sněhobraní

zima 2010
Pomalu na mě sedá prach.čekám,kdy začnu plesnivět, zavřená mezi štyrma stěnama jak v šatlavě trestanec,sedím doma,nikde ani na krok,sníh a led sou moji kasarnici bo mám strach vystrčit nohu ze dveří,brodit se sněhem a náledím není nic pro muj moribundus,připadám si jak schizofrenik,chvílemi se do blba nepříčetně tlemím bo se mi v palici honí zpomínky jak sem jako děcko jak se sněhové vločky sypaly pomalu k zemi vysedávala s přilepeným nosem na skle na okenním parapetu, snažila se je počítat a těšila se na koulovačky,klouzačky a sáňkování,dneska při pohledu z okna ze zavěšenou hubou počítám dny v kalendáři kolik eště chybí do jara,zjišťuju,
že sem pěkně závistivá stvora bo závidím svojim pošukům jak každý den neúnavně jak přidou z rachoty a z učiliště,skočí do lyžáku a hurá na kopec
ja se akorát tak tlemím z okna a zpomínám jak sem ja při lyžování občas visela na stromě jak sem nevybrala zatáčku,jak sem si kolikrát vyrazila dech a na nespočítané kotrmelce.Jak se tak rochním s tou svoji schýzou mi našeptávačka pomalu nasadila chrousta do hlavy a praví mi měkoto čeho ty už se bojíš,dyť zlomená ruka či noha oproti moribundusovi je růžový sad,vyštrachala sem hubertus,kulicha a sněhule, porvala sem foťák a vyštrachala se aspoň kousíšek před chýšu jedovou na sněhobraní.

 video z vidlákova 

nejenom cesty jsou zaváté