o uzlíčkovi

Jeden z našich synátoru se rozhodl ukončit svou sedmiletou známost sňatkem Tak mi nějak přišlo,že mi ty roky nějak rychleji přibývají a potomci stárnou.Zdá se mi jako by to bylo nedávno jak to v postýlce ležel takový malý uřvaný uzlíček.
Náš ženich se narodil v létě a na jaře sme dostali štěně německého ovčáka a že naša jak pravi můj drahouš chýše jedová  procházela rekonstrukci,srolované tepichy byly v úschovně na půdě,tak naše štěně,fenka Rona vyrůstala s náma přímo uprostřed celého rekonstrukčního dění
 jak můj drahouš vezl v kolečku cihly na novou příčku tak se s oblibou nechávala vozit a vůbec ji bylo šum a fuk,že drahouš funí jak lokomotiva a že obratle mu pod tíhou málem praskaly za žádnou cenu neslezla,hodila svůj psí kukuč drahouš vyměknul a Rona byla vítěz pak se nesla jak královna ze Sáby.Náš uzlíček byl třetí v pořadí,první dva potomci byli čerství školáci.
Nevím,snad proto,že Rona byla fenka,měla k dětem mimořádně kladný vztah a hlavně k malému uzlíčkovi.Co se uzlíček doma objevil spávala pod jeho postýlkou a bedlivě ho hlídalajak  se uzlíček pohnul,nebo nedej bože zaplakal,už mi byla v patách,tahala mně za kalhoty kňourala něco jako dělej,dělej neflákej se uzlíček cosik potřebuje,v kočárku zabrala místo v košíku na podvozku,který měl sloužit jako zavazadlový prostor a houby ji zajímalo,že tašky musím tahat v ruce bo ona se pasovala na velkého ochránce takže se nebude unavovat nějakou chůzí.
Prostě,kde se právě povaloval náš uzlíček,tak tam byla i Rona.Jak chodily návštěvy okukovat náš přírustek byla ve střehu a toho kdo právě uzlíčka choval nespouštěla z očí,jak uzlíček ležel v kočárku,bez dovolení některého člena rodiny žádnému čumilovi ke kočárku nedovolila se ani přiblížit.Na podzim byla první část úprav  dokončena a z Rony už byl pěkný macek,
tepichy se vrátily  na podlahy a ani nevím proč,ale Rona už dovnitř nechtěla,ocenili sme její charakter a udělali ji pelech v chodbě,kde sme tepich nedali.Rona se ale svojeho údělu ochránce nevzdala a pokaždé jak naše potomstvo hlučelo,otevřela si dveře a přišla zkontrolovat co se děje jak uznala,že je všechno v okeju na zpáteční cestě do pelechu posbírala bebechy co se válely po zemi a v pelechu je připravila k transportu do popelnice.
Často se z dětské cimry ozývalo  buď ticho bo přide Rona a zas cosik posbírá,dobře věděli,že Rona se držela pořekadla co se dá to se z pekla nevydá.Zajímavé bylo,že bebechy co zapáchaly našim uzlíčkem tych se nikdy nedotkla,zatím co nás všechny učila pořádku, náš uzlíček i když už uzlíček nebyl mohl beztrestně povalovat cokoliv bo úchylka sbírat věci ze země ji zůstala napořád.Z našeho uzlíčka se postupně klubalo batole ……………..

-  2  3  4  5  6  7


2 komentáře:

  1. Marcelko, potěšilo mně tvé vyprávění, našla jsem tam jméno psí holky, které má stejné jako můj Roníček :-)a k tomu uklízení - to fenky dělají, když jsem měla Kellynku, tak ta stále "nosila na hnízdo", to už je úděl ženské rasy, jsme také takové - a jsem tomu ráda, žena má být vždy dobrá matka, manželka, kuchařka a milenka a u pejsků to není jinak :-)Příště si přečtu díl 2 - pa. žabička.

    OdpovědětVymazat
  2. Babi, zde je ještě komentář od nebohé Natty, tak dlouho jsem tvoje psaní o Uzlíčkovi nenašla. Teď si budu číst, jak rostl a jak s ním rostla i Rona. Já už Terezku nemám, ta toto nošení někam nedělala, neměla štěňátka, už dožila a hlídá mě zde teď už poslední slepička :-)))

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/