Jeden z našich synátoru se rozhodl ukončit svou sedmiletou známost sňatkem Tak mi nějak přišlo,že mi ty roky nějak rychleji přibývají a potomci stárnou.Zdá se mi jako by to bylo nedávno jak to v postýlce ležel takový malý uřvaný uzlíček.
Náš ženich se narodil v létě a na jaře sme dostali štěně německého ovčáka a že naša jak pravi můj drahouš chýše jedová procházela rekonstrukci,srolované tepichy byly v úschovně na půdě,tak naše štěně,fenka Rona vyrůstala s náma přímo uprostřed celého rekonstrukčního dění
jak můj drahouš vezl v kolečku cihly na novou příčku tak se s oblibou nechávala vozit a vůbec ji bylo šum a fuk,že drahouš funí jak lokomotiva a že obratle mu pod tíhou málem praskaly za žádnou cenu neslezla,hodila svůj psí kukuč drahouš vyměknul a Rona byla vítěz pak se nesla jak královna ze Sáby.Náš uzlíček byl třetí v pořadí,první dva potomci byli čerství školáci.
Nevím,snad proto,že Rona byla fenka,měla k dětem mimořádně kladný vztah a hlavně k malému uzlíčkovi.Co se uzlíček doma objevil spávala pod jeho postýlkou a bedlivě ho hlídalajak se uzlíček pohnul,nebo nedej bože zaplakal,už mi byla v patách,tahala mně za kalhoty kňourala něco jako dělej,dělej neflákej se uzlíček cosik potřebuje,v kočárku zabrala místo v košíku na podvozku,který měl sloužit jako zavazadlový prostor a houby ji zajímalo,že tašky musím tahat v ruce bo ona se pasovala na velkého ochránce takže se nebude unavovat nějakou chůzí.Prostě,kde se právě povaloval náš uzlíček,tak tam byla i Rona.Jak chodily návštěvy okukovat náš přírustek byla ve střehu a toho kdo právě uzlíčka choval nespouštěla z očí,jak uzlíček ležel v kočárku,bez dovolení některého člena rodiny žádnému čumilovi ke kočárku nedovolila se ani přiblížit.Na podzim byla první část úprav dokončena a z Rony už byl pěkný macek,
tepichy se vrátily na podlahy a ani nevím proč,ale Rona už dovnitř nechtěla,ocenili sme její charakter a udělali ji pelech v chodbě,kde sme tepich nedali.Rona se ale svojeho údělu ochránce nevzdala a pokaždé jak naše potomstvo hlučelo,otevřela si dveře a přišla zkontrolovat co se děje jak uznala,že je všechno v okeju na zpáteční cestě do pelechu posbírala bebechy co se válely po zemi a v pelechu je připravila k transportu do popelnice.
Často se z dětské cimry ozývalo buď ticho bo přide Rona a zas cosik posbírá,dobře věděli,že Rona se držela pořekadla co se dá to se z pekla nevydá.Zajímavé bylo,že bebechy co zapáchaly našim uzlíčkem tych se nikdy nedotkla,zatím co nás všechny učila pořádku, náš uzlíček i když už uzlíček nebyl mohl beztrestně povalovat cokoliv bo úchylka sbírat věci ze země ji zůstala napořád.Z našeho uzlíčka se postupně klubalo batole ……………..
Marcelko, potěšilo mně tvé vyprávění, našla jsem tam jméno psí holky, které má stejné jako můj Roníček :-)a k tomu uklízení - to fenky dělají, když jsem měla Kellynku, tak ta stále "nosila na hnízdo", to už je úděl ženské rasy, jsme také takové - a jsem tomu ráda, žena má být vždy dobrá matka, manželka, kuchařka a milenka a u pejsků to není jinak :-)Příště si přečtu díl 2 - pa. žabička.
OdpovědětVymazatBabi, zde je ještě komentář od nebohé Natty, tak dlouho jsem tvoje psaní o Uzlíčkovi nenašla. Teď si budu číst, jak rostl a jak s ním rostla i Rona. Já už Terezku nemám, ta toto nošení někam nedělala, neměla štěňátka, už dožila a hlídá mě zde teď už poslední slepička :-)))
OdpovědětVymazat