Šmolcovani



Sádlo v našim regionu převzate z polštiny  mu regionální zobáky  mluví šmolec,evoluce se pohla je nová doba,nové století a dvojka v novym mileniu  a  šmolec se propadl na dno potravnich dějin,naša familia se ale drží tradic a sádlo patří mezi naše oblíbené pochutiny bo jak praví můj drahouš je chleba ze sádlem a s cibulou či teplé čerstvé  škvarky nejlepší zákusek od capačku si pamatuju u babičky vypaseného bravka v chlívku a kameninový hrnec sádla ve studené komoře bo ustředni topeni v te době patřilo do vědeckofantasticke  kategorie
v době jak televize eště vysílala černobílý monoskop,počítače,tablety a mobilní chytrolíni stejně jako ustřední topení patřily do vědeckofantastické kategorie naše potomstvo a spol. vymetalo kdejakou škarpu a v lese znali každou zlomenou haluzku a  potom co lednička prázdná stála vypnuta od zdroje  hlavou dolů a nacvičovala jogu bo dva dny se v ní přelíval jakýsik plyn,aby namrazila,
naše potomstvo večer zežralo bochník chleba,kilo cibule  a půl kibla sádla bo šunka se v tym čase kupovalala jako projev úcty po třech kolečkach marodum co váleli nemocnični kanafas a pár koleček salámu děcka měly o víkendu jako odměnku bo plužit se pěšobusem s gizdama dva kilometry do konzumu a dva kilometry zpátky na to mě fakt neužilo a tak kolečko salámu měli jak se  o gizdy postaral drahouš a do konzumu sem zakřuskovala na biciklu,naštěstí u nás nějaký uzenářský konflikt nikdy nevzniknul bo gizdi byli spíš na zeleninu a ta rostla volně na zahonach a hladomor jistil tvaroh a zmíněny šmolec,
jak je sádlo  u nás oblíbená pochutina tak je i naše rodinná vzpomínkově tučná sádlová  perla  bo jak v Krušných horách  blízké přibuzenstvo strojilo bratrancovi zasňatkovani sme se tež žranice účastnili,lednica u tety nadmuta  pod nánosem různých nejenom zabíjačkových pochutin,stoly praskaly pod tíhou sňatkové žranice jak se teta nadmuta pýchou u otevřené   nadmute ledničky našeho tenkrát asi štyřletého gizda připtala cosik ve smyslu co že bude snídat,gizd zabručel,že chce našmolcovat chleba s cibulou no který krušnohorec by rozuměl ostravskému chacharovi,tak gizdovi ukrojila půl kilové kolco tlačenky s půl kilem cibule,zatím co já sem se hrnkem kofi pomalu probouzela se přifařil drahouš a vedl hlasitý monolog ve smyslu od kdy náš štyřletý gizd žvýká tlačenku,nevděčník bo doma to nežere,štyřletý začal snoplit že on to nechtěl to mu dala teta a zarytě trval na šmolcovým chlebu no scéna jak z národního divadla bo teta jak italska plačka začla smrkat do kapesníku a bědovala omluvu cosik ve smyslu že  neví co je našmolcovat chleba bo z celé věty vyrozuměla cosik s cibulou tak vydedukovala tlačenku, konečně kofi zabralo sem se probrala a tetě vysvětlila,že o nic nejde bo gizd chce jenom chleba ze sádlem,teta u nadmute lednice lomila rukama bo kdo to kdy viděl na sňatkové žranici žvýkat šmolcový chleba,
 naštěstí se bylo třeba oblíkat bo nevěsta čekala,představení skončilo,gizdovi sem zacpala hubu šmolcovým chlebem a výhružkou,že jestli bude eště pochtivat šmolcový chleba  nebude mit tři bompari na týden,ale jeden na měsíc,odpoledne jak chlapskému osazenstvu žranice praskaly knoflíky u gatí a babskému osazenstvu praskaly záševky na svátečních robach sem si všimla jak  jakásik tetka pro mě z neznámého kolena neúnavně s talířkama pobíhala jak  závodní krocan  za našima gizdama,pravím drahoušovi cosik ve smyslu že je baba neúnavná jak naši gizdi a asi nabyla dojmu,že mají zobáky němé ,ale dyť mají hubu a umí se o žvanec přihlásit,drahouš posílený promilem skřehotal cosik ve smyslu  nech tetku ať si poletuje má  tuhý kořen a zdravé kyčle, 

