pes přítel člověka


Do skupiny domácích mazlíčku v naši kultuře podskupiny nejedlé bo víme že sou kultury kde to neplatí v oblíbenosti vedou pejsci,psi hafani,rafani,malí,velcí,miniaturní,kožichoví i bezkožichoví,prostě řečeno je jich hafo druhů,urození i neurození Image and video hosting by TinyPics psím mazlíčkem je to stejné jak s děckem každý si o něm myslí že právě ten jeho je nejkrásnější,nejchytřejší prostě ten nejlepší na světěJak u mě pěstovali lásku ku zvířatům už od děcka hlavně k podskupině žrací bo sem byla dítko neduživé a v mase hlavně v hovězím jak tvrdila moje babička prý je hodně pro mě zdravých látek a tak ho do mě cpala horem dolem a tak postupem času u mě vypěstovala vůči masu na talíři averzi a dokázala sem sousto žvýkat i hodinu a babička vždycky pravila zas ta děvucha gamle,psi díky bohu že sem vyrostla v naši kultuře a gamlat psa je nepřípustné zůstali oblíbenou skupinou a provázeli mně životem už od raného dětství,jedna z mojich babiček žila v severních Čechách v podkrušnohoří byla to PhotobucketPhotobucketmalá zapadlá vesnička mezi Chomutovem a Karlovými Vary a tam sem mezi místníma drbnama dostala celoživotní cejch joooo to je ta pohřešovaná bo jak mi byly tři roky tak mně celé odpoledne hledala celá vesnice bo sem se prý kajsik ztratila a nebyla sem k nalezení ku večeru už předseda MNV volal na pomoc vojáky bo celá vesnice byla na mrtvicu,rodiče před rozvodem bo se hádali kdo mně neuhlídal,vojáci přivezli čmuchacího pomocníka,kterému dali očuchat moje hadry,chudák pes běžel směrem ku nádraží bo čul moju čerstvou stopu jak sme ráno od nádraží přišli no a to zas alarmovali dráhy a průvodčí bo si mysleli,že sem asi nastoupila do motoráku a kajsik odjela,no a jak tak všichni hledali,čmuchali a pátrali začalo pršet a babička si všimla že hlídač domácí pes chlupatý a černý jak uhel jmenoval se Cigán, Photobucketsedí před boudou zmoklý jak kura a praví si čemu si ten pes nevleze do té boudy? asi bude bouřka bo on se bouřky fakt moc bál šla ho odvázat bo kvůli vojenskému chlupatému poručíkovi ho musela přivázat a nestačila se divit bo já sem Cigánovi zřejmě zmožená únavou z daleké cesty prostě vychrápavala v boudě z vyprávění znám,že se začaly ozývat rány jak z děla jak celé vesnici popadaly kameny ze srdce a jak se celá vesnice i s vojákama ožrala do bezvědomí.Můj tata tež rád vzpomínal na psa jeho mládí bo po válce dostali jakéhosi tež vojenského vysloužilého a vycvičeného pohraničního vlčáka,pes se menoval Serža,celou hospodářskou usedlost nikdy nemuseli zamykat a jak nikdo nebyl doma tak na vratech visela cedule nikdo není doma nevstupovat boImage and video hosting by TinyPic Serža byl jak beránek kámoš největší,dovnitř pustil,ale běda jak chtěl návštěvník odejít,místní to všichni věděli a tak cedulu respektovali no ale raz tež jakýsi listonoš suploval za teho původního a nikdo mu to chudákovi neřekl a on vstoupil na zakázané území bo cedulu bral jako vtip a vstoupil no jak tata pravil Serža kámoš největší listonoša dovnitř pustil,ale jak listonoš pochopil,že doma fakt nikdo není i když je všude pootvírané chtěl odejít no měl smůlu bo Serža ho nahnal v chodbě ku stěně,předníma tlapama se mu opřel o ramena a dvě hodiny mu dýchal do tváře a čekal poslušně na povel fuj diego pustˇ to bůhví kde se to válelo,no jak se babička vrátila z pole a našla polomrtvého strachem podělaného listonošaPhotobucket málem ju kleplo no a tak se Seržova pověst dostala do podvědomí celého okresu a varování na vratech všichni brali smrtelně vážně no a listonoš se stal místní hrdina že to chudák přežil bez následků,kromě gatí a z roznášky z vesnice se vždycky podivně kolíbal bo ho všichni častovali štamprličkou.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14  * 16 17 18 19 20

1 komentář:

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/