vyuzení šmoulové

Raz tež byl tu zas,adventu čas,děcky kolektiv byl natěšený na ježíška,domácí kolektiv dříve narozených byl natěšený na sváteční chvíle obžerství a tak sme našeho bravka,spisovně vepřa,pašíka či kdo jak chce třeba čuníka co byl k tomuto účelu vykrmený s náležitými poctami zpracovali do jelitek,jitrniček ovárku a podobných pochutin,aby po sladkém pocukrovaným mámení naše vánoční chuťové pohárky zažily pravou chuťovou nirvánu se část masa tetelila naložená v soli a česneku bo byla určená k pochutině nejlahodnější jak se u nás mluví do vynzoka na lahodnou domácí vynzonku,přeloženo:do udírny na uzení,asi po dvou týdnech slintání a překládaní masa přišla dlouho očekávaná chvíle,uzení vepřové pochutiny,vlastní vynzok nebo tež udírnu sme neměli tak akce vyndění nebo tež uzení se konala ve vynzoku nebo tež uzáku našeho suseda bo ten měl vynzok nebo tež uzák vyzděný,velký a betelný,

sused si přidal tyčku suchého fuřtu a par klobásek od kuropění s drahoušem posedávali u vynzoka,přikládali,ochutnávali,popíjeli plnotučný čaj s rumem,ozonem se nesla vůně vánoc a olšového dřeva,říznuté vůni uzeného masa,kromě teho,že
děcka občas drahoušovi a susedovi pošimrali nerva otázkou už to bude,vládla pohoda,klidek tabáček,pomalu a nenápadně se zešeřilo a děcka doma žhavily telku bo v duchu hesla jak bůh dopustí i soudruh spustí jak sme do té doby znali nanejvýš kresleného krtka nebo ruského vlka tak nám soudruh dal čuchnout ku západní kreslené pohádkové kultuře a spustil vysilání tenkrát populárního seriálu o tych malých modrých pidižvikach co se jim mluví šmoulové a tak drahouš ze susedem tež dychtiví západní kultury z uzáku vytáhli větší část vyuzených pochutin,přiložili pod kotel bo pár kousků tam zůstalo bo se zdálo,že eště potřebujou pobýt v olšovým dýmu a šli sledovat nažhavené televizory,

zatím co zloduch Gargamel s kocurem Azraelem vyváděli modrým pidižvikum alotria naša dospělačka tenkrát školačka co koketovala s kámoškou pu-bertou zas tak moc tu modrou západní kulturu nežrala,zaskočila do kuchyně bo ju spalovala žízeň a jenom tak mimochodem dodala hoří uzák, drahouš zažraný do pohádky ji celý rozčepýřený praví cosik jako rob si vola z plastelíny a ne z fotra,zaznělo tiché a nenapadne no jak myslíš,proběhla asi další minuta pohádkových alotrii jak mi chrobák v hlavě zašeptal zvedni pozadí a běž hodit oko z okna a richtik fakt,

pravím drahoušovi že pokud u uzáku nesedí dvanáct měsíčku co čeká na Marušku tak fakt hoří,všichni doma co mělo ruce a nohy včetně našeho batolete sme porvali konve,kible a jak vystřelení z praku sme letěli susedovi bušit do dveří kde sme řvali voduuuuu,voduuuu,sused potom co otevřel dveře a slyšel jak naše batole volá stlejdo deme hasit tábolák si mysle,že sme si doma cosik šlehli, hodil oko do zahrady a okamžitě zapoměl na svoju po třicei odfáraných rokach silikozu a fretka či závodní chrt by nám záviděli nasazené tempo i když půlky sme měli strachem sevřené bo les je sakramensky blízko.
Uzák i s masem vyhořeli do základu a my vyklepaní jak startky sme štamprlíkem slivovice spláchli děs i hrůzu v jedné osobě a modří strachem,ale šťastní jak blechy v kožuchu sme byli rádi,že kvůli tym modrým potvorám les nelehnul popelem.