rodina a škola


Raz tak náš nejmladší tenkrát eště studující kuchtík dorazil z učiliště domů mi praví matko opraš vycházkové křusky si žádána,škola v rámci spolupráce na všech frontách vypsala třídní schůzky,pravím si no potěš koště to zas bude maras bo po šachové partii ministerstva různě učiliště poslučovali a některé obory přestěhovali a tak jak sem tam byla poprvé sem bloudila jak pověstný Holanďan.U dveří stál školní pikolík co mě poslal po žluté značce do žlutého pavilonu,tam stál další pikolík co mi sdělil,že dotyčný obor je sice ve žlutém,ale pokročilí sou v pavilonu modrém a jak cvičence spartakiády mě nasměroval na modrou značku,byla to dobrodružná výprava a připadala sem si jak prvňáček co se při hledání pokladu těší na lízátko bo v modrém pavilonu už nestál pikolík jenom tam visela cedula jak vrata že z technických důvodů je pavilon mimi provoz a tak ať šupajdím po bílé značce do bílého pavilonu,pravím si jak v blbym domě a myslela sem na to či tam na mě nečeká polstrovaná cimra či pavilon opic.
Po dvaceti minutách sem konečně s pocitem štěstí a očekávání sladké odměny dorazila do určeného prostoru,kde mě v prázdné třídě sice bez lízátka ale s jásotem přivítal třídní profesor,který už byl málem na odchodu s pocitem že všichni jeho studenti mají dementní nebo nezodpovědné rodiče, třída se pomalu začala plnit a tak sme třídního profesora ujistili o tom,že dementní je školní pikolík co nás vláčel od čerta na bílou a že o naše studující potomky máme neutuchající zájem.Nakonec sem křusky oprašovat nemusela bo na hlavní frontě řádí virus a tak škola dostala mimořádné volno a rodiče tidli číslo na třídního profesora a tak kdo z rodiču prahne po informacích může s profesorem potidlat tidliaparátem bo nová doba si žádá nové postupy a tak sem si zazpomínala jak na základní škole našich pošuků sem na třídních schůzkách občas budila dojem mírně dementního paka,úchyla a pomatence bo naš mládežnik chodil do stejné třídy jak mládežnik moji kamošky ypsilonky raz jak tak sedíme spolu s ypsilonskou v jedné lavici a zaníceně posloucháme monolog tenkrát soudružky učitelky mi ypsilonka špitla do ucha odepla se mi lajbilenka,prosímtě nenápadně mi ju zapni
  bo ju příroda a spravedlivý obdařil celkem slušnými vnadami a tak měla obavu,aby se ji vnady nerozběhly,nenápadně sem ypsilonce zašmatrala po zádech pod tričkem a hledala dva neposlušné cuplíky,abych je spojila a lajbilenku zapla, šmátrám,šmátrám a nic,pravím ji kurnik dyť tam nic nemáš,ypsilonka prý ty nehledáš ty mě lechtáš,jak na druhý pokus,ruka šmátralka znova zašmátrala pod tričkem už to ve třídě šumělo bo nás zbytek třídy nenápadně pozoroval co za orgie to provozujeme a tenkrát soudružka učitelka nahlas pronesla cosi o stromu a jablku,ypsilonky se jablečná hláška dotkla a pravila soudružko učitelko ja doma toho dacana srovnám,pak se obrátila ku mě chichtala se jak debil a praví mi ja sem si tu lajbilenku fakt v rychlosti neoblíkla,pravím ji ty blbko teď vypadáme jak dvě nadržené uchyláčky

 po čase naši mládežníci kvůli vzdělávacímu procesu začali navštěvovat každý jinou školu a tak jak přišlo na třídní schůzky šly sme každá jinam,náš mládežnik nebyl žádné béčko a vždycky chodil do áčka a tak v nové škole na schůzkách podle přísloví zvyk je železná košile lapnu zadkem v áčkové třídě,během půlhodiny ku mě dorazila prezentační litanie,kde se dává autogram pro potvrzení o účasti, pročítám litaniu horem dolem,ale meno mládežnika nikde,začula sem čertovinu či moju volovinu,ale to už u mě stála třídní učitelka a prý, která pak vy ste my se eště neznáme,pravím ja sem ta a ta a náš potomek je váš nový žák,učitelka mi šetrně připoměla,že náš potomek chodí do béčka a tak jak dementní pomatené pako sem ze třídy vypadla o patro výš kde sídlilo béčko.
Jo,třídní schůzky Budiž pochváleny.

5 komentářů:

  1. Anonymní23.11.10

    Janka
    ja se teda bavím,fakt není nad třídní schůzky díky,že v tom nejsem sama taky si připadám někdy jako ta blbka

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní24.11.10

    Ahoj babčo jsem ráda,že už zase píšeš.Na třídní schůzky jsem se snažila posílat tátu, abych si ušetřila nervy.

    OdpovědětVymazat
  3. Marcelko, tak tady seš ukratá - jsem ráda, že si můžu zase něco přečíst a trochu zavzpomínat na školní léta ... pěkné - žabička.

    OdpovědětVymazat
  4. Marcelko, ahojky - už jsem z lesa doma a jdu tě pozdravit, šlapali jsme dvě hodiny, přinesli tašku jedlových větviček a teď si dáme grůček a zalehneme - teda asi jen já, většinou mi upadne tělo a pak už se jen překulim na bidýlko - doufám, že ortoped i neurolog proběhl v pořádku a vše je alespoň malinko lepší - moc na tebe myslím a přeju ti krásný večer - papa žabička.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahojík Marcelko, tak tě jdu zase pozdravit, nahlásit, že věnečky mám hotové, tak už se jen těším na prvního, kdy převléknu chaloupku a začnu péct. Ty červené kytičky se mi moc líbí, ještě sem dej nějaký drbárníček, kam za tebou budu moci chodit - papa a hezkou dobrou noc :-)

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/