle pochopila,že sem se na Drákulu začala těšit a tak aby mě konečně donutila se polidštit mi vytrvale vyhrožovala a přinutila mě si odbarvit i vlasy jinak prý moji vstupenku postříhá na pucle a budu v ….víte kde a navíc vrány šedivky prý na nádraží odstřelujou,tak sem výhružkám podlehla a pořídila si plavou barvu na vlasy,která můj porost odbarvila ne na plavo,ale na hnědo a tak sem do Prahy vyrazila ne jak vrána šedivka,ale jako hnědka co mě trošku rozkolejilo bo tak hnědý sem neměla ani můj původní porost při narození.
V neděli ráno s pytlama a kruhama pod očima bo sme si daly cedečkovou muzikálovou ochutnávku a pařily do dvou do rána sme si pobalily saky paky,památní památníček a doplužily se na nádraží kde nás v kukani na jízdenky hned zrána paní trošku mile tež rozkolejila bo nám dala zpáteční jízdenku za 450 korun pro obě dvě, naskočily sme na eurosity a netrpělivě čekaly na průvodčího kterou z nás z vlaku vyvede jako černého pasažéra bo se nám nechtělo věřit,že sou naše dráhy tak velkorysé ja richtik přišel průvodčí a ujistil nás že žádná z nás černý pasažer není a na stejný lístek můžeme jet i zpátky domů,cesta nám pěkně ubíhala čím blíž sme byly Praze tím se zvětšovalo moje napětí a očekávání z kulturního zážitku bo muzikál na živo sem nikdy neviděla do Prahy sme dorazili na čas bez zpoždění kde sem se vydala na milost a nemilost moji snachy bo já sem cestovatelský negramot (bo raz sem se tež ztratila u nás ve vedlejší obci jak sem byla zajíždět svoji novou brunhildu(babetu),držela sem se ji jak klíště,kdyby náhodou …..bo ona děvucha je zcestovalá a hned tak něco ju nezaskočí,
nabrala směr metro dosmyčila mě ku tym jezdícím potvorám dolů do té zgrapy,že pojedeme krtkem tak sem začala prosit a smlouvat,že tam můžeme dojít i pěšobusem bo při pohledu na tu jezdící obludu dolů mi tuhne krev v žilách a navíc já se v tym metru ztratím bo slepecký pes má lepší orientaci jak já,snacha mě porvala za rukáv,že sem horší jak malé děcko zatáhla mě na tu jezdící obludu bo prý pěšobusem a pak budu bečet,že mě bolí haksny,celou cestu dolů by se ve mně krve nedořezal a chvílemi sem měla pocit,že snacha bude mít blitku na zádech na které sem ji na její příkaz tupě zírala,jak sme se konečně vyškrábaly ven na vzduch sme zamířily směr divadlo,díky tomu,že vlak neměl zpoždění sme měly eště dost času na šálek kofi a tak sme vyrazily..........
Jsem napnutá, co budeš psát příště o vlastním představení, ale na dnes mi to stačilo. Tvoje psaní mě baví, tak přijdu zase příště. Měj se fajn - taky jsem nebyla v kině ani v divadle snad půl století. Dokud jsem dělala kulturu v učilišti, tak jsem si toho užila až až. Těším se na Drákulu ve tvém podání ;-)))
OdpovědětVymazat