tak to jsem já Čenda
Jsem milý,přítulný,ale bacha na cizí jsem pes drsňák, nejsem žádná čistokrevná rasa,jsem kříženec něčeho s něčím,ale moji lidské smečce to nevadí mají mně rádi takového jaký jsem,hlavně moje panička babča ta se o mně stará,pere mi kožíšek,drbe mně za uchem,krmí mně,taky se mi svěřuje se svými starostmi i radostmi,mezi náma je tak trošku ukecaná,no a protože jsem její mazel tak to její žvanění trpělivě poslouchám,někdy jsem z toho tak unavený,že usnu,pak se probudím a ona pořád něco mele,no jak jsem řekl jsem babčin mazel,ale páníčkův jsem mazánek,panička se stará o mou zdravou výživu,ale páníček ten rád mlsá a kupuje si čokoládky a potají se semnou o ně dělí,když slyším zvuk lámání čokolády tak to letím,že bych si i běhy polámal jak spěchám na tu božskou manu,když nám babča na to příjde že zase mlsáme tak se na páníčka zlobí, no hlavně jak se nezlobí na mně,taky chodím spát s páníčkem do jeho pelíšku pod peřinu,babča ta spí pod dekou a není nad pravou, vyhřátou páničkovu peřinu,taky rád vylehávám v páničkově křesle,protože,když si lehnu na gauč tak příjde babča rozvalí se na něm a já pak mám málo místa,to páníček tak ten je gentlmen, ten když ležím v jeho křesle tak ten si jde lehnout na zem ,pohladí mně a řekne hezky hajej Čeněčku já si lehnu na zem,trošku si narovnám záda,no řekněte není to príma psí život.