kapitola druhá

Náš uzlíček,Photobucketco se postavil na nohy,byl opravdový drahoušekPhotobucket.Uhlídat ho,byl někdy nadlidský výkonPhotobucket.Během chvilky v nestřeženém okamžiku dokázal rozebrat žehličku,nebo než jsem se vrátila z koupelny,kde jsem třídila prádlo do pračky,dokázal odšroubovat všechny dvířka na kuchyňské lince na které dosáhnul.Jednou,když jsem jela jako zástup vychovatelky do školy v přírodě se staršími školáky,musela jsem ho vzít sebou,přibalila jsem mu autíčko na dálkové ovládáníPhotobucket,které mu půjčil můj bratr,protože se mu moc líbilo a taky aby prý měl nějakou zábavu.Našeho drahouška jsem na okamžik ponechala samotného v herně a když jsem se po chvilce vrátila pokoušely se o mně mdlobyPhotobucket,autíčko bylo do posledního šroubečku rozebrané a místní údržbář Photobucketna kterého jsem se obrátila s prosbou zda by nebylo možné s tím něco udělat jenom nevěřícně kroutil hlavou,bohužel nedá,byl to prostě postrach,kde ležel šroubovák,vždycky si našel něco na čem ho použil.Vysloužil si přezdívku montér ToljaPhotobucket.Jednou tak na podzim když mu byly dva roky,přišel náš děda pomoct sklízet jabkaPhotobucket,krve by se ve mně nedořezalPhotobucket,protože ten malý výlupek se za ním vyšplhal po žebříku až do koruny stromu.Náš montér Tolja také miloval knížkyPhotobucket a obrázky,jeho nejoblíbenější byla o pejskovi a kočičce,občas jsem přemýšlela jestli nám z našeho drahouška neroste nějaký sadista,protože ať už jsme četli jakoukoliv pohádku,vždycky jsem mu musela jako přídavek přečíst o tom jak pejsek sežral mýdlo a pak mu chudákovi bylo špatně a pěnil a pěnil,nebo jak pekli dort a sežral jim ho zlý pes a pak se svíjel,protože mu bylo pěkně špatně,pak vždycky dodal dobže mu tak.PhotobucketNáš Tolja byl také malý ptáček zpěváček,kudy chodil tak zpíval,nebo recitoval napříkladPhotobucket - šel zahradník do zahrady s motykou,vykopal tam krtka a praštil ho tou motykou,nebo - na topole pod jezerem rýpal vodník buldozerem,nebo - prší,prší jen se leje Vinetů se z okna směje,pěl samé perly.Když byly našemu drahouškovi tři roky,paní doktorkaPhotobucket rozhodla,že potřebuje brýle to bylo pošušňáníčko bo hledání odšroubovaných ručiček a šroubečků bylo na denním pořádku,tež jeho odkládání brýlí bylo rafinované bo je odkládal je v záhonu s jahodamiPhotobucket,nebo u sousedů v seně bo je půjčil starému beranoviPhotobucket,měl fakt namakaný způsob odkládaní jak jsme náš domek podrobovali další rekonstrukci,Photobuckettak nám přivezli pěknou fůru písku a náš drahoušek se v ní pěkně rochnil,projela mě hrůza a děsPhotobucket,protože brýle zas neměl na nose,dva dny jsem fůru osívala,než jsem je našla.Když neměl brýle na nose a zeptali jsme se ho kde máš zase ty brýle,pokrčil ramenama,odpověděl - nevím zas někde.Náš ženich,uzlíčekPhotobucketPhotobucket,montér Tolja Photobucketbyl jak se říká živé stříbro,malé perpetum mobile.Uštval by i dostihového koněPhotobucket.Často jsem vzpomínala jak mi bylo dobře když to byl jenom malý uřvaný uzlíček a neuváženě jsem se začala těšit,kdy se blížila doba jeho školních letPhotobucket,protože mně ani nenapadlo co teprve na mně čeká…..Photobucket
1  -  3  4  5  6  7

















1 komentář:

  1. Marcelko, tak Tolja byl pěkný vejlupek :-)a ty básničky určitě neměl ze své hlavy :-)to musel slyšet a dva roky jsou přesně ta doba - kdy děti umí velmi dobře napodobovat. Připomnělo mi to slova mojí dcery, která ve dvou letech řekla před mojí kamarádku, která dodnes nato nemůže zapomenout a to už 22 let. Seděli jsme na lavičce a manžel dceři vzal panenku a ona mu řekla: "ty bejku kulkatej" - prosím, není to můj výraz, toto velmi rád používal můj tatínek :-) Hm, je to i vzpomínka na něj ... zítra přijdu na další díl. pa.

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/