Můj milý deníčku nedávno mě můj drahouš zas k slzám dojal bo jak můj moribundus a já se jak lemry plužíme tak sem se já a můj moribundus před časem dohodli,že se budeme vzájemně hýčkat a jeden druhého opatrovat tak můj drahouš s pošukama jeden z mojich skleníku rozebrali a poslali na smetiště mojich zahradnických dějin ve skleníku si pár roků spokojěně vegetilo hroznové víno,které jak se ukázalo bylo pěkně zhýčkané bo bez skleníku zkryplatělo a později i zheblo,drahouša to trošku rozvrkočiilo a na jaře si do mě rýpnul prý to víno je jak tvoja kopia fukne na něho a zkryplatí,nastartoval drožku a zadrožkoval pro novou sazenicu a aby to prý nebyl rozmazlený jedináček koupil sazenice dvě,
celé léto je rozmazloval pravidelnou zálivkou,přihnojoval a kochal se jak pěkně mu prospívají,jak kohout na smetišti se čepýřil,že prý jak mu kolonáda pěkně prospívá a jeho kříčky sou jak šviháci lázeňští a jak před jeho bobulama budeme padat na prdele, nedávno jak se tak tetelím ze svojim moribundusem na houpačce,přiletěl jak furija a praví cosik ve smyslu starko jak starý cyp lítá,hnojí, zalívá a ti šviháci nevděční zhebli,zaplužím se na vizitu ku hroznám a po vizitě sem se připtala kaj mu co zheblo bo nevidím nic zhebnute,drahouš zareagoval prý či sem slepá bo asi plíseň či co bo všechny listy popadaly s obavami o jeho zdraví se držím za palu a k slzám dojatá se ptám či mu to robí často?prý co?pravím ty zkraty ve vedení bo to už tak bývá,že na podzim rostliny listy zhazujou, a tak opřený o rýč se snažil mi valit klíny do hlavy a rýpnul si do mojich borůvek co sousedí s jeho hroznem a prý starko to tvoje borůvčí to je apokalypsa, atrapy,hambářky hambaté špetí tady moji kolonádu asi ti je zlikviduju,zocelená dlouholetým soužitím sem se nenechala zviklat a bráním borůvčí vlastním tělem a štěkám,že tu apokalypsu má na svědomí on bo už pět roku je mu zatěžko jich oplotit a tak nejenom že každé jaro se na ně vrhnou paroháči z lesa a do mrtě je ožerou pak jak borůvčí znova naraší on se přivalí ze sekačkou a ty ubohé chudinky bo nemají sílu se uhnout,eště dorazí a pohrozila sem dotkni se jich a tvojim švihákum zkrátím fasádu u samé prdele,


Babčo ahoj. Koukám jak vejr - čtu a čtu a najednou článek končí a nemá konec. Už je to podruhý a nevidím zde čurament, kterým bych mohla pokračovat ve čtení. Su blbá já nebo už fakt potřebuju brejle na krátko? Zdraví anonymous Kitty
OdpovědětVymazatExcelentní článek. Už jsem si myslela, že jsem ho kdysi nečetla, protože je "anonymní", ale četla jsem ho, ještě v dávnověku, kdy jsem neuměla zaškrtnout fajfku "diviznačka". Ale dnes to bylo fakt nádherně dynamické čtení. A jakpak - máte už druhý skleník? Zdravím a tleskám!
OdpovědětVymazat