kapitola pátá

Předsvatební víkend byl jak se dneska s oblibou mluví fakt hustý.Ne že by se něco zvláštního dělo,ale už od rána to byl nekontrolovatelný šrumec,venku vedro, slunko cepem pralo jak zblázněné,okna všechny dokořán a stejně se nepohnul ani lísteček,do chýše se začla slézat fůra brigadníku co dobrovolně povinně přišlo pomáhat balit koláče a když už ne rukama tak aspoň kecama,dokonce přišli na výzvědy i někteří nepozvaní co se přišli pokochat pohledem na vedrem schvácené oklnostmi donucené blázny jak lítají s cimry do cimry přenášejí kusy nábytku a netrpělivě se čeká na příjezd dodávky s koláčama a cukrovím,ne že by mi to až tak vadilo,já sem člověk klidný a trpělivý,ale musela sem je vypoklonkovat,bo jak je situace napjatá na blbé kecy není nikdo zařízený,jak pochopili že naše chýše se proměnila v samoobsluhu a museli si kofi vařit sami kecalisti vypadli.
Dodávka s koláčema dorazila a všichni sme se vrhli na balení.
Organizaci balení jsme naložili na bedra maminky nevěsty bo ta má ten všechen šrumec ještě ve svoji paměti bo před rokem to svatební bláznění zažila protože se ženil její syn, bratr naší nevěsty.Příjezdem dodávky se z naši chýše stal babinec,protože mužská populace se jak pára nad hrncem vypařila bůh ví kam,psi zalelezeni pod stolem pozorujou ten frmol,balíme,balíme,každá poctivě plníme určený úkol,já lítám od bedny k bedně ukládám koláče na tácky a všimla sem si jak mně fenka nevěsty nespouští z očí a na každém kroku mně sleduje,
pravím ten pes mně normálně špehuje,dělejte s ním něco začíná mně znervozňovat,spolubaličky se na mně vrhly jak supi,že pořád cosi v hubě žvýkám a pořád ujídám,ujídám a jí chudince nic nedám,tak ať se nedivím,no teda děvčata já pořád žvýkám,jo? Tak sem se dověděla co že sem za matku,macecha co chudáčky pošuky z baráku vyhodila a teď tu hubu potřebuju zašít já.Vysvětlila sem jim že kdosi ochutnávače dělat musí a že by měly být shovívavější bo ony všechny chcou vypadat in a já chudák nesu to těžké břemeno ochutnávače i když mi hrozí nějaké to deko navíc,(nevděčnice)Makaly sme jak šrouby,
zabalit víc jak pětset koláčů není žádná sranda,ale sranda byla,zavzpomínaly sme jak to bylo dříve,když sme se vdávaly my,baby.Musím říct,že nejlepší zážitek ze svatby má můj drahouš,ten si na naši svatbu dal šít oblek v salúnu,eště týden před svatbou byl na zkoušku jestli všechno sedí jak má,když si v pátek před svatbou šel pro oblek se zjistilo,že je jenom nastehovaný,nějak ho zapomněli ušít,eště v sobotu před obřadem v osm ráno čekal než mu došijou kalhoty.Zavzpomínaly jsme na to jak za našich časů v roce co se měla holka vdávat se na dvorku objevily kačeny,husy v chlívku chrochtalo prasátko,koláče a cukroví a všechno ostatní se dělalo doma,pomáhali i všichni sousedi kolem,dokonce i hostiny se pořádaly doma,nábytek se stěhoval do stodoly v hospodě a různě po okolí se půjčovaly stoly židle a všechno možné, tak jsme se shodly,že si nemáme na co stěžovat bo to co si myslíme že je šrumec tak to je vlastně idylka.Koláče jsme zdárně zabalili,mladí celé dva dny rozváželi a rozváželi.No teď zbývá doladit ještě pár detailů a za týden v sobotu to vypukne.
1  2  3  4  -  6  7

2 komentáře:

  1. Tak jsem dočetla pátou kapitolu Marcelko, no a také jsem se vrátila k času, kdy jsem se vdávala a kdy jsem vdávala dcery, u první jsem pekla 4 000 svatebních koláčků, pomáhaly mi žabičky, které cvičím, bylo to super, když jsme koláčky dovezli do Prahy, kde se malá žabička vdávala, tak pražáci skočili hned na cukroví a koláčky a jejich načinčané "hogo fógo" v podobě švédských stolů zelo prázdnotou, my s žabičkami cosi vypily, bylo veselo a ráda na to vzpomínám, už je to 13 let. Když se vdávala moje druhá žabička, tak jsem na radu kamarádky dala cukroví udělat a nikdy více. Sice na pohled pěkné, ale chuťově stálo za h.... a těch peněz. Až budu vdávat mojí třetí žabičku, tak pokud budu živa, tak si opět udělám všechno svoje ... tak zase papa a já jdu dělat cukroví. Žabička.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo jo, mít děti je pěkné, ale než je člověk vypraví do života! Na dědině se ještě pořád chystá svatba doma, tam jsou sousedi na pomoc. A domácí je domácí, jen to leze už hodně do peněz. Malé děti - malé starosti, velké děti... Dobře se to četlo ;-)))

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/