samo a ti druzí

Už od doby jak zblbnutí mládím sme s drahoušem do teho praštili a zasňatkovali se koupili jak můj drahouš praví chýšu jedovou sem si vždycky pravila jak je dobře být si na svojim chlebě ve svojim hnízdě,jak si tak spokojeně ten svůj chleba v tym našim hnízdě ohryzaváme,sem časem zjistila,že se nám v tym našim hnízdě začaly pohybovat jakési tajemné individua "já ne" "já nevím" a "to samo"sou to také malé potvory co ztrácejí,půjčujou nebo berou a přemísťujou různé věci a pak je nevrací,umí se zneviditelnit a sou všude,ale nikdy sem je nezahlídla,budou to jakési ty mimikry co se umí dobře maskovat bo do doby než přišli na svět naši potomci sem je nevnímala a tak ani nevím přesné datum kdy se u nás zabydlely ale mám pocit,že jak sme chýšu jedovou kupovali,už tam byli a nám to zatajili,,individua ,,ja ne,,a ,,ja nevim,,budou asi siamské dvojčata bo jeden bez druhého nedají ani ránu,časem sem si na jejich přítomnost i zvykla a přestala je řešit bo jak na ně huknu občas vyměknou a věc nepozorovaně vrátí tam kde byla,nejhorší z trojice neviditelných individuí co mě dokáže rozpálit do běla je hajzl "to samo" bo po tom co "já nevím,nebo já ne,,šmejd "samo" jak byly děcka malé jim rozbíjel hračky a trhal oblečení,
raz sme na zahradu zrobili nové dřevěné schody jeden z našich drahoušku drahoušovi z garáže vynesl celý balík nových hřebíku co byly určené na zabíjení obložení v podkroví a všechny ty hřebíky do schodů jeden vedle druhého zabil,drahouš jak to viděl celý rozčepýřený zoufalstvím bo v té době byly takové hřebíčky podpultovky řval na celý les kdo to byl……..blbá otázka no kdo asi ja ne,ja nevím samozřejmě byl to šmejd,,samo,,dneska hajzl samo hází pošukům slupky od pomerančů za peřináč,někdy i trička a ponožky,šmejd samo mi odnáší nůžky z kuchyně do garáže,natrhnul hadici od vysavače a není dne aby mě šmejd ,,samo,,nevytočil,jenom jednou co pamatuju jakousi tu čertovinu neměl na svědomí ,,samo,, bo raz drahouš tež jaksi autem omylem zavadil o jakýsi kandelábr co se mu postavil do cesty a neuhnul,odřel pravou stranu naši tenkrát modré skoro plesnivé sardinky,drahouš si tenkrát svépomocně sardinku vyklepal,koupil barvu a jel za kamarádem ypsilonem co mu sardinku nově nastříkal aby aspoň na oko vypadala jako auto a ne jak kovový odpad,zbytek namíchané barvy dal drahoušovi,že kdyby něco,aby měl na mejkap,náš tenkrát asi pětiletý mládežnik dostal od souseda po synkach zánovní kolo trošku bylo zedřené tak mu drahouš slíbil,že koupí barvu a jak bude čas mu ho natře,raz tak dorazil z rachoty a před garáži stálo tou jeho modrou barvou natřené kolo,jak průvan do průjezdu vletěl drahouš do kuchyně kde zrovna oběd dojídali naši drahouškové,nepříčetně zařval kdo to byl, ja nevím a ja ne se dušovali,že to být nemohli bo byli ve škole a tak náš tenkrát pětiletý mládežnik rychle pochopil,že samo neprojde a tak s klidem angličana prohlásil,že šel kolem jakýsi chlap a kolo mu natřel,drahouš byl vytočený jak pravoúhlá zatáčka a hrozil karambol,tak sem jenom dodala no eště že hodní lidi existujou bo kdo ví či by drahouš měl čas kolo natřít no jak pravím není nad život ve svojim hnízdě na svojim chlebě už jenom čekám či někdy ,,ja ne,,nevím,, a šmejd ,,samo,, konečně kajsik vyfičí to je ale zbožné přání co patří do vědecko fantastické kategorie bo ti tři šmejdi sou nesmrtelní.