trable s mumičkem

Mumíček je můj nenahraditelný a nepostradatelný mistr a šéfkuchař,kuchyňský robot.V době jak moje pazury začaly dřevnatět sem se rozhodla si ho pořídit.Tež sem do něho zainvestovala pár tisícovek navíc bo v době co sem ho kupovala takových kuchyňských mašinek co by uměly všechno u nás moc na výběr nebylo.Jak sem si přečetla co všechno ta mašinka umí sem si řekla tebe musím mít,ty si ten pravý, mojeho drahouša sem málem křísila bo padal do mdlob,jak viděl cenovku,jako argument sem použila boj o záchranu ohroženého druhu a to moje namodralé dřevěné pazury a mašinka byla moje.Mumíček zaujímá v moji kuchyni čestné místo a je jak pionýr vždy připravený bez keců do akce.Raz tež tak otočím čudlikem a.....ticho,no to nemyslíš vážně,pravím,tolik prachů a ty nic?no to mně domácí strávníci pošlou do háje.No a tež že jo sem si vyslechla keců o značkách a prachách no a když sem eště zjistila,že musím s mašinkou na opravu do značkového servisu až do Ostravy,tak to sem si málem i s mumíčkem balila kufry.Stáhla sem se do ulity a čekala na vhodný okamžik, nebyly žádné buchtičky,zákusečky,omáčky,pomazánky nebo jejich milované bramboráčky.

Jak těla domácích strávníků začaly vykazovat abstinenční příznaky po zmíněných pochutinách,bylo rozhodnuto jede se do Ostravy.Drahouš nablýskal káru a vyrazili sme, cestou sem si vyslechla pár keců o německé spolehlivosti a podobných blbin (no hlavně že on když chce vyměnit u svého šikmookého japončíka žárovku tak zhání technicky vyspělé děcko bo dospělá ruka se tam nevejde).V Ostravě sme se rozdělili,drahouš šel prozkoumat jak jsou na tom s cenama Ostraváci a já sem vyrazila do směr servis.Tam mně přijali vlídně,vypsali lejstro a s milým úsměvem mi oznámili zeptejte se za tři týdny.

Vyrazili mi dech,vykulila sem oči a zděšeně pravím to nemyslíte vážně??!!!připlatím za expres službu,cokoli , bez něho se nemůžu vrátit domů,hučela sem horem dolem do neoblomného mladíka,zkoušela sem psí oči,nešťastné obličeje a nic,tak sem přistoupila ku krajnímu řešení,zašmatrala sem v baťohu, kaj sem měla připravené pozornosti bo sem tušila,že to nebude jenom tak,při tom se mi vybavil škodolibý úsměv našeho mládežnika se slovy uplatkářko,při pohledu na mumíčka sem ale neblahé myšlenky zapudila a na pult položila fialovou krávu za stovku,červené Marllborka a jako bonus placatici domácích švestiček z vlastní zahrádky,cosi se v synkovi zlomilo,zjihnul a kajsik s mumíčkem odběhnul,pak mi oznámil stavte se za hodinu po hodině strávené v cukrárně bo drahouš eště furt prozkoumával ceny a nervíka bylo třeba zaobalit cukrem sem vyrazila zpátky do servisu.Tam už mně čekal synek ze škodolibým úsměvem od ucha k uchu a ptá se mně či vůbec máme doma elektrický proud bo mumíčkovi nic nechybí že je vpořádku,pravím mu synku,elektrický drátek má i náš pes v budě tak kaj je zakopaný pes?Synek praví no možná tou přepravou v nim cosi hrklo zpátky a normálně zas fachčí,no to je fakt dobré vysvětlení,mumíček chtěl asi na výlet,synek mi předvedl,že mumíček fakt vrní, vyplázla sem pětikilo za revizu,seřízení promazání a uháněli sme domů.

Doma už strávníci netrpělivě čekali s čím se s mumíčkem blýskneme,přichystám mumíčka,ingredience otočím čudlíkem a......nic ticho, stojím jak opařená,třepu z mumíčkem no to nemyslíš vážně,grázle to mi nemůžeš udělat,drahouš dodal jak vidíš může,deset tisícovek v pr….hoď ho do popelnice já už nikde nejedu, praštil dveřama a odešel ven.Doma byla atmosféra fakt hustá,že by se dala krájet.Odpoledne do té příjemně husté atmosféry dorazil dospělák a jak viděl naše kyselé ksychty se ptá co se to tu děje??!!!Tak sem mu nastínila jak se z mumíčka vyklubal grázl,had co sem si hřála na prsou,dospělák konstatoval že sme jak malé děcka vzal mumíčka,že se podívá kaj je zakopaný pes,postavil ho na stůl zapojil do druhé zásuvky a....... mumíček si spokojeně vrní a vrní z teho plyne poučení jak jakýsi váš oblíbený mumíček mlčí,tak dřív než poletíte do opravny zkontrolujte zásuvky,možná tam je zakopaný pes