marvidla🌻

Do prunus příbuzenstva neodmyslitelně patří Prunus domestica,švestičky,královny mezi podzimním ovocem, lahodný produkt přírody co se dá zpracovat na tolik jedinečných způsobů, dají se kompotovat,mrazit,vařit,sušit,kapalnit,zkapalněná Prunus domestica se užívá jako tekutá švestičková medicínka co pohladí chuťové pohárky a prý i chrobáka zabije, podzimní ovocná královna co si svoji chuť i aroma zachová při jakémkoliv způsobu zpracování,

 jak udeří sezona Prunus domestica,vypukne  poločas kapalnění bo to je cosik jak  náš národní sport v době mojeho dospívání  obecní palírny patřily do vědeckofantasticke kategorie se zkapalňovalo u místního domácího profi zkapalňovače a to na černo odborně proti zákonně jinak řečeno na tajňocha,jak my máme dlouholetého kamaráda ypsilona můj tata měl kamaráda odnaproti Jaryna,ten rok úrodě švestek nebyl příznivě nakloněný a i když  můj tata s kamarádem Jarynem lítali po dědině i po okolí a posbírali každou pecku plnou bečku nenasbírali a tak plán ze skapalněním produktu u místního zkapalňovače neklapnul bo místní zkapalňovač vyžadoval co do množství bečku plnou bo pro jakousik dřistku nebude topit pod kotlem bo prý chlopi je to nerentabilní

v té době nám ve chlívku chrochtali dva bravci a tak teta Tonča co robila v místní knajpě pro naše bravky  slívala zbytky piva do kiblu

 a tak tata pravidelně tři krát v týdnu  za svůj ukrajinský vehykl zapojil vozíček a pedajloval pro kible ze slyvkami a jak pravil dva kousky na stojáka, místní knajpa fungovala jako informační středisko kde se prokibicovalo všechno od bombarďáku paní Novotné až po rady jak zkapalnit půl bečky kvasných slivek a tak jak se jeden z místních kibicu chvástal,že má po pradědovi na půdě v seně zakopaný jakýsik ten domácí zkapalňovač tata s Jarynem kibica ukecávali a upláceli až kibic vyměknul a zkapalňovač jim zapůjčil a tak jak čas plynul,slivky u Jaryna ve stodole úspěšně kvasily,Jarynova Mařka zkapalnění slivek v jejich stodole urputně odmítala bo tam parkoval jejich rozharatany trabant co čekal na mechanika, múj tata doma kroužil kolem naši macešky jak racek kolem parníku a  macešku systematicky ukecával a sliboval hory doly až maceška stejně jak kibic vyměkla bo jak se mluví naše maceška byla dobrák od kosti,

nadešel den D.Jaryn dorazil na traktoru i s bečkou,tata zafajroval v našim kachláku v našim vařtatatu,vařtat byla samostatná budova co sousedila s obytnou chalupou ve vařtatu byla obrovska venkovní kuchyň kde se vařilo a připravovalo krmení pro různou domácí chavěť,byl tam tež zabudovaný kotel v kterým se při zabíjačce vařil ovar a chystaly zabíjačkové pochutiny a betelné kachlové kamna,součástí vařtatu byl obrovský štelář na kterým se skladovaly kastroly,různé potřebné čuramenty a kompoteka na kterou byla naša maceška náležitě pyšná bo ta zakonzervovala každou pecku,tak jak tak tata s Jarynem kapalnili vykvašené slivky,přikládali do kachláku, vypalovat zobáky chodili ven bo kvasné výpary je dusily bo prý havírna je havírna no a tež tata slíbil,že s Jarynem už konečně opraví ty okolníky na tym starým plotě,byl podvečer s bráchou a maceškou sme večeřeli,kvokali o capinach v  místní kapli odzvonilo večerní klekání jak naráz bum rána jak se u nás mluví jak  cyp a že byl ten cyp fakt velký bo bylo slyšet praskání a řinčení skla,

jak střely sme vyletěli ven,venku s vajglem v hubě stáli vykulený tata s Jarynem od naproti letěla Jarynova  Mařka ta pohotově porvala štachetu z opravovaného plotu a s nevybíravým slovníkem na rtech Jaryna i tatu zlátala,naša maceška jak viděla  zdemolovaný vařtat s jiskrou v oku porvala perlik co se tam válele u plotu a zapůjčený zkapalňovač po pradědovi rozmlátila ve smyslu oko za oko zub za zub  i když nevím či v tym ten zkapalňovač nebyl nevinně bo nepřiměřeně pod kotel přikládali tata s Jarynem a pecky z kvasných slivek přicpaly víko zkapalňovače a pak bum,tlaková vlna rozstřelila okno,bandaska s celým obsahem ležela vyblita na zemi a víko vystřelené jak z praku zacílilo do kompotéky a  s kompotama se válelo na jedné hromadě rozbitých zavařenin spolu s kastrolama a různýma čuramentama

ten rok byli tata s Jarynem bez švestkové medicíny a my bez kompotu, ale nám s bráchou jak se příroda zašvestkuje vyrazí vzpomínkový úsměv od ucha k uchu na Jarynovou Mařku odnaproti a na štachetu z plotu jak masírovala hřbety našeho taty a Jaryna  a na jiskru v oku naši milované macešky jak se oháněla perlikem co poslal kibicuv zkapalňovač po pradědovi na smetiště zkapalňovacích dějin.

Povidla z domácí pekárny

Jako mladé nešikovné nemehlo jsem se do povidel nijak nehrnula bo moje babička vždycky pravila,že povidla se musí vařit pomalu a dlouho,čím déle tím lépe a tak povidla dusila i dva týdny no ono se to na tych kachlových kamnach babičce povidlovalo,ráno se zatopilo,ukuchtila se snídaně pak se vařil  oběd,povidla se někde v rohu probublaly,pak vychladly a tak furt dokola no ale zkuste to na plynovým sporáku,buďto spálený oběd nebo povidla anebo nohy zaražené v krku od postávání u sporáku a tak na babiččina povidla už zůstala jenom chuťová vzpomínka,tak nevím co by na můj nápad uklohnit povidla v domácí pekárně řekla moje babička,ale že nová doba si žádá nové postupy jsem to vyzkoušela.

suroviny

2kilogramy vypeckovaných švestek,1kilogram želirovací cukr,šťáva z jednoho citronu

postup

Švestky jsem rozemlela v jelimanu,

rozemleté švestky nalila do pekárny,nastavila hodinu na pečení,pak jsem dala program marmeláda,jak se lopatky spustily do pohybu přidala jsem želirovací cukr,šťávu z citronu a nechala program dojít do konce,

horké nalila do sklenic,zavíčkovala a na pět minut do mikrovlnky pak dnem vzhúru nechala vychladit,

povidla mají barvu a konzistenci marmelády,ale chuť povidel je nezaměnitelná sice nevím jak by je vyhodnotila moje babička,ale drahouš můj prunus domestica výrobek vyhodnotil jako marvidla a tak marvidla budou v zimě svou chutí hladit naše chuťové pohárky,protože na domácím grahamovým chlebu jsou marvidla lahodný produkt  přírody z královny podzimního prunus příbuzenstva.