 neuváženě sem  tetku a gizda pustila z hledáčku  ať si poletujou,tak si kvokám s příbuzenstvem jak se mi do hledáčku dostal podivný štyrlístek,teta s mojim tatou jako sourozenci v zažraným rozhovoru máchali oba dva rukama a ja sem čekala kdy se jim ruce zauzlí,vedle postávala jakásik ta tetka z kolena,které neznám ta nemávala ničím bo v jedné ruce držela talířek narvaný kdo ví jakým žvancem,druhou rukou držela našeho  štyřletého, byl to štyrlístek  co nevěštil  štěstí,ale pohromu,nezbývalo než se zvednout a zaplížit se na výzvědy a to byla scéna jak  z národního divadla dějství druhé bo od mojeho taty sem vyzvěděla,že příště budu hnít doma bo kaj vlezu sto roku tráva neroste a štěkal na mě cosik ve smyslu čemu sem temu nebohému děcku na žranici  zakázala žvýkat žvanec,
štyřletý začal snoplit cosik o bomparach,tetka z neznámého kolena vyzvídala co je šmolcový chleba a teta ta zas jak italska plačka snoplila a lomila rukama, představení sem ukončila návrhem na státní vyznamenání za umělecký dojem,odsnoplila sem  štyřletého, osazenstvu v kuchyni přeložila výraz šmolcový chleba a požádala o dva krajíce,osazenstvo kuchyně  začulo dusno,neměli odvahu komentovat,jak sem tenkrát ze štyřletým venku na lavičce žvýkala šmolcový chleba gizd vyzvídal jak to bude s tyma bomparama sem mu přislíbila jeden bonpar navíc jako odměnu za šmolcovou scénku i když sem si připadala jak lotr Babinský,ale byla sem ráda,že je gizd šmolcový patriot a nebude trvat na uzeninkach bo lednička zas bude nacvičovat jogu a pro které sem musela štyry kilometry  křuskovat pěšobusem,
Dneska jak někde  v masným kolonialu vidím na háku viset syrový šmolec,řadím se do fronty, zírám do nacpaných vitrin a pravím si kolik  teho  dokáže evoluce vyprodukovat a kolik  evolucí zasažených sapiensu  tych uzenin  dneska dokáže požrat,naša familie se ale drží tradice bo jak praví můj drahouš zlatý šmolec a teplé škvarky.

sádlo z pekárny

V duchu hesla bez práce nejsou koláče drahouš nakrájí sádelko na kostičky

Kostičky šupnu do pekárny na program pečení,zavřu

Po hodině pekárna zapíská povel zvedni pozadí z gauča

 Uleju sádelka a přepnu program marmeláda,zavřu 
po osmdesáti minutách zapíská fajront

doleju sádelko do buncločka,přesypu škvarky a je to
Bez připáleného smradu či zgichanych kachliček a nohách zaražených až v krku při postávání u plotny,čistá práce.

1 komentář:

  1. Babi, píšeš mi ze srdce. Taky jsme škvarkoví, jak zmerčím sádlo, tak je kupuju (jednou do roka) a vyškvařím - hospodářovi na bércáky. Na jídlo nám souseda kupuje škvarky čerstvý, eště teplý - a to se jich přejíme, zbytek šupnu do mrazáku a občas vytáhnu a dám do bramb. knedlíků. S cibulkou - mňamka! Už jsem o nich i psala - jako o ďáblích pokušitelích. Sádlo ze škvaření postupně sníme, nejlíp když v se v něm "utopí" pár škvarečků. Už jsem zkoušela dát do toho vyškvařeného sádla na tajno víc škvarků, ale jak to hospodář objevil, vypařilo se a zbyl jen prázdný, pečlivě chlebem vytřený hrníček...

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/