ani za nic
aneb.jak jsem k pěstování přišla
Jednoho dne se mi podařilo přes poledne v kočárku houpáním umlátit našeho drahouška tak,že usnula.
porvala sem motyku co mi můj drahouš nachystal,pro případ,že bych svoji zvrhlou myšlenku o tom že ten záhon růží dám do pořádku splnila,pro jistotu bo požral vtipné kaše ju vtipálek převázal růžovou mašlí to abych si ju nespletla s krumpáčem bo sem přece jenom ten teoretik.S vehemencí mně vlastní sem se vrhla na ten onen růžový záhon.Jak tak zaníceně ohýbám hřbet a nořím svoje zachovalé drápky do zkypřelé půdy,abych se poprala s plevelem se mi naráz vybavil před očima obličej mojeho dědy z oneho světa,robil na mně kišky-lišky škodolibě se usmíval a v uších mi znělo vidíš,vidíš já sem ti to pravil a zpomněla sem si na cosi o vodě co teče do kopce,no teda fuj si pravím už blbnu,co to je?Děda nebo,moje svědomí,tak sem svědomí i dědu ukonejšila a přesvědčila je oba dva že upravit záhon růží eště neznamená plahočení.Jak tak zápasím s motykou a svědomím se mi za zádama objevil sused zahradník a hned do mě ale,ale děvucho kopeš tunel?Ale jezusku sem se lekla,nenechal mně ani se nadýchnout,abych řekla aspoň dobrý den a pokračoval vypadá to tady jak by ti tu projel buldozer nebo tu prošla živelná pohroma?děvucho s tou motykou a půdou se musíš mazlit a ne valit z pozahlavy jak havíř v rubání krumpáčem.Byla sem mírně vyvedená z míry a připadala sem si jak by mě sused načapal inflagranti bo o mazlení s půdou a motykou sem neměla ani páru.Sused byl hodný člověk porval moji motyku že mi ukáže,jak se s motykou a půdou pomazlit,jenom ráz kopnul,praštil s motykou do brázdy a praví děvucho co to moš za kopoč?Dyť to je fakt buldozer a ne motyka a přinesl si svoji vlastní.Tak sme společnými silami záhonek hezky upravili a pak přišlo školení o tom že růže mají očka a eště k tomu se ty očka musí zastřihávat a aby toho nebylo dost eště se tež dají očkovat,poslouchala sem s otevřenou hubou bo ostříhání a očkování růží do teho osudného okamžiku sem neměla tež ani páru bo sem si myslela,že se stříhají a očkují jenom lidi a nebyla sem žádná blbka i zvířata,vyděšený z mojich znalostí mi pan sused trpělivě vysvětlil rozdíly mezi stříháním a stříháním,očkováním a očkováním a pak se mně zeptal či sem vůbec chodila do školy bo on se to učil už na měšťance,no držela sem raději hubu bo sused chodil na měšťanku za krále klacka,kdy se eště vyučoval i krasopis,tak sem mu horlivě vysvětlovala,že růže znám jenom z vázy a tež že sem byla hrozně neduživé dítě a když se ve škole probíralo očkování tak sem asi zase chyběla bo na nic takového si nevzpomínám.To už bylo odpoledne drahouš přišel z roboty a k moji radosti mu soused tež udělil přednášku ve smyslu motyka a buldozer.Odpoledne naše batole co se postavilo na nohy běhalo jak závodní chrt dostal na hlídání můj drahouš já sem skočila na bicikl a jak Šurkovski sem uháněla do dědiny na nákup,tam sem si vzpomněla na susedovu nezjištnou pomoc a koupila sem pro něho 2 balíčky cigaret značky Bt,které jak sem vypozorovala kouřil.Jak sem se vrátila sem měla pocit či sem kde nezabloudila bo růžový záhonek lemovaly krásné do oranžova zbarvené kytičky,drahouš s naším malým závodním chrtem běhal po louce,popadla sem betečka a šla sem susedovi projevit vřelé díky.Sused byl,ale pořád o krok vpředu bo jak sem odcházela dostala sem od něho pár dobrých rad,starou vysloužilou motyku a konvičku na zalévání bo jak dodal bůh ví v čem ty bys tu vodu na zalivání nosila. Pak jenom tak mimochodem se mně eště připtal kaj že sem to do teď žila a pak dodal děvucho ty tu na te samotě dlouho něvydržíš bo tys je nezlob se na mně normální negramot.No něurazila sem se,bo měl vlastně pravdu a jenom řekl nahlas co si všichni mysleli,ale taktně mlčeli.Večer pak sem si zase zpomněla na slova mojeho taty cosi jako,že život tě vycvičí na susedovic titul a přísahala sem sama sobě,že toho bohda nebude,abych utíkala bez boje.
pokračování
5*
porvala sem motyku co mi můj drahouš nachystal,pro případ,že bych svoji zvrhlou myšlenku o tom že ten záhon růží dám do pořádku splnila,pro jistotu bo požral vtipné kaše ju vtipálek převázal růžovou mašlí to abych si ju nespletla s krumpáčem bo sem přece jenom ten teoretik.S vehemencí mně vlastní sem se vrhla na ten onen růžový záhon.Jak tak zaníceně ohýbám hřbet a nořím svoje zachovalé drápky do zkypřelé půdy,abych se poprala s plevelem se mi naráz vybavil před očima obličej mojeho dědy z oneho světa,robil na mně kišky-lišky škodolibě se usmíval a v uších mi znělo vidíš,vidíš já sem ti to pravil a zpomněla sem si na cosi o vodě co teče do kopce,no teda fuj si pravím už blbnu,co to je?Děda nebo,moje svědomí,tak sem svědomí i dědu ukonejšila a přesvědčila je oba dva že upravit záhon růží eště neznamená plahočení.Jak tak zápasím s motykou a svědomím se mi za zádama objevil sused zahradník a hned do mě ale,ale děvucho kopeš tunel?Ale jezusku sem se lekla,nenechal mně ani se nadýchnout,abych řekla aspoň dobrý den a pokračoval vypadá to tady jak by ti tu projel buldozer nebo tu prošla živelná pohroma?děvucho s tou motykou a půdou se musíš mazlit a ne valit z pozahlavy jak havíř v rubání krumpáčem.Byla sem mírně vyvedená z míry a připadala sem si jak by mě sused načapal inflagranti bo o mazlení s půdou a motykou sem neměla ani páru.Sused byl hodný člověk porval moji motyku že mi ukáže,jak se s motykou a půdou pomazlit,jenom ráz kopnul,praštil s motykou do brázdy a praví děvucho co to moš za kopoč?Dyť to je fakt buldozer a ne motyka a přinesl si svoji vlastní.Tak sme společnými silami záhonek hezky upravili a pak přišlo školení o tom že růže mají očka a eště k tomu se ty očka musí zastřihávat a aby toho nebylo dost eště se tež dají očkovat,poslouchala sem s otevřenou hubou bo ostříhání a očkování růží do teho osudného okamžiku sem neměla tež ani páru bo sem si myslela,že se stříhají a očkují jenom lidi a nebyla sem žádná blbka i zvířata,vyděšený z mojich znalostí mi pan sused trpělivě vysvětlil rozdíly mezi stříháním a stříháním,očkováním a očkováním a pak se mně zeptal či sem vůbec chodila do školy bo on se to učil už na měšťance,no držela sem raději hubu bo sused chodil na měšťanku za krále klacka,kdy se eště vyučoval i krasopis,tak sem mu horlivě vysvětlovala,že růže znám jenom z vázy a tež že sem byla hrozně neduživé dítě a když se ve škole probíralo očkování tak sem asi zase chyběla bo na nic takového si nevzpomínám.To už bylo odpoledne drahouš přišel z roboty a k moji radosti mu soused tež udělil přednášku ve smyslu motyka a buldozer.Odpoledne naše batole co se postavilo na nohy běhalo jak závodní chrt dostal na hlídání můj drahouš já sem skočila na bicikl a jak Šurkovski sem uháněla do dědiny na nákup,tam sem si vzpomněla na susedovu nezjištnou pomoc a koupila sem pro něho 2 balíčky cigaret značky Bt,které jak sem vypozorovala kouřil.Jak sem se vrátila sem měla pocit či sem kde nezabloudila bo růžový záhonek lemovaly krásné do oranžova zbarvené kytičky,drahouš s naším malým závodním chrtem běhal po louce,popadla sem betečka a šla sem susedovi projevit vřelé díky.Sused byl,ale pořád o krok vpředu bo jak sem odcházela dostala sem od něho pár dobrých rad,starou vysloužilou motyku a konvičku na zalévání bo jak dodal bůh ví v čem ty bys tu vodu na zalivání nosila. Pak jenom tak mimochodem se mně eště připtal kaj že sem to do teď žila a pak dodal děvucho ty tu na te samotě dlouho něvydržíš bo tys je nezlob se na mně normální negramot.No něurazila sem se,bo měl vlastně pravdu a jenom řekl nahlas co si všichni mysleli,ale taktně mlčeli.Večer pak sem si zase zpomněla na slova mojeho taty cosi jako,že život tě vycvičí na susedovic titul a přísahala sem sama sobě,že toho bohda nebude,abych utíkala bez boje.pokračování
5*