sražené křusky

Ve staré lidovce se notuje jak člověk přichází do let,všecko ho začíná bolet, náš sused vždycky pravil jak člověk po padesátce ráno otevře oko a nic ho nebolí je to podezřelé a měl by si ověřit či už neleží v dřevěným hubertusu a tak by si měl každý popadesátník svoje neduhy hýčkat jako důkaz,že eště dýchá.Minulý týden,abych si svůj neduh pohýčkala a eště chvilku si s ním poskotačila sem byla na středisku v koktejlovým baru pro svůj pravidelný koktejl na rozběhnutí krevního oběhu,
válím pozadí na nemocniční pryčně,pomalu vstřebávám koktejl,nezávazně tlacháme s chlopkem co se válel na pryčně naproti mně
.Nekonaly se žádné orgie, cudně sme leželi dva metry od sebe,oba dva oblečení dokonce sme vyfásli i župan na křusky a i když nám sestřička necudně odhalila do naha naše předloktí všechno probíhalo ve vší počestnosti,jak dokapala poslední kapka,spustila sem rukáv svojeho pleteného hubertusu,vrátila křuskový obleček a pomalu sem se postavila, zavyla sem jak baskervil bo při tym tlachání sem si neuvědomila,že se mi moje jinak pohodlné vycházkové křusky srazilya to nejmíň o pět čísel,sestřička znejistěla a hned mi nabídla odvoz na dvojkoláku ku fiakru,kde na mě čekal můj drahouš s vřelým díkem sem odmítla bo na dvoukolák je času vždycky dost a pomalu sem v duchu hesla překonej sám sebe a vytrvej ze svoji fobii a sraženýma křuskama chrastila ku výtahu.

Moje sražené křusky mi dovolily nasadit tryskové tempo šneka a tak sem se s křivým pyskem jak lemra plužila a měla sem pocit,že zatím co moje křusky ubraly ze svojeho objemu,trasu ku fiakru za tu chvilku kdosi protáhnul a je nekonečně dlouhá, jak sem se málem už po břuchu jak hrdinný Meresjev ku fiakru doplazila praví mi drahouš starko kaj tak letíš,pravím mu hubu drž bo počkej vyzuju ty křusky a vemu tě s nima po hlavě,odšňůrkovala sem je a začala se shánět po ostrým předmětu,že je rozpářu bo nohy v nich byly zaražené jak prdy ve střevach,
konečně sem ty spropadené sražené křusky servala a vypadly z nich krvavé fusekle pod kterými se na mojich haksnách na svět tlemily rozedřené puchýře.Drahouš mi praví kurňa starko jak ty to robíš,jak téren koza si šplhala po Tatranských kotarach a nic a tu zajdeš dvacet metrů a haksny máš puchýřama zesrané,Pravím mu dědku nemel hovadiny a val do lekarny a cosik mi na to přines,šel,přinesl a rýpnul si do mě prý starko važ si teho bo tou sou jakési náplasti luxusní,Ferrari mezi náplastěma a prý vhodné i pro chromajzly,už měl namále, křuska mu málem přistála na plešce jak sem zahlídla  cenovku,křuska mi vypadla z pazury a málem mě odvážel zpátky na středisko bo mě málem kleplo bo i cena byla luxusně luxusní.Doma sem luxusně ferarináplasti puchýřům pysky zalepila a druhý den,jak křusky dostaly původní velikost sem je fakt ani necítila a tak sem uznala,že ten luxus má cosik do sebe.

2  3  4  5  6  7  8  9

1 komentář:

  1. Zdravím Marcelko, kdepak jsi byla celou tu dobu? Vidím, že ses přestěhovala kamsi jinam.Blog už Ti byl malý? Chodím na staré stránky a tam je mrtvo. Až teď jsem náhodou objevila tyto stránky.Jsem ráda.

    OdpovědětVymazat

url adresa
http://babcapismenkuje.blogspot.cz/