maminčin dar

Jak po velkým třesku kdy evoluce pořádala svoje bouřlivé mejdany při kterých se v koktejlovým baru všechny ty chromozony různě pomíchaly a primát spadnul ze stromu,vyvinul se sapiens, jak se zkulturnil a se namnožil začal se nejenom tlupit bo evoluce mu jako jedinému druhu dala do vínku dar řeči,odbornologie praví,že

 “řeč je artikulovaný,nejčastěji zvukový projev člověka sloužící především ke komunikaci” 

a tak sapiens začal i artikulovat z naartikulovaných perliček naši tlupy se časem staly tlupové perly,které jak by se daly navlíknout na nitku by byly nekonečné korále neuvěřitelných pindů, 

 občas mi moji mozkovnou proletí zpomínka jak naši malí tlupaři dar řeči bravůrně ovládali a různé říkánky a básničky znali nazpaměť a já sem je předváděla jak cvičené opičky a nad umem svojich potomku ovládat dar řeči sem se naparovala jak páv, jak malí tlupaři odrůstali sem nabyla podezření,či kajsik evoluce nezrobila chybu a či se z našich tlupových sapiensu nestávájí neandrtálci bo občas přemýšlím co se stalo s jejich maminčinym darem 

 bo jejich odrostem se jejich slovní zásoba omezovala na slova jo,ach jo,ne,nevím,nic,šmarjá zase jááá,hm,hmmmm a podobné skřeky a tak si s nima jeden fajně pokecal bo dialog se pravidelně zvrhnul na monolog a cimru hrachem zasypanou až po strop,

jak nás od děcka doma učili,že poděkovat a pozdravit je základ slušnosti sem se snažila štafetu dál předávat ale tak si pravím kaj se stala chyba zanedbaná výchova či se artikulační evoluce nevrátila na startovní čáru neandrtálcu bo někdy nevycházím s údivu co se nám to vlastně po chýši trousí bo příchozí se oslovují ahoj strupe,kvaku,hybride….  uklidňující by mohlo být zjištění že to postihlo i tlupy kamarádu našich tlupařu bo sice poděkovat jim i mezi sebou třeba za lupeny na koží koncík hubu neskřiví,ale žasnu nad darem řeči poděkování ve smyslu děkan hybride,nebo kuji si koží roštěnka,co pozdravení se týká se ani tady artikulační evoluce s ničím nepárá bo kdosi zašpitá brýýý eeen,další zas brýýý a ti výřečnější štěknou jednoduše a zřetelně dobry,

 raz jak jeden z kamarádu našich tlupařu vrazil hlavu do dveří a zapěl na moji existence dobrýýýý sem se snažila výchovně zapůsobit a štěkla sem dobrý je paryzol jak prší se na mě drahouš rozvrkočil prý starko co furt do tych mládežníku rypeš,

pravím mu ja že rýpu??? ja umravněná Sněhurka???

a připoměla sem mu kdo je rýpal bo jak náš pošuk robil autoškolu a jak přišel s tym,že jízdy musí opakovat a kamufloval to sdělením,že mu dali fiakra co jel moc rychle se drahouš rozvrkočil a zrobil scénu jak z národního divadla bo autoučitel už je tež vysloužilý slunečník co dbá na dobré mravy a kdyby ho slušně a to zdůraznil pozdravil celou větou dobrý den by se za něho určitě přimluvil bo co to je za pozdrav dobry a že mládež je dneska tlupa nevycvalaných existencí co neví co sou dobré mravy,

  pravím mu tak to mi rozum nebere bo asi místo uchem posloucháš ďuravým břuchem či si měl uši zavřené v přikazané sedmdesátce jel osmdesát tak si nejsem jista či by to dobrý mrav zachránil,drahouš suše zkonstatoval,že chybička se vloudí a hned využil svůj dar zabrnkat na jinou strunu a praví mi ty umravněná Sněhurko kaj se poděla tvoje výchova bo už si zapoměla jak tenkrát náš čtyřletý našeho suseda co jel z roboty na biciklu pozdravil dobrý den pane vole a ten z teho šoku bicikl zaparkoval ve škarpě z pozdravení čtyřletého měl lišaj na hubě a pochroumané haksny,no co co pravím chybička se vloudí zalezu do ulity a pravím si čert to vem zanedbaná výchova či artikulační evoluce hlavně,že ví co je poděkovat a pozdravit.