kapitola druhá


Náš uzlíček,co se postavil na nohy,byl opravdový drahoušek.Uhlídat ho,byl někdy nadlidský výkon.Během chvilky v nestřeženém okamžiku dokázal rozebrat žehličku,nebo než jsem se vrátila z koupelny,kde jsem třídila prádlo do pračky,dokázal odšroubovat všechny dvířka na kuchyňské lince na které dosáhnul.Jednou,když jsem jela jako zástup vychovatelky do školy v přírodě se staršími školáky,musela jsem ho vzít sebou,přibalila jsem mu autíčko na dálkové ovládání,které mu půjčil můj bratr,protože se mu moc líbilo a taky aby prý měl nějakou zábavu.Našeho drahouška jsem na okamžik ponechala samotného v herně a když jsem se po chvilce vrátila pokoušely se o mně mdloby,
autíčko bylo do posledního šroubečku rozebrané a místní údržbář na kterého jsem se obrátila s prosbou zda by nebylo možné s tím něco udělat jenom nevěřícně kroutil hlavou,bohužel nedá,byl to prostě postrach,kde ležel šroubovák,vždycky si našel něco na čem ho použil.Vysloužil si přezdívku montér Tolja.
Jednou tak na podzim když mu byly dva roky,přišel náš děda pomoct sklízet jabka,krve by se ve mně nedořezal,protože ten malý výlupek se za ním vyšplhal po žebříku až do koruny stromu.Náš montér Tolja také miloval knížky a obrázky,jeho nejoblíbenější byla o pejskovi a kočičce,občas jsem přemýšlela jestli nám z našeho drahouška neroste nějaký sadista,protože ať už jsme četli jakoukoliv pohádku,vždycky jsem mu musela jako přídavek přečíst o tom jak pejsek sežral mýdlo a pak mu chudákovi bylo špatně a pěnil a pěnil,nebo jak pekli dort a sežral jim ho zlý pes a pak se svíjel,protože mu bylo pěkně špatně,pak vždycky dodal dobže mu tak.

Náš Tolja byl také malý ptáček zpěváček,kudy chodil tak zpíval,nebo recitoval například - šel zahradník do zahrady s motykou,vykopal tam krtka a praštil ho tou motykou,nebo - na topole pod jezerem rýpal vodník buldozerem,nebo - prší,prší jen se leje Vinetů se z okna směje,pěl samé perly.
Když byly našemu drahouškovi tři roky,paní doktorka rozhodla,že potřebuje brýle to bylo pošušňáníčko bo hledání odšroubovaných ručiček a šroubečků bylo na denním pořádku,tež jeho odkládání brýlí bylo rafinované bo je odkládal je v záhonu s jahodami,nebo u sousedů v seně bo je půjčil starému beranovi,měl fakt namakaný způsob odkládaní
 jak jsme náš domek podrobovali další rekonstrukci,tak nám přivezli pěknou fůru písku a náš drahoušek se v ní pěkně rochnil,projela mě hrůza a děs,protože brýle zas neměl na nose,dva dny jsem fůru osívala,než jsem je našla.Když neměl brýle na nose a zeptali jsme se ho kde máš zase ty brýle,pokrčil ramenama,odpověděl - nevím zas někde.
Náš ženich,uzlíček,montér Tolja byl jak se říká živé stříbro,malé perpetum mobile.Uštval by i dostihového koně.Často jsem vzpomínala jak mi bylo dobře když to byl jenom malý uřvaný uzlíček a neuváženě jsem se začala těšit,kdy se blížila doba jeho školních let,protože mně ani nenapadlo co teprve na mně čeká…..
1  -  3  4  5  6  7

















2 komentáře:

  1. Marcelko, tak Tolja byl pěkný vejlupek :-)a ty básničky určitě neměl ze své hlavy :-)to musel slyšet a dva roky jsou přesně ta doba - kdy děti umí velmi dobře napodobovat. Připomnělo mi to slova mojí dcery, která ve dvou letech řekla před mojí kamarádku, která dodnes nato nemůže zapomenout a to už 22 let. Seděli jsme na lavičce a manžel dceři vzal panenku a ona mu řekla: "ty bejku kulkatej" - prosím, není to můj výraz, toto velmi rád používal můj tatínek :-) Hm, je to i vzpomínka na něj ... zítra přijdu na další díl. pa.

    OdpovědětVymazat
  2. Uzlíček byl pravé dítě svého věku. Tuším, že vzpomínáš na tehdejší dráma dnes už s úsměvem. A píšeš o tom, protože to bylo zajímavé a Uzlíček se vyřádil. Že jste byli stále ve střehu a pohybliví, abyste postřehli jeho úlety, vám posloužilo, protože malý dospěl a dobře se uplatnil v životě. Kdyby tehdy seděl u mobilu, tak by dnes byl asi pod pantoflem, protože by nic neuměl a nezkusil. Těším se na další díl tvého hororového psaní

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/