podruhé


Z Petřínské rozhledny sme pěšobusem vandrovali zpátky Karlovým mostem na metro,tam sme se vytasili s mapou a prosbou o nápovědu jak se dostat na Prahu 6 Petřiny,Naštěstí pan co měl službu v kukani byl prahoznalec tak nám mapu hezky zakřižkoval,vypsal stanice a čísla spojů,prodal jízdenky a my sme vyrazili krtkovat metrem, hned při vstupu do metra sem se křižovala jak sem viděla tu obludu co jela do té ďury,zamotala se mi hlava a udělalo se mi šoufl a pravím drahouškové tak na to mně nedostanete ani za zlaté prase du nocovat na hlavní nádraží nebo pojedu nočním rychlíkem domů,ale to už mně mládežnik nazval hysterkou,stáhnul mi hučku přes oči,porval mně za baťoh a násílím mně rval na tu jezdící obludu,zepředu mně držela dospělačka a zezadu mládežnik za baťoh a zbytek rodiny měl grotesku v přímém přenosu ja sem si pro jistotu hodila dva očenášky a když mi mládežnik sundal hučku a zařval vystupovat teď tak sem málem políbila podlahu metra.
Za bouřlivého chichotu mi mladí dali pár vteřin na vzpamatování se ze šoku a mazali sme na krtka.V metru sme tak trošku zazmatkovali tak sme se povozili sem a tam a tak sem si pomalu začala zvykat a když se mi to začínalo líbit,přišla stanica,kde bylo třeba se škrábat na povrch na tramvajku.Cestou na povrch sem zažila svůj životní držkopád,jak se tak šineme ku východu tak nějaké čuně něco odhodilo na podlahu a moje pravá noha neprozřetelně na to šlápla a bum bác už sem ležela jak široká tak dlouhá rozplácnuta na podlaze jak sem slyšela ten pochodující dav za mnou,tak můj pud sebezáchovy bleskově zafungoval a mozek mně okamžitě zavaroval, stávej bo tu po tobě zbude mastný flek,moji rodinní spoluturisti stáli jak opaření už si mysleli,že to se mnou definitivně seklo,pak nevycházeli z úžasu jak já známý chromajzl sem se rychle z té podlahy postavila zpátky na nohy,no musím se přiznat,že ani já to nechápu,ale je vidět,že pud sebezáchovy mám nastartovaný na nejvyšší stupeň.Tak špinavá jak prase s rozbitým tidliaparátem  sme vyjeli na zemský povrch a mazali na tramvajku,
tady se vynořil zajímavý úkaz,měli jsme jet tramvajkou č.1.ale kterou,jak jedou dvě jedničky,jedna nahoru a druhá dolů,zažádali sme o další nápovědu pražského občana,ten nám asi nerozuměl a poslal nás na jedničku co jela dolů,u našeho mládežnika se ale jakýmsik zázrakem probudil orientační smysl,(o kterém ani sám nevěděl,že ho má)který mu napověděl,že jet dolů je kardinální blbost a zažádali sme v tramvajce o další nápovědu a taky že jo,tak rychle ven přeskočit na tramvajku co jede nahoru.Když sme asi v devět večer vystoupili na Petřinách,byli už sme uondaní jak nemluvňata a jak jinak zase sme bloudili,ulice vzhledem pokročilé hodině byly prázdné v dohledu žádná nápověda,tak sme se trousili po Petřínských uličkách,až někde v pěkně zastrčené uličce se nám před nosem objevila studentská kolej s romantickým názvem Modrá hvězda.
Naše srdíčka zaplesala,tam už nás netrpělivě čekali a nás potěšilo,že i cizí lidičkové měli o nás obavy.Ubytovali sme se dali blahodárnou sprchu,vnuk a náš puberťák zmožení turistickým putováním usnuli jak špalci a my dospělci sme šli ven na schody před kolej vstřebávat dojmy,mladí pocucávali džus se stalinovými slzami,já sem doplňovala pitný režim minerálkou,náš mládežnik schoulený na třetím schodě jak bezdomovec najednou zahlásil,že je z toho putování uvláčený jak Přemyslův úhor a že ho štve že nikde neviděl žádný známý televizní ksycht.Tak sme mu vysvětlili, že každý normální člověk je v tych vedrach naložený doma v bazénu a to jenom japončíci a my vidláci jsme pitomci co se vláčí městem.Putováním Prahou uvláčení jak ten pověstný Přemyslův úhor, sme to v jednu v noci zabalili a šli do hajan přemítat o zítřejším dnu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/