Sádlo v našim regionu převzate z polštiny mu regionální zobáky mluví šmolec,evoluce se pohla je nová doba,nové století a dvojka v novym mileniu a šmolec se propadl na dno potravnich dějin,naša familia se ale drží tradic a sádlo patří mezi naše oblíbené pochutiny bo jak praví můj drahouš je chleba ze sádlem a s cibulou či teplé čerstvé škvarky nejlepší zákusek od capačku si pamatuju u babičky vypaseného bravka v chlívku a kameninový hrnec sádla ve studené komoře bo ustředni topeni v te době patřilo do vědeckofantasticke kategorie
v době jak televize eště vysílala černobílý monoskop,počítače,tablety a mobilní chytrolíni stejně jako ustřední topení patřily do vědeckofantastické kategorie naše potomstvo a spol. vymetalo kdejakou škarpu a v lese znali každou zlomenou haluzku a potom co lednička prázdná stála vypnuta od zdroje hlavou dolů a nacvičovala jogu bo dva dny se v ní přelíval jakýsik plyn,aby namrazila,
naše potomstvo večer zežralo bochník chleba,kilo cibule a půl kibla sádla bo šunka se v tym čase kupovalala jako projev úcty po třech kolečkach marodum co váleli nemocnični kanafas a pár koleček salámu děcka měly o víkendu jako odměnku bo plužit se pěšobusem s gizdama dva kilometry do konzumu a dva kilometry zpátky na to mě fakt neužilo a tak kolečko salámu měli jak se o gizdy postaral drahouš a do konzumu sem zakřuskovala na biciklu,naštěstí u nás nějaký uzenářský konflikt nikdy nevzniknul bo gizdi byli spíš na zeleninu a ta rostla volně na zahonach a hladomor jistil tvaroh a zmíněny šmolec,
naše potomstvo večer zežralo bochník chleba,kilo cibule a půl kibla sádla bo šunka se v tym čase kupovalala jako projev úcty po třech kolečkach marodum co váleli nemocnični kanafas a pár koleček salámu děcka měly o víkendu jako odměnku bo plužit se pěšobusem s gizdama dva kilometry do konzumu a dva kilometry zpátky na to mě fakt neužilo a tak kolečko salámu měli jak se o gizdy postaral drahouš a do konzumu sem zakřuskovala na biciklu,naštěstí u nás nějaký uzenářský konflikt nikdy nevzniknul bo gizdi byli spíš na zeleninu a ta rostla volně na zahonach a hladomor jistil tvaroh a zmíněny šmolec,
jak je sádlo u nás oblíbená pochutina tak je i naše rodinná vzpomínkově tučná sádlová perla bo jak v Krušných horách blízké přibuzenstvo strojilo bratrancovi zasňatkovani sme se tež žranice účastnili,lednica u tety nadmuta pod nánosem různých nejenom zabíjačkových pochutin,stoly praskaly pod tíhou sňatkové žranice jak se teta nadmuta pýchou u otevřené nadmute ledničky našeho tenkrát asi štyřletého gizda připtala cosik ve smyslu co že bude snídat,gizd zabručel,že chce našmolcovat chleba s cibulou no který krušnohorec by rozuměl ostravskému chacharovi,tak gizdovi ukrojila půl kilové kolco tlačenky s půl kilem cibule,zatím co já sem se hrnkem kofi pomalu probouzela se přifařil drahouš a vedl hlasitý monolog ve smyslu od kdy náš štyřletý gizd žvýká tlačenku,nevděčník bo doma to nežere,štyřletý začal snoplit že on to nechtěl to mu dala teta a zarytě trval na šmolcovým chlebu no scéna jak z národního divadla bo teta jak italska plačka začla smrkat do kapesníku a bědovala omluvu cosik ve smyslu že neví co je našmolcovat chleba bo z celé věty vyrozuměla cosik s cibulou tak vydedukovala tlačenku, konečně kofi zabralo sem se probrala a tetě vysvětlila,že o nic nejde bo gizd chce jenom chleba ze sádlem,teta u nadmute lednice lomila rukama bo kdo to kdy viděl na sňatkové žranici žvýkat šmolcový chleba,
naštěstí se bylo třeba oblíkat bo nevěsta čekala,představení skončilo,gizdovi sem zacpala hubu šmolcovým chlebem a výhružkou,že jestli bude eště pochtivat šmolcový chleba nebude mit tři bompari na týden,ale jeden na měsíc,odpoledne jak chlapskému osazenstvu žranice praskaly knoflíky u gatí a babskému osazenstvu praskaly záševky na svátečních robach sem si všimla jak jakásik tetka pro mě z neznámého kolena neúnavně s talířkama pobíhala jak závodní krocan za našima gizdama,pravím drahoušovi cosik ve smyslu že je baba neúnavná jak naši gizdi a asi nabyla dojmu,že mají zobáky němé ,ale dyť mají hubu a umí se o žvanec přihlásit,drahouš posílený promilem skřehotal cosik ve smyslu nech tetku ať si poletuje má tuhý kořen a zdravé kyčle,
neuváženě sem tetku a gizda pustila z hledáčku ať si poletujou,tak si kvokám s příbuzenstvem jak se mi do hledáčku dostal podivný štyrlístek,teta s mojim tatou jako sourozenci v zažraným rozhovoru máchali oba dva rukama a ja sem čekala kdy se jim ruce zauzlí,vedle postávala jakásik ta tetka z kolena,které neznám ta nemávala ničím bo v jedné ruce držela talířek narvaný kdo ví jakým žvancem,druhou rukou držela našeho štyřletého, byl to štyrlístek co nevěštil štěstí,ale pohromu,nezbývalo než se zvednout a zaplížit se na výzvědy a to byla scéna jak z národního divadla dějství druhé bo od mojeho taty sem vyzvěděla,že příště budu hnít doma bo kaj vlezu sto roku tráva neroste a štěkal na mě cosik ve smyslu čemu sem temu nebohému děcku na žranici zakázala žvýkat žvanec,
štyřletý začal snoplit cosik o bomparach,tetka z neznámého kolena vyzvídala co je šmolcový chleba a teta ta zas jak italska plačka snoplila a lomila rukama, představení sem ukončila návrhem na státní vyznamenání za umělecký dojem,odsnoplila sem štyřletého, osazenstvu v kuchyni přeložila výraz šmolcový chleba a požádala o dva krajíce,osazenstvo kuchyně začulo dusno,neměli odvahu komentovat,jak sem tenkrát ze štyřletým venku na lavičce žvýkala šmolcový chleba gizd vyzvídal jak to bude s tyma bomparama sem mu přislíbila jeden bonpar navíc jako odměnu za šmolcovou scénku i když sem si připadala jak lotr Babinský,ale byla sem ráda,že je gizd šmolcový patriot a nebude trvat na uzeninkach bo lednička zas bude nacvičovat jogu a pro které sem musela štyry kilometry křuskovat pěšobusem,
Dneska jak někde v masným kolonialu vidím na háku viset syrový šmolec,řadím se do fronty, zírám do nacpaných vitrin a pravím si kolik teho dokáže evoluce vyprodukovat a kolik evolucí zasažených sapiensu tych uzenin dneska dokáže požrat,naša familie se ale drží tradice bo jak praví můj drahouš zlatý šmolec a teplé škvarky.
sádlo z pekárny
V duchu hesla bez práce nejsou koláče drahouš
nakrájí sádelko na kostičky
Kostičky šupnu do pekárny na program pečení,zavřu
Po hodině pekárna zapíská povel zvedni pozadí z gauča
Uleju sádelka a přepnu program marmeláda,zavřu
po osmdesáti minutách zapíská fajront
Babi, píšeš mi ze srdce. Taky jsme škvarkoví, jak zmerčím sádlo, tak je kupuju (jednou do roka) a vyškvařím - hospodářovi na bércáky. Na jídlo nám souseda kupuje škvarky čerstvý, eště teplý - a to se jich přejíme, zbytek šupnu do mrazáku a občas vytáhnu a dám do bramb. knedlíků. S cibulkou - mňamka! Už jsem o nich i psala - jako o ďáblích pokušitelích. Sádlo ze škvaření postupně sníme, nejlíp když v se v něm "utopí" pár škvarečků. Už jsem zkoušela dát do toho vyškvařeného sádla na tajno víc škvarků, ale jak to hospodář objevil, vypařilo se a zbyl jen prázdný, pečlivě chlebem vytřený hrníček...
OdpovědětVymazatZaujímavý članok ! :)
OdpovědětVymazatBabčo, děláš nám chutě
OdpovědětVymazatŠkvarky! Taková fajnovost! Na Svatomartinském jarmarku prodávali krajíc chleba se škvarkama a okurkou za 55 korun.����
OdpovědětVymazatMáme je také rádi.:-)
Přeji krásný a pohodový adventní čas.:-)
Zdravím Marcelko a přeji Tobě a všem kolem Tebe pohodový čas sváteční ve zdraví prožitý nejen Tobě, ale celé Tvé rodině.
OdpovědětVymazatV roce 2020 zdraví.
Už jsem tady dlouho nebyla a tak zdravím v novém roce. Zastesklo se mně po Tvém jazyku.Ten chleba se sádlem jsem jídávala jako děcko každý den. Vařené jídlo jsem nemusela, ale chleba a něco na něm to bylo a je moje oblíbené. Když nebylo sádlo, bylo máslo a to jsem si posypala krystalovým cukrem. Chleba se sádlem jsem si občas potřela ještě hořčicí. Nevím co by na ty alpské kombinace řeklo dneska moje zažívání, ale tenkrát to byla pochoutka.
OdpovědětVymazatTak tohle je bezva písmenkování. Od soboty od rána bude veselo :-)
OdpovědětVymazatpo zdravotní odmlce zdravím děvčata a nevím proč,ale to se mi stalo poprvé ale jaksi urputně tady mi odmítá komentáře
OdpovědětVymazatno sláva zabral
OdpovědětVymazat