Mašeňák

tak to jsem já,babčina kožežinka kocour Mašeňák,všichni o mně říkají,že mám dobrý charakter,protože jsem moc čistotný a výborný lovec, žádný myší vetřelec mi neunikne,na své jméno jsem patřičně hrdý,protože jsem ho dostal po mamince,která byla taky moc charakterní a čistotná,jmenovala se Máša,ta ale bohužel tragicky skonala,když jsem se narodil tak si všichni mysleli,že jsem kočka a na počest mé maminky mi začli říkat Mášenko po čase mým spolubydlícím konečně došlo,že nejsem kočka,ale kocour tak mi začali říkat Mašeňák.Mám i přezdívky,můj věrný kamarád babčino zlatíčko vnouček Michalek na mně volá ahoj koček jo lidi lidská koťata ta si ale umí hrát,vemou provázek na jeho konci uvážou kus novin a to je panečku zábava,no a když se unavíme tak si zalezeme do pelíšku a hezky se spolu přitulíme a spíme.Moje babča ta zas když se vrátím ze záletu s roztrhaným kožichem tak mně ošetřuje a říká mi Kasanova.Se psím kámošem Čendou vycházíme taky moc dobře,to když se kolem našeho domu potlouká nějaký cizí hafan,tak mně brání a vetřelce zažene na útěk.Život u lidí je
fajn,ale někdy se chovájí fakt divně,tak jako nedávno přijdu do kuchyně, nikde nikdo na stole stojí talířek s voňavýma teplýma párečkama,no tak jsem si pošmák,když jsem dojídal poslední sousto objevil se lidský mládežnik a chtěl mi vyprášit kožich,naštěstí mám čtyři nohy tak jsem byl rychlejší a stačil jsem se včas zdekovat a taky mně hrubě urážel,když na mně řval že jsem zloděj,fakt nemám zapotřebí krást,moje babča mi pořád podstrojuje samé dobrůtky,protože ji dohlížím na zahrádku,aby tam neměla myší nebo krtčí vetřelce,ale co si mám myslet,když příjdu a na stole se jen tak povaluje taková dobrota,jo lidi fakt se někdy chováte divně